Hlavní protagonista románu Sníh (Kar), básník a politický exulant Ka, se po smrti matky vrací po letech z Frankfurtu do rodného Istanbulu. Odsud záhy vyráží do provinčního městečka Kars na samém východě země, aby napsal reportáž o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu setkal se svou láskou zmládí. Krátce po Kaově příjezdu odřízne sněhová vánice město od světa a události rychle nabývají na spádu. Městečko zažije prapodivný vojenský převrat vdivadle a během následujících tří dnů je čtenář nejen svědkem Kaova osobního milostného dramatu, ale jako by současně na běžícím filmovém pásu sledoval scény zminulosti i přítomnosti Turecka: střety islamistů, sekularistů, kurdských separatistů, levicových bojůvek a státní moci, vášnivé debaty o ateismu a náboženství, o Západu a Východu, revoluční dramata atatürkovského Turecka či historické obrazy mnohonárodnostní osmanské říše smetené nacionalismem 19. století a ožívající vchátrajících ruských palácích, arménských kostelících i osmanských památkách.

Kaovo urputné pátrání po štěstí a lásce doprovázejí melancholické scenerie zasněženého a Bohem zapomenutého města, kde mladí islamisté píší sci-fi a noviny referují o událostech dříve, než knim dojde. Stylisticky je děj ozvláštněn pro Pamuka typickou „architektonickou“ výstavbou díla: kdy každá z Kaových zdánlivě nahodile vzniklých básní má své pevné místo na pomyslné symetrické sněhové vločce tvořící klíč khrdinově mysli i překvapivém závěru románu.