„Současní Albánci mají problém najít odpověď na otázku, čím je albánská identita, co stvořilo jejich národ a na co mohou být pyšní. Proto je pro ně tak snadné zemi opustit,“ říká polská reportérka Małgorzata Rejmer. Její nejnovější kniha Bláto sladší než med zavádí čtenáře do temného a krutého období komunistické Albánie. Jak se pracuje s obětmi nelidského režimu a jak se minulost odráží v životech současných Albánců?
MR
Małgorzata Rejmer
Kniha polské spisovatelky a reportérky Margo Rejmer nabízí tíživý soubor výpovědí pamětníků jednoho z nejkrutějších evropských totalitních režimů, albánského budování komunismu pod vládou diktátora Envera Hodži. Nakolik je tuto (byť výborně napsanou) knihu nepříjemné číst, natolik je to důležité.
Pojem „polská škola reportáže” není potřeba nijak široce představovat. U nás je jejím nejznámějším představitelem Mariusz Szczygieł, autor mimo jiné několika sbírek reportáží postihujících vybrané aspekty české společnosti. Díky nakladatelství Dokořán u nás vyšel rovněž podobný svazek esejů a reportáží Krzysztofa Vargy Guláš z Turula věnovaný Maďarsku a Izrael už se nevznáší Pawła Smoleńského.
- Knihu jsi, pokud vím, napsala velmi rychle, během jednoho měsíce. To musela být silná touha a tlak psát. - Rychle jsem ji napsala především díky nastalé paradoxní situaci. Dunin požádal Institut knihy o grant na neexistující text, aniž by čekal pozitivní výsledek...
Małgorzata Rejmer (1985), prozaička a básnířka, doktorandka v Institutu polské kultury Varšavské univerzity, studuje také psychologii a amerikanistiku. Loni vydala román Toximie, který byl polskou kritikou označen za nejvýraznější debut roku 2009.
Nikdo si nemohl nepovšimnout, že postarší muž, který má na sobě pestrobarevné šusťáky, se vláčně sesouvá na sedadlo v tramvaji a příšerně při tom smrdí. Šedé skvrny sedadel ho obklopují ze všech stran a vyznačují zamořenou oblast.
Jistá recenzentka v reakci na debut Małgorzaty Rejmer napsala, že Toximie „stahuje až ke dnu”. Což je velmi výstižná definice – stahuje, vtahuje, upoutává a potápí čtenáře do totálního pekla estetiky ošklivosti či turpismu v té nejčistší podobě.
