Národní obrození jako osu své vlastní práce si Macura v Ústavu legalizoval tím, že je učinil tématem potenciální disertační práce, podmiňující zisk titulu kandidát věd. V souvislosti s tím vznikly příspěvky, v nichž národní obrození nahlížel z perspektivy Zdeňka Nejedlého a dokonce očima klasiků marxismu. Program jeho vlastního průzkumu však lépe postihuje série studií, v nichž mezi roky 1976 a 1982 postupně analyzoval jednotlivé podoby jungmannovské fáze utváření národní komunity a identity. Můžeme-li se alespoň částečně spolehnout na chronologickou následnost publikací, respektive konferenčních příspěvků vydávaných s až dvouletým zpožděním, započal analýzou herderovského pojmu středu a mytologické stavby Kollárovy Slávy dcery jako vrcholu dobové poezie, pokračoval interpretací pojmu „vlast“ tak, jak jej užívali obrozenci a Mácha, a také způsobu, jak se Jungmannovská generace vymezovala vůči německé kultuře, respektive jak konstruovala analogii mezi Slovany a starými Řeky. Následovala obecnější snaha vymezit české obrození jako kulturní typ a prozkoumat jeho vztah k jazyku, k tradici a k překladu, ale také řada dílčích sémantických analýz, ať již věnovaných květomluvě, vlasteneckým jménům nebo vztahu obrozenců k Praze. Série pak příznačně vrcholí studií věnovanou problematice hry a mystifikace v obrozenské kultuře.

Celý text ukázky v pdf