Konec roku je ve Finsku tradičně ve znamení udělování literárních cen. Nejprve se v půli listopadu uděluje cena největšího finského deníku Helsingin Sanomat, která je určena nejlepšímu debutu roku bez ohledu na žánr. Z dvanácti nominovaných letos porota vybrala románovou prvotinu Alexandry Salmely 27 eli kuolema tekee taiteilijan (27 neboli smrt dělá umělce).

Přestože to ze jména třicetileté autorky na první pohled není patrné, její mateřštinou je slovenština, v Bratislavě vystudovala divadelní dramaturgii a finštinu pak na Filozofické fakultě v Praze. Ve Finsku na sebe poprvé upozornila v roce 2009, kdy získala druhou cenu v literární soutěži určené „novým Finům“, tj. autorům píšícím finsky, kteří mají ovšem kořeny v zahraničí. Nakladatelství Teos, organizátor oné soutěže, jí pak nabídlo vydání románové prvotiny a rozhodně neprohloupilo. Kniha Alexandry Salmely se setkala s velmi příznivým přijetím kritiky i čtenářů. O tom svědčí nejen cena za debut roku, ale i nominace na cenu Finlandia, tedy mezi šestici nejlepších románů roku 2010, a také skvělý prodej knihy – pět vydání během čtyř měsíců asi netřeba komentovat, byť byl počáteční náklad stanoven jistě spíše opatrně.

Nominace Alexandry Salmely na hlavní finskou literární cenu ovšem zamotala organizátorům hlavu a vzbudila velkou vlnu emocí a diskusí, když se ukázalo, že autorka nemá finské občanství, a tudíž vlastně nesplňuje všechny podmínky pro nominaci. Nadace, která ceny vyhlašuje, následně sporný paragraf vyjmula z pravidel soutěže, a tak nyní stačí, aby se jednalo o „finskou knihu“; stejná pravidla mají i další kategorie ceny Finlandia.

Hlavní hrdinkou románu je sedmadvacetiletá studentka a rádoby spisovatelka Angie, která je rozhodnuta po vzoru svých hudebních idolů Janis Joplin, Jima Morrisona či Kurta Cobaina prorazit v uměleckém světě dřív, než se dožije osmadvaceti, a pak rychle zemřít, aby byla sláva dostatečně podpořena legendou. V Praze se jí dílo moc nedaří, a tak se rozhodne hledat inspiraci na finském venkově, kam ji zavede shoda okolností. Autorčiny ironické, ale velmi přesné postřehy nešetří nikoho: finské stereotypy ani vlastní „umělecké“ řady a svět médií. Román má hned několik vypravěčů – kromě hlavní hrdinky i plyšového čuníka, sarkastickou černou kočku či ojeté auto!

Výše zmíněnou cenu Finlandia na začátku prosince nakonec získal román Nenäpäivä (Den nosů) Mikko Rimminena. Pětatřicetiletý helsinský prozaik byl na toto ocenění nominován již v roce 2004 se svou prvotinou Pussikaljaromaani (v překladu Vladimíra Piskoře jej vloni pod názvem Igelitkové pivo vydala Kniha Zlín) a lze říci, že patří k nastupujícím hvězdám finské literatury. I loňský Rimminenův román se stejně jako jeho debut odehrává v Helsinkách a zaměřuje se na lidi na okraji společnosti; hlavní postavou je tentokrát však osamělá nezaměstnaná žena středního věku, která se ze všech sil snaží získat si něčí přátelství. Až tak moc, že se pod záminkou sociologického výzkumu začne vnucovat do cizích domácností. Ze šestice kandidátů vždy vítěze volí významná osobnost kulturního života; letos jí byla kulturní redaktorka finské veřejnoprávní rozhlasové stanice YLE Minna Joenniemi, která ocenila nejen Rimminenův košatý jazyk, ale i jisté humanistické poselství, totiž že není na škodu zajímat se i o cizí lidi kolem nás.

V dalších kategoriích ceny Finlandia se dětskou knihou roku stal dobrodružný a mírně anarchistický příběh Me Rosvolat (My Lupičové), jehož autorkou je Siri Kolu, a cenu za naučnou knihu roku získalo tisícistránkové monumentální dílo Vesy Sirena Suomalaiset kappelimestarit (Finští dirigenti), v němž nalezneme profily finských dirigentů od roku 1880 až do současnosti.