Jméno česko-německé spisovatelky, překladatelky a publicistky Aleny Wagnerové (*1936) si většina českých čtenářů vybaví především v souvislosti s Milenou Jesenskou nebo baronkou Sidonií Nádhernou, jejichž životním osudům věnovala řadu knih, studií a článků. A právě s druhou jmenovanou, proslulou majitelkou zámku Vrchotovy Janovice a přítelkyní plejády slavných osobností v čele s Rainerem Mariou Rilkem a Karlem Krausem, souvisí i nejnovější kniha Wagnerové s poetickým názvem Bol lásky prodejné. Pojednává totiž o jejím bratrovi, a to z hlediska poměrně nevšedního a pikantního – baron Johannes Nádherný (1884–1913) autorce posloužil coby zasvěcený průvodce dobovým světem prodejné lásky.

Na otázku, proč právě on, existuje jednoduchá odpověď: v jeho pozůstalosti se dochoval konvolut cenných pramenů k dané problematice – jednak Johannesovy pečlivé záznamy o všech stycích podobného rázu, jednak dopisy či lístky adresované mladému šlechtici větším počtem nevěstek. Prostřednictvím životního příběhu Johannese Nádherného, bohatého na milostná dobrodružství a patrně jejich vinou též tragicky krátkého (nakažen syfilitidou umírá 29letý za dodnes nevyjasněných okolností) pak autorka seznamuje čtenáře s tehdejším stavem nejstaršího řemesla v Praze na přelomu 19. a 20. století. Ostatně tehdejší proměna provinčního města v moderní metropoli, symbolizovaná nechvalně proslulou pražskou asanací, se pochopitelně odráží i v této oblasti „služeb“ – větším důrazem na hygienu počínaje a zánikem řady starých nevěstinců konče.

Je přitom až obdivuhodné, kolik zajímavých informací dokázala Wagnerová vytěžit z poměrně strohých a místy nečitelných baronových zápisků a do jak poutavého, a přitom sociologicky laděného vyprávění získané poznatky následně přetvořila. Nejenže se nám dostává zasvěceného popisu daného prostředí a fungování tehdejší prostituce, ale postupně před námi ožívají pohnuté osudy jednotlivých dívek a žen, jejichž těla a nezřídka i city svého času patřily Johannesovi Nádhernému. Ten mezi svými současníky vynikal nejen množstvím osobních zkušeností s pražskými nevěstinci (jejichž občasná návštěva ostatně byla pro tehdejší muže z lepší společnosti takřka povinností), ale také svou laskavou povahou a především upřímnou náklonností projevovanou kněžkám lásky.

Neméně hodnotný, byť mnohem obecnější a spíše faktografický pohled na danou problematiku pak čtenářům nabízí na závěr zařazená studie Mileny Lenderové Prodejná láska v časech barona Nádherného, osvětlující například obvyklou cestu tehdejší ženy k výkonu nejstaršího řemesla nebo roli úředních orgánů v této oblasti podnikání. Podobně výmluvným svědectvím jsou ovšem přítomné dobové fotografie a četné ukázky z již zmiňované baronovy korespondence, doprovázené ve většině případů též doslovným přepisem (zcela nezbytným vzhledem k často nečitelnému rukopisu, neznalosti pravopisu nebo cizojazyčnému projevu autorek těchto textů). Můžeme jen spolu s autorkou litovat, že se dochovala jen polovina dotyčné korespondence, tj. pouze listy adresované mladému baronovi, a nikoliv už Johannesovy odpovědi jejich pisatelkám.

Nová publikace Aleny Wagnerové je přínosná hned v dvojím ohledu – seznamuje české čtenáře s výjimečnou osobností Johannese Nádherného a odkrývá skutečnou tvář dobové prostituce coby jednoho z příznačných fenoménů pražské belle époque, tvář zahalenou přičiněním řady spisovatelů často nostalgickým či (novo)romantickým oparem. O tom, že se tomuto poněkud opomíjenému, a přitom nadmíru zajímavému tématu pomalu dostává pozornosti tuzemských odborníků a snad i čtenářů, ostatně svědčí nejnovější svazek z cyklu Zmizelá Praha, jehož autory jsou Radim Kopáč a Josef Schwarz a který nese výmluvný název Nevěstince a nevěstky.