Podruhé v rozmezí jednoho týdne přejímal Chico Buarque cenu za svůj poslední román Leite Derramado (Rozlité mléko). A obě zmíněné ceny patří k těm nejprestižnějším, jaké může autor píšící portugalsky získat.

V pátek 5. listopadu obdržel jeho román cenu Jabuti za nejlepší beletristickou prózu, a to jak rozhodnutím odborné poroty, tak na základě hlasování čtenářů. A vzápětí, 8. listopadu, mu přidělila hlavní cenu porota Prêmio Portugal Telecom de Literatura. Předávání druhé ze jmenovaných cen se neslo v poměrně veselém duchu, nepochybně i díky Jo Soaresovi, oblíbenému moderátorovi diskusního pořadu na TV Globo a autorovi několika humoristických románů, který předávací ceremoniál vedl stejně svižně a vtipně, jako svou televizní show. Žertoval i laureát, jehož jméno, tvář a především hlas zná nejen Brazílie díky jeho dlouholeté kariéře zpěváka. To je i důvod, proč jej někteří kritici označují za „amatérského spisovatele“ či „píšícího hudebníka“. Na přívlastku však tolik nezáleží, mimo jiné i proto, že tři z jeho čtyř dosud vydaných románů získaly kromě obliby u čtenářů i významné literární ceny.

V sãopaulském paláci Casa Fasano předávala ocenění Pilar Del Rio, vdova po Josém Saramagovi, jehož památce byl slavnostní večer spojený s předáváním cen věnován. Saramagův poslední román Caim (Kain) byl původně na cenu také nominovaný a dlouho i zůstal žhavým kandidátem na vítězství, nicméně Nadace Josého Saramaga nakonec porotu požádala, aby jej z hodnocených knih vyřadila. Vycházela přitom i ze Saramagovy děkovné řeči po převzetí Nobelovy ceny, kdy prohlásil, že už nepřijme žádné literární ocenění, protože existuje příliš málo cen a velmi mnoho spisovatelů, kteří by si je zasloužili.