Taras Prochasko se narodil roku 1968 v Ivano-Frankivsku na západní Ukrajině. Patří k nejvýraznějším současným ukrajinským prozaikům a esejistům hlásícím se k tzv. „stanislavskému fenoménu“. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Státní (dnes Národní) univerzity I. Franka ve Lvově (1992). Po ukončení studií pracoval v Institutu karpatského lesnictví v Ivano-Frankivsku, posléze ve svém rodném městě působil jako učitel, barman, hlídač, moderátor rozhlasové stanice Veža (Věž). Spolupracoval s lvovskými novinami Ekspres a Postup (Pokrok), v současné době přispívá do ivano-frankivského listu Halyckyj korespondent (Haličský korespondent). Prochaskovi krom jiného roku 2011 vyšel na Ukrajině překlad karpatské tetralogie Na wysokiej połoninie (Na vysoké polonině) Stanislawa Vincenze. V témže roce přeložil povídku polského novináře Lukasze Saturczaka Galicyjskość (Galicija), zachycující události 30.-40. let na ukrajinsko-polském pohraničí s přesahem do současnosti.

Prochasko debutoval v legendárním undergroundovém časopise Četver (Čtvrtek), kde v letech 1992−1994 působil jako redaktor. Mezi jeho nevýznamnější díla patří prozaické sbírky Inši dni Anny (Jiné dny Anny, 1998), Leksykon tajemnych znaň (Lexikon tajemných nauk, 2005), román Neprosti (Jinací, 2002, česky 2012), sbírka prozaických útvarů Z cjoho možna zrobyty dekilka opovidaň (To by vystačilo na několik povídek, 2005), sebrané texty deníkové a esejistické povahy FM Halyčyna (FM Halič, 2001) a Port Frankivsk (Přístav Frankivsk, 2006). Prochasko je rovněž autorem koncepce edice Inšyj format (Jiný formát) nakladatelství Lileja-NV, kde byly v letech 2003–2004 publikovány rozhovory s předními ukrajinskými osobnostmi. V Polsku společně se Serhijem Žadanem vydal sbírku esejů s názvem Ukraina (2006) a v Německu byla v roce 2007 otištěna sbírka esejů Galizien-Bukowina-Express (společně s Jurkem Prochaskem a Magdalenou Blaszczuk). V roce 2010 mu vyšla sbírka dříve nevydané tvorby BotakJe (Jetotak). Zatím k posledním publikovaným textům patří kniha esejů, kterou napsal společně se svým bratrem Jurkem Prochaskem, Vidstani ta vibraciji (Vzdálenosti a vibrace, 2012).

Jeho díla byla přeložena do polštiny, ruštiny, češtiny a angličtiny. V antologii Expres Ukrajina (2008) vyšla povídka …Jetotak… a v antologii Ukrajina, davaj, Ukrajina! (2012) vyšel esej Discours de cosaques. Přeložené ukázky jeho děl byly uveřejněny v publikaci Putování současnou ukrajinskou literární krajinou. Prozaická tvorba představitelů „stanislavského fenoménu“ (2011), v časopisech A2, Babylon, Plav a Porohy. Prochasko získal řadu literárních ocenění. Zmiňme alespoň literární stipendium Stowarzyszenie Willa Decjusza - Homines Urbani, které obdržel v roce 2004, a cenu Premia Konrada (2007), udělovanou mladým ukrajinským spisovatelům Polským institutem v Kyjevě. Je členem Národní asociace ukrajinských spisovatelů.