Ústřední příběhová linka dlouhá léta populární série Hellboy je uzavřená, a když nakladatelství Comics Centrum vydalo první svazek série Baltimore, mnozí čtenáři vyhlíželi nějakou novou obdobu příběhů dobráckého pekelníka, který vyšetřuje paranormální případy. Jejich naděje odpovídaly tomu, že ačkoliv Hellboyův tvůrce Mike Mignola pro svazek Morové lodě nakreslil jen obálku a je patrně pouze autorem námětu (a možná vymyslel ústřední postavu), spisovatel Christopher Golden je jeho blízkým spolupracovníkem a napsal o Hellboyovi tři romány (česky vyšel jen ten první Hellboy – Ztracená armáda a povídková sbírka Melouchy). Obeznámenější však vědí, že komiksový Baltimore vychází ze stejnojmenného Goldenova románu z roku 2007, který česky vyšel v roce 2011. Respektive do světa románu vnáší nový příběh.

Golden samozřejmě připomene to základní: že hlavní hrdina, lord Henry Baltimore, byl zraněn na bojišti první světové války, a když nehybně ležel v blátě, snesl se k němu upír, aby hodoval na jeho těle. Baltimore se však probral, sekl upíra bajonetem, načež příšeru zahnalo svítání. Od té doby ale dotyčný mocný upír Baltimorea a jeho blízké cílevědomě pronásleduje, ba dokonce přispěl k tomu, že lidstvo postihla morová rána. A Baltimore se rozhodne jak s ním, tak s celou upírskou rasou bojovat.

Výchozí situaci autor připomíná hlavně ve vzpomínkách a flashbacích, přítomný děj zaměřuje na přístavní městečko na severu Francie, zdevastované morem a ataky upírů a oživlých mrtvých. Baltimore v působivé úvodní scéně většinu strašidel pobije a zbytek alespoň zažene, načež se místo vděku od místních dočká rány do hlavy a uvěznění. Následují nějaké konverzace, hrdinův útěk za pomoci dcery místní čarodějnice, krátká plavba lodí, ztroskotání na opuštěném ostrově a zde další velká akční scéna boje s potvorami vylézajícími v noci z moře. Moc toho vlastně není, nosný je především ústřední příběh, ale jen pro ty, kteří nečetli původní román. Oproti Hellboyovým povídkám tomu chybí ukotvení v nějaké národní mytologii, oproti Hellboyovým komiksovým románům je to příliš ploché a přímočaré, scházejí tam ony půvabně pokleslé rekvizity od okultních nacistů přes Rasputina až po nejrůznější bizarní obludy. Potemnělou atmosféru si to sice drží, ale ta sama o sobě nestačí.

Platí to i o Stenbeckově kresbě. Té Mignolově se blíží docela sympaticky, působivě pracuje se stíny, má dynamiku a zajímavé je kontrastní vnášení jasně červené do kovově šedé atmosféry. Ale zůstává přece jen konvenčnější, blíže mainstreamu, než Mignola býval, byť to také nikdy nebyla žádná avantgarda. Někteří čtenáři si možná užijí roztodivnou typologii mořských zombie s patřičně znetvořenými těly (koráli, řasy, skořápky korýšů), z nichž některé na sobě mají předpotopní skafandry vyhlížející správně steampunkově. Kresbě nelze upřít jisté kouzlo, ale i tady platí, že nejzajímavější je v místech, kde se věnuje starým známým detailům z Baltimoreovy minulosti.

Nový Goldenův příběh zkrátka zatím k tomu starému nic moc nepřidává a ani nijak netáhne. Tomu, kdo historii aristokratického lovce upírů zatím neznal, to samozřejmě vadit nebude. Ale kdo četl zmíněný román, bude spíše zklamán, protože nenajde ani jeho adaptaci, ani nic nového, co by Baltimoreův osud prohlubovalo a zpestřovalo. Jistě, je možné, že se všeho dočkáme v pokračováních, že tu Golden v prvním díle musel znovu odvyprávět původní osnovu a už mu nezbyl prostor na nic jiného než na ony zmíněné akční bitky, což v následujících sešitech napraví. Ale, po pravdě řečeno, z Morových lodí se zdá, že tvůrcům jsou bližší bizarní detaily a akční scény než hlavní příběh.