Poslední den letošní Malé inventury(http://malainventura.cz) patřil mimo jiné prezentaci nové publikace, kterou vydal Institut polské kultury Varšavské univerzity (http://www.ikp.uw.edu.pl) ve spolupráci se Spolkem Richelieu (http://www.divadlo.cz/spolekrichelieu), Novou sítí (http://www.novasit.cz) a Katedrou kultury (http://www.katedrakultury.pl). V knize CZ / PL: Divadlo po rekonstrukci... se jeho editorky, Zofia Dworakowska (hlavní editorka) a Michala Pohořelá (editorka české části), zaměřily na novodobý fenomén divadelního provozu, který se na obou stranách Krkonoš začal bouřlivě rozvíjet po roce 1990. Zofia Dworakowska s Michalou Pohořelou formou průvodce představují deset českých a jedenáct polských divadelních budov, které vznikly v důsledku přestavby.

Není to však pouze „obyčejná“ rekonstrukce, která by inspirovala zmíněné redaktorky k vytvoření knihy. Zofia Dworakowska v úvodní studii naráží na daleko podstatnější význam rekonstrukce: „Nepočítalo se s nimi [s divadelními budovami] v originálním architektonickém plánu a po dobu několika desítek let [...] plnily svou původní funkci [...]. Pak byla provedena jejich přestavba nebo adaptace, aby se v nich dalo tvořit a uvádět představení. Společenský úkol těchto míst byl velice různorodý, obvykle však měla podobnou polohu na mapě – daleko od tradičních divadelních budov. Ve většině případů jde o prostory pro divadlo »cizí«, a divadlo se tam »prostě nehodilo«. Přestavba konkrétní budovy způsobuje změny ve společenské mapě území a také v šíře chápané kulturní krajině, kde se kromě tradičních divadelních scén a kulturních institucí objevují nová a – hlavně z důvodů lokalizace – neočekávaná místa. Nejedná se tady pouze o kvantitativní, ale také kvalitativní změnu – nově vzniklé instituce jsou jiné, poněvadž se nacházejí v budovách, které byly pro divadlo nalezeny, nikoli postaveny. Nebyly postaveny proto, aby byly místem pro předvádění života, ony samotné měly kdysi vlastní život. [...] Počátečné oboustranné odcizení – prostoru pro divadlo a divadlo pro prostor – zahajuje dynamický vztah, jenž lze těžko bagatelizovat“ (s. 6 a 8).

To jsou všechno momenty, jež zásadně mění uměleckou, kulturní a sociologickou funkci divadla a na které bude muset pamatovat nejen divadelní management, ale v konečném důsledku i divadelní věda. Pokud je mi známo, CZ / PL: Divadlo po rekonstrukci... přináší tento složitý novodobý divadelní fenomén do všeobecného myšlení o divadle jako první. Průvodce jistě není vyčerpávající. U nás i Polsku by se podobných divadelních budov, anebo lépe: center, našlo více. I autorky knihy si jsou toho vědomy a nikde netvrdí, že by vznikem průvodce pokryly veškeré příklady.

Průvodce je rozdělen do dvou částí: polské a české. V polské části divadla po přestavbě reprezentují OPT Gardzienice, poznaňský Ośrodek Teatru Ósmego Dnia, Kulturownia ze Skierniewice, Sopocka Scena Off de BICZ, Teatralna Srebrna Góra, Stacja Szamocin, Ośrodek Teatralny Kana ze Štětínu, toruňský Teatr Wiczy, varšavský Teatr Wytwórnia, Teatr Węgajty a Instytut im. J. Grotowskiego ve Vratislavi. Z České republiky to je českobudějovická Bazilika, olomoucká Tramtarie, Moving Station z Plzně, varnsdorfský Kulturní dům Rozkrok a Alfred ve dvoře, Archa, Kulturní centrum Zahrada, ROXY/NoD a Palác Akropolis (všechny z Prahy). Každé přestavěné divadelní budově je věnováno zvláštní heslo. Otevírají ho informace o kontaktech a o základních parametrech divadelní scény. Dále následuje stručná historie (divadelního) souboru či sdružení, které zde působí, historie budovy a soupis nejvýznamnějších projektů, které zde byly zorganizovány.

Průvodce CZ/PL Divadlo po rekonstrukci... vychází v česko-polsko-anglické jazykové verzi.