Měj ráda sama sebe je nové originální autorské dílo dvojice fotografky Dity Pepe a novinářky a literární dokumentaristky Báry Baronové, které se seznámily nad knihou Slečny, dokumentující fenomén neprovdaných žen. Tentokrát je iniciátorkou projektu Dita Pepe, mimo jiné držitelka titulu Osobnost české fotografie 2012, pracující s fotografií jako nástrojem terapie, která pomáhá přijmout ženám sebe sama.

Dita vyhledala osmnáct českých žen z různých společenských vrstev – některé z nich pobývají v azylovém domě a zažívají krizi, jsou ekonomicky nebo zdravotně handicapované, či jsou to Romky, kterým život neusnadňuje společnost, ale i úspěšné ženy, přičemž do své galerie zahrnuje i sebe sama a Báru Baronovou –, aby pomocí fotografie zachytila jejich vnější proměnu pomocí make-upu a nového oblečení, a tím je proměnila i uvnitř. „Když prožijí proměnu prostřednictvím fotografie, když si uvědomí, že mohou vypadat jinak, může je to přimět změnit pohled na sebe," tvrdí fotografka v jednom z rozhovorů. Krásu vykřesala z žen za pomoci módní návrhářky Lady Vyvjalové, make-up artistky Evy Legutové a vlasových stylistů Františka Letala a Jakuba Kubise. V knize jsou ženy zachyceny na černobílých fotografiích „před“ a na barevných „po“. Přitom v některých výpovědích žen lze zaznamenat komentáře dokládající Ditinu hypotézu: „Vypadám staře. Jsem obyčejná ženská. … Ale když se vidím na barevné fotografii, líbím se sama sobě. Cítím se výjimečná, vnímám, že ta krása ve mně ještě někde je.“

Inspirací ke vzniku projektu „Měj ráda sama sebe“ byla kniha Umění života polského sociologa žijícího ve Velké Británii Zygmunta Baumana, kterou u nás vydalo nakladatelství Academia v roce 2010. Pojednává o našich životních cestách a vlivu, který na ně má tekutá postmoderní společnost. Kniha Měj ráda sama sebe obsahuje také rozhovor s Baumanem o identitě a hodnotách. Jaké hodnoty vyznávají fotografované ženy, jejich životní cíle, téma výjimečnosti a otázky na abstraktní pojmy jako štěstí a krása zaznamenala Bára Baronová a přetvořila jejich subjektivní výpovědi do ucelené textové podoby. V nedlouhých textech tak zachytila identitu každé z nich. Ženy hodnotí samy sebe, charakterizují se zejména jako matky, děti jsou pro ně prioritou. Základní potřeby žen, které se ocitly v krizi, tak stojí v protikladu k medailonkům úspěšných žen, jež často naplňuje práce. Převládá důležitost vlastního bydlení a zázemí. Ve všech textech však rezonuje základní téma knihy: sebepřijetí žen.

Česko-anglická monografie Měj ráda sama sebe provází Ditinu výstavu s názvem Dita Pepe, pořádanou v Domě umění v jejím rodném městě Ostravě. Fotografie z projektu Měj ráda sama sebe tvoří jeden ze souborů výstavy inscenovaných portrétů, třeba vedle již zmíněných Slečen. Kniha však má potenciál samostatného esteticky hodnotného výstupu, a to zejména díky grafické úpravě, které se opět ujal knižní grafik Milan Nedvěd. Knize dominuje otevřená knižní vazba šitá modrou nití a zrcadlové vnitřní strany obálky a od desek oddělitelné záložky. Svůj odraz si tak čtenář celou dobu četby nese s sebou a může sledovat jeho proměnu pod vlivem silných ženských příběhů.

Sousloví „měj ráda sama sebe“ v názvu je výzvou pro všechny, nutí k zamyšlení nad vztahem, který máme sami k sobě. Vizuální proměna a odění do slov se navzájem doplňují a každá složka je součástí terapie sebepoznání. Kniha je tak sociologickou sondou i unikátním uměleckým artefaktem. Je prostě krásná obsahem i formou.