Małgorzata Rejmer (1985), prozaička a básnířka, doktorandka v Institutu polské kultury Varšavské univerzity, studuje také psychologii a amerikanistiku. Loni vydala román Toximie, který byl polskou kritikou označen za nejvýraznější debut roku 2009. Małgorzata Rejmer bydlí ve Varšavě, kterou zachytila ve svém prvním románu s ironií jako město plné groteskních a podivných existencí. Sama ovšem zdůrazňuje, že nejsurrealističtější zápletky z jejího románu se skutečně staly. Patří ke generaci, která literárním hlasem promlouvá o (nejen polské) realitě, s níž nesouhlasí, ale chce jí komentovat a aktivně měnit. Na rozdíl od skupiny bruLionu, v českém prostředí reprezentované především jmény Olgy Tokarczuk a Andrzeje Stasiuka, netvoří mýtické světy a neutíkají za hranice Polska/skutečnosti, ale pokouší se najít nový jazyk, jímž by mohli vyprávět o současném světě a svém okolí – tvrdě, individuálně, s jistou dávkou nadsázky a grotesky a s přesně mířeným vztekem.

Polská kritička Marta Mizuro napsala o jejím debutu: „Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku.“