Román slovinského prozaika, esejisty a dramatika Draga Jančara (1948) Polární záře (Praha 2009 - orig. Severni sij) zůstával ze starší autorovy tvorby shodou okolností dlouhou dobu dosud jediným do češtiny nepřeloženým prozaickým dílem tohoto nejvýznamnějšího současného slovinského spisovatele. Překlady Jančarových literárních děl byly donedávna až na ojedinělé výjimky českému čtenáři zprostředkovány zásluhou překladatele Františka Benharta. Je proto velice potěšitelné, že se překladu románu Polární záře ujal mladý překladatel, absolvent brněnské slovenistiky Libor Doležán, a zaplnil tak jednu z mezer, jistý dluh, který čeští překladatelé slovinské literatury vůči Dragu Jančarovi měli.

Také v tomto Jančarově díle se setkáváme s jeho typickými motivy: hledáním, svobodou jednotlivce, jeho morálním úpadkem a následným šílenstvím. Román Polární záře je situován do slovinského Mariboru (Jančarova rodiště) roku 1938, do doby, kdy druhá světová válka již neodvratně visela ve vzduchu a společenské i sociální poměry dosahovaly bodu varu. Na jedné straně je tu měšťanstvo, na druhé lumpenproletariát, jako dva extrémy s řadou ideologií - německého šovinismu, nacionalismu, špiclů, emigrantů, proletářů - mezi nimiž v tomto krizovém sociálním chaosu osciluje hlavní hrdina Josef Erdman. Jeho hlavním posláním je počkat na spolumajitele firmy Jaroslava Šťastného, aby společnými silami pronikli na jugoslávský trh se speciálním laboratorním vybavením. Erdman se po létech vrací do svého rodného města, z něhož byla jeho německá rodina odsunuta. Jelikož však Šťastný do Mariboru stále nepřijíždí a nedává o sobě ani vědět, zůstává zde Erdman trčet a během ubíjejícího čekání hledá své kořeny, smysl svého života a také kostel, jenž mu utkvěl z dětství hluboko v paměti díky světci s modrou koulí v rukách. Zároveň se snaží pochopit společenské dění kolem sebe, které v něm vyvolává pocit strachu, nejistoty, osamění a neodvratně směřuje k rozpadu osobnosti.

Erdman během svého mariborského pobytu naváže milostný poměr s manželkou známého z lepší společnosti, kterou později jeho dva kumpáni ze společenské spodiny brutálně zabijí. Poté zcela propadá alkoholu, a když se mu nakonec přece jen podaří najít kostel, jenž hledal, a zažije noc, kdy Maribor zalije polární záře, zblázní se. Diagnóza jeho nemoci je jasná - schizofrenie. Josef Erdman tedy ve městě, v němž hledal svoji identitu, zažije rozpad osobnosti stejně tak, jako prošel svět kolem něj naprostým morálním kolapsem. Jančar v románu popisuje současně se stejnou pozorností úpadek hlavního hrdiny i úpadek okolního světa.

Jančarovi se důrazem na podrobný popis Mariboru a především ovzduší, které v něm na konci třicátých let minulého století vládlo, podařilo zobrazit stav ducha ve střední Evropě v letech sedmdesátých, kdy v socialistických zemích vládla tvrdá diktatura, jež připouštěla jen omezené občanské svobody a lidská práva a jejíž zlovůli pocítil autor také sám na vlastní kůži, když byl roku 1974 odsouzen k jednomu roku vězení za šíření nepřátelské propagandy. Tam, kde končí svět demokracie, začíná svět anarchie a chaosu, svět před explozí.

Doležánovu překladu nelze nic zásadního vytknout. Jako vystudovaný slovenista a autor několika zdařilých překladů ze současné slovinské literatury (A. Čar, Ž. Petan, D. Potočnjak) si velice zdárně poradil také s překladem románu Polární záře. Je známo, že bohatý literární jazyk Draga Jančara patří k těm, které umí překladateli nastolit řadu otázek, problémů a zavést ho často i do slepé uličky. S tím vším si Libor Doležán poradil zejména díky solidní znalosti slovinského jazyka a slovinských reálií, které jsou tolik nezbytné pro pochopení překládaného textu, a také díky konzultacím s autorem.

Překlad románu Polární záře si svoji cestu k českému čtenáři stejně jako předchozí překlady Jančarových děl jistě najde.