Již dlouho před dokončením románu Muzeum nevinnosti (2008) sbíral Orhan Pamuk, turecký laureát Nobelovy ceny za literaturu, artefakty dokumentující každodenní život v Istanbulu ve druhé půli 20. století. Nyní se jeho dlouholetý sen stává skutečností. Po „předpremiéře“ určené převážně novinářům se 28. dubna v istanbulském Cihangiru (Çukurcumská ulice 24) otevře veřejnosti muzeum shromažďující nejrůznější objekty vizuálně i akusticky doplňující jeho román. V románové předloze si hlavní hrdina Kemal léta tvoří soukromou sbírku „fetišů“ – náušnic, kapesníčků, skleniček, rtěnek, cigaretových nedopalků –, jichž se kdysi dotkla jeho ztracená láska Füsun, vlastnila je, použila či jenom v Kemalovi vzbuzují vzpomínky na jejich romanci. Jak románové, tak „skutečné“ Muzeum nevinnosti má máloco společného s kabinety kuriozit, známými z evropského novověku. Je to mnohem více památník drtivé melancholii. Pamukův román je v zachycení „triviálností“ ztroskotaného vztahu možná jedním z nejsmutnějších milostných románů, jaké byly napsány. Tento žal podbarvuje nostalgia loci Istanbulu, města věčné změny a zkázy, světa mizejícího člověku před očima každým okamžikem, i nostalgia temporis za časem ztraceného dětství a  mládí.
Čtenáře knihy v muzeu možná pobaví třeba 4 213 cigaretových špačků, které románová Füsun vykouřila, nebo je zaujme rukopis románu z pera (románového) Kemala. Návštěvníku s Pamukovým dílem neobeznámenému zase možná před očima vyvstanou pozapomenuté detaily, z nichž se skládal každodenní život v Istanbulu nedávné minulosti.