Jeana-Michela Guenassiu čeští čtenáři znají díky jeho úspěšnému předchozímu románu Klub nenapravitelných optimistů. Román Vysněný život Ernesta G., který opět v překladu Heleny Beguivinové vydalo nakladatelství Argo, na tuto knihu svým způsobem navazuje, neboť se v něm objevují některé postavy z Klubu, i když pouze okrajově. A stejně jako Klub to není žádná útlá knížka, a to proto, že se autor tentokrát rozhodl prožít s jednou postavou, českým lékařem Josefem Kaplanem, celé století.

Josef Kaplan se narodí v Praze v roce 1910 do rodiny židovského lékaře. Sám začne později studovat medicínu, nejdříve v Československu a následně v Paříži. Jako dobrý tanečník a galantní muž si všude získává srdce mnoha žen, ale žádná ho neoslní natolik, aby se s ní usadil. Dny tráví neúnavným studiem a prací a noci protančí. Po čase vymění divoký pařížský život za stáž v Pasteurově institutu v Alžíru. Zpočátku tu nikoho nezná a kolegové ho ignorují, ale Kaplan si tvrdou prací vybuduje jejich respekt a postupně i získá nové přátele. Po příchodu druhé světové války ho ředitel institutu zachrání před deportací do koncentračního tábora tím, že ho vyšle do bažin v zapadlém koutě Alžírska vyvíjet léky proti malárii. S koncem války se Kaplan vrací se svou budoucí manželkou Christine do Československa. Později se z něj stane poslanec, ale po několika letech z tohoto postu odchází pod vlivem rozčarování z toho, k čemu vedou komunistické ideály. Získává místo ředitele sanatoria, kam mu jednoho dne jako jedinému odborníkovi na tropické nemoci v Československu přivezou tajemného Ramona alias Ernesta Guevaru, trpícího těžkou malárií.

Životní cesta Josefa Kaplana dále pokračuje až do oslavy jeho stých narozenin v roce 2010. Nadále se v ní mísí fikce s realitou, totiž smyšlené životy Josefa Kaplana i ostatních postav, včetně Ernesta Guevary, s realitou komunistického Československa. Přestože tu sám autor nikdy nebyl, na základě četby knih, sledování filmů české nové vlny a rozhovorů s pamětníky dokázal věrně vystihnout mnoho detailů. Postavy kouří cigarety Sparta a Petra, šílí při hokejovém zápasu československého týmu na mistrovství světa a popíjejí slivovici, která „zabíjí mikroby lépe než jakýkoli lék“. Pustit se do popisu života v cizí komunistické zemi, tedy reality francouzskému spisovateli dosti vzdálené, je jistě velmi odvážné a Jean-Michel Guenassia se toho zhostil s velkou pečlivostí. Jisté mouchy mu pomohla vychytat jeho česká překladatelka Helena Beguivinová.

Jak sám autor u příležitosti vydání knihy řekl, do psaní se pouštěl s tím, že chce popsat sto let v životě jednoho člověka, o němž vždy podvědomě věděl, že to bude Čech. Následně se dočetl o tom, jak Ernesto Guevara v roce 1966 strávil neznámo proč čtyři měsíce v Československu – o jeho tehdejším pobytu se nedochovaly žádné záznamy. Guenassia tak mohl příběh zavést do Československa a nabídnout svou verzi toho, co se zde tehdy legendárnímu Che přihodilo. S těmito dvěma základními myšlenkami stojí a padá úspěch knihy u čtenáře. Rozhodnutí popsat sto let v životě jedné osoby znamená, že příběh pádí kupředu mílovými kroky, představí a opustí mnoho postav, proletí klíčovými událostmi 20. století i života hlavní postavy a uhání dál, aby se kýžená etapa stihla naplnit. Čtenář by si mohl občas přát, aby vyprávění na chvíli zvolnilo, nebo se dokonce zastavilo na jednomu výseku Kaplanova života, třeba na tom, který strávil kdesi v zapadlém koutě Alžírska. Deníkové záznamy z tohoto období jsou jednou z nejčtivějších částí knihy, neboť Kaplan se tu s nadšením vrhá do výzkumné práce a vzápětí upadá do těžkých depresí. Podobně problematickou částí knihy může být popis Guevarových dobrodružství v Československu. Autor se v tomto případě rozhodl vydat cestou alternativní historie, a jak už napovídá název knihy, „vysnil“ si všechno, co měl Guevara v Československu prožít. Přijel sem po misi v Kongu, pravděpodobně vážně nemocný, trápilo ho chronické astma, malárie i úplavice. Potud se ještě kniha zakládá na reálných faktech. Následující čtyři měsíce jsou ale čirá fikce, ve které se autor snaží i naznačit, proč se Che následně vydal na katastrofální misi do Bolívie, jež se mu stala osudnou.

Jak již bylo řečeno, rozsah celého století a fiktivní život Ernesta Guevary v Československu jsou hlavními faktory případného (ne)úspěchu knihy. Čtenář totiž musí přistoupit na to, že s příběhem prolétne celé století, včetně důležitých událostí československé historie, jako jsou procesy s Rudolfem Slánským, sovětská okupace nebo sametová revoluce, a že se Che Guevara představí v podstatě jako fiktivní postava, v úplně jiném světle, než jak většinou bývá zobrazován, totiž jako romantický hrdina. Když na tuto Guenassiovu hru čtenář přistoupí, bude jistě hltat jednu stránku za druhou až do roku 2010, kdy epický příběh Josefa Kaplana s mnoha překvapivými a šokujícími rozuzleními končí. Může se ale také stát, že některým čtenářům bude vyprávění kvůli svému tempu připadat příliš povrchní a popis Guevarova pobytu v Praze budou považovat za falešný kýč.