Příběhy svatých určené dětskému čtenáři nejsou příliš časté. Když už se objeví, jedná se o životy známějších světců, jako je sv. Václav, sv. Ludmila nebo sv. Cyril a Metoděj, povětšinou těsně spjatých s (českou) historií, a skoro pravidelně se tak děje v nakladatelstvích zaměřených na katolickou literaturu. Alena Wagnerová, česko-německá spisovatelka, jíž v češtině vyšel životopis o baronce a mecenášce Sidonii Nádherné a také publikace Bol lásky prodejné o Sidoniině bratru Johannesi Nádherném a prostituci, ve svém kmenovém nakladatelství Argo vydala knihu pro děti s dobrodružným názvem Jak Marta zkrotila draka, jejíž hlavní hrdinkou je nepříliš známá světice sv. Marta, mimo jiné patronka hospodyněk a kuchařek. Jejími atributy jsou koště, klíče, naběračka a drak. Lítou saň neubila vařečkou, jak by se nabízelo, ale na cestu pokání ji přivedla písní.

Marta je známá z evangelia zejména z perikopy, v níž její sestra Marie Magdalena naslouchá Ježíšovi, když navštíví jejich dům, který v Betánii obývají s bratrem Lazarem. Marta se stará o pohoštění a žádá Ježíše, aby řekl Marii, ať jí pomůže. On ji odmítne a upozorní na význam duchovních hodnot pro jejich nepomíjivost. Příběh Aleny Wagnerové se však odehrává později, po Ježíšově nanebevstoupení a vyhnání jeho učedníků, tedy i Marty, Marie a Lazara, z Palestiny. Nevypráví novozákonní příběh, ale starou provensálskou legendu o původu jména francouzského města Tarascon.

Tarascon byl drak, který sužoval městečko Nerluc a jeho okolí, v jehož blízkosti se sourozenci vylodili. Marta tam posléze založila klášter a právě na ni se obrátili o pomoc zoufalí obyvatelé města. Hrozivého draka zkrotila s písní na rtech a křížem z klacíků v ruce. Líbezný zpěv draka uspal a ve spánku mu opadaly nebezpečné bodliny. Marta draka po probuzení odvedla do města, jen se jí nepodařilo zabránit, aby ho rozzuřený lid ukamenoval. Smutná odešla a obyvatelé Nerlucu si uvědomili, co provedli. Městečko přejmenovali na Tarascon po polepšeném drakovi a svaté Martě zasvětili katedrálu. Tato událost je v městě každoročně připomínána průvodem s maketou draka a slavnost je zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Wagnerová legendu, která je součástí nejznámější středověké sbírky Legenda aurea, za níž stojí v roli sestavitele Jakub de Voragine, upravila a zjednodušila pro dětského čtenáře. Z více verzí, které se liší v maličkostech, ale i v alternativním konci – Marta draka před smrtí ukamenováním zachrání –, vytvořila pomocí krátkých, srozumitelných vět přehlednou zkazku o statečné ženě, jež se postavila snad jako jediná žena na světě draku, a to beze zbraně. V textu je zdůrazněno, že všichni rytíři s mečem v ruce před ní byli neúspěšní, a tedy že nad silnějším a odlišným se dá zvítězit i jinak než násilím.

Mírově laděný příběh přitom nevyznívá přehnaně zbožně. Převládá v něm spíše obecný, nenáboženský význam slova „svatá“, tedy čistá, hodná úcty. Zvláště to platí pro zvolenou zbraň svaté Marty, tedy píseň, a nikoli například svěcenou vodu, relikvii či jiný posvátný předmět, což by odkazovalo ke katolické tradici. Navíc autorkou vybraná píseň pochází ze Zpěvníku Českobratrské církve evangelické, jak je prozrazeno na konci knihy v dovětku (což je ovšem poněkud paradoxní, protože pro evangelíky není úcta ke svatým uznána jako relevantní a přitom je píseň vložena do úst světice). Píseň je pro ztotožnění dětí s hrdinkou šťastnější volbou, síla písně je nesporná, v jiných současných textech slouží třeba jako pomůcka proti strachu (terapeutická pohádka Vlk a tma Daniela Rušara). A především píseň nepotřebuje prostředníka, může ji zpívat kdokoliv.

Partnerkou při tvorbě knihy byla Wagnerové ilustrátorka Jitka Němečková. Nádherné jemné, pestré, leč v tlumených barvách vedené obrazy mají duchovní nádech, Němečkové se podařilo dokonale vystihnout historické bezčasí. Jak Marta zkrotila draka je krásná, mírná kniha s důrazným poselstvím, jež dává možnost ztotožnit se s trochu jiným hrdinou, dodává alternativu k rytířům a mužským drakobijcům. Vytahuje pasivní princeznu drakovi ze chřtánu a vrhá ji do aktivní role zachránkyně, která nevítězí zabitím protivníka, ale obrácením na stranu dobra.