Pohádky ze smetiště
Základem románu je příběh o zchudlých vesničanech, kteří přicházejí za obživou do Istanbulu a budují si na kraji města, na návrší, kde se ukládá komunální odpad, chudinskou čtvrť (gecekondu), jakých je v tureckých městech nespočet.
Základem románu Berci Kristin Çöp Masalları (Berci Kristin: Pohádky ze smetiště) je příběh o zchudlých vesničanech, kteří přicházejí za obživou do Istanbulu a budují si na kraji města, na návrší, kde se ukládá komunální odpad, chudinskou čtvrť (gecekondu), jakých je v tureckých městech nespočet. Úřady s nimi zpočátku bojují a chatrče bourají, ale nakonec svůj marný boj vzdávají a díky přílivu dalších a dalších vesničanů se gecekondu postupně rozrůstá a vzniká z něj jakási podivná čtvrť, jejíž jednotlivé části vyrůstají přímo mezi haldami odpadků. Kopec, který si novousedlíci poeticky překřtili na Medový vrch, je kromě toho zamořován jedovatými výpary a výtoky z nedaleké továrny. Dělníci z továrny, kteří nejsou společensky o mnoho výše než „vyvrženci“ z Medového vršku, rychle navazují s nově příchozími přátelské vztahy a stávají se součástí pestrého života na Medovém vršku.
Latife Tekin nepopisuje otřesnou skutečnost obyvatel chudinských čtvrtí přímo, nýbrž dává celému vyprávění lyrický podtón, který velmi často střídá jízlivý humor. Vyprávění sestává z řady drobných pohádek, průpovídek, veršů, úsměvných historek a nadpřirozených událostí, které činí z Medového vršku podobé městečko, jako je třeba Márquezovo Macondo. Vršek přes strašlivé životní podmínky doslova kypí životem a jeho obyvatelé si skrze svá vyprávění a paradoxně i nadpřirozené úkazy udržují zdání normálnosti; jako by jejich život byl mnohem bohatší a plnější než život v reálném světě moderní megapole, která je obklopuje.