Váno Krueger (Vano Krjuger, vlastním jménem Ivan Kolomijec, *1986), věčný student Kyjevo-mohyljanské akademie a lidový komisař pro ideologické otázky, je neodmyslitelnou postavou ukrajinských literárních festivalů. Bohém a jediný dosud známý nekrokomunista se svým dílem snaží napomoci tomu, aby se Ukrajina vyrovnala se svou minulostí. Je doktorandem politologie na Kyjevo-mohyljanské akademii a členem Svazu ukrajinských spisovatelů. Publikuje časopisecky, na specializovaných básnických webech a knižně. Pracuje v nakladatelství Smoloskyp. Spolu s dalšími mladými básníky Olehem Kocarevem a Myroslavem Lajukem je členem volného uskupení zvaného Literaturna prezidija (Literární prezídium). Některé jeho básně se už dočkaly překladu do polštiny, ruštiny, italštiny a bengálštiny. Česky vyšly v časopisu Plav 4/2014 – Poetry in the UA.

Publikovat začal v roce 2010. Jeho první nebo také nultá sbírka Nižna posmiška Beriji (Berijův něžný úsměv, 2010) byla návratem do smyšleného města Krasnokruegerska, kde dosud žije a vzkvétá komunistická mytologie. Druhá Kruegerova kniha Ziggi Frejd & Ktulchu (Siggy Freud & Cthulhu, 2014) je nezřízená fontána, v níž se mísí literární aluze s kulturními znaky nejrůznějších dob a míst. Pro českého čtenáře je pozoruhodná jeho fascinace Zakarpatím. Krueger, který je na Zakarpatí častým hostem zejména pro své přátelství s dalším ukrajinským básníkem, Petrem Midjankou, se ve své poezii často obrací k jazykovým zvláštnostem a historickým fenoménům tohoto odlehlého kraje.

V uplynulém roce pak vydal další dvě knihy. Sbírka Proščalnyj pocilunok Lenina (Poslední Leninův polibek, 2015) představuje kvalitativně nové konceptuální uspořádání básníkovy nekrokomunistické tvorby. České vydání této knihy připravuje nakladatelství Fra. Druhá z loni vydaných básníkových knih je Vertep na Kurenivci (Divadélko na Kurenivce, 2015). Kruegerův vrstevník Myroslav Lajuk v úvodní (para)biografické poznámce výstižně popsal podstatu autorovy tvůrčí metody: „Krueger pozoruje Kruegera. Krueger analyzuje Kruegera.“

Kruegerova nekrokomunistická poezie si jistě klade za cíl šokovat. Důležitější je ale jeho projekt oživování zdánlivě mrtvé komunistické mytologie: básník tu vytvářením obrazů inspirovaných totalitními kulty mučedníků i zvrácenými pohlavními touhami odhaluje netušené rysy a možnosti. Pracuje i s jinými kulturními odkazy, vždy však v duchu hesla épater le bourgeois.