Román Low-tech je radikální výpovědí o ekologii a naivní snaze o nápravu světa. Mladý architekt Cvišen se náhodou seznámí s aktivistou M-ským, hlásajícím život v askezi a vyvarování se všeho, co jen trochu škodí přírodě. A nejde tu pouze o dobrovolnou izolaci či pasivní odpor, M-ski kolem sebe soustředí skupinu dvanácti následovníků, kteří přestřihávají elektrické vedení, demolují lyžařské vleky v chráněných oblastech a líčí pasti na vandaly v lesích. Pomyslnou roli Jidáše v ekoteroristické skupině hraje právě Cvišen (z německého zwischen – mezi), který je neustále na vahách, zda se opravdu přidat k Mistrovým učedníkům (ovšem na světce až příliš pijí a kouří jointy), nebo si udržet práci v architektonické kanceláři. Ve městě (snadno poznáme, že tu jde o Krakov) dochází k zásadnímu střetu ekologů se silničáři, v němž najdeme paralely se skutečnými kauzami. Vždyť třeba spor o dálnici vedoucí přes divoké údolí říčky Rospudy v severovýchodním Polsku nabyl svého času mezinárodních rozměrů a pronikl i do básnických a písňových textů. Eko-próza jako zvláštní proud současné literatury je v Polsku poslední dobou na vzestupu, kupříkladu v nejnovějším detektivním románu Olgy Tokarczukové Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj pluh veď přes kosti mrtvých, 2009) ekologický fanatik postupně zabíjí členy mysliveckého spolku za jejich bezohlednost vůči přírodě.

Román Low-tech je členěn do 45 kapitol, které jsou přerývány citáty z M-ského eko-manifestu. V originále jsou tyto pasáže vytištěny písmem napodobujícím starý psací stroj. V překladu pro ně byla použita kurzíva.