Velikonoce

Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí
pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund.
Nazítří na mši duní aleluja místních,
koupíme vajíčka, nařežeme pruty.

Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti,
horko, trocha hantecu a pak zas domů.
Chci něco říct, jak bych to jen vystih…
K ránu připluly ledy. Spousta němé suti.

Souřadnice

Trhání švestek před obzorem jakéhokoli města.
Slibné začátky. Náměty, výčty a hluk letadla.
Tělo-průrva. Sny, kterých by ses měl děsit.

Požární schodiště

„K děravým roštům, z nichž se teď stavějí rozhledny
a únikové východy, jako je tento, dají se připodobnit
i vzácné chvíle setkání, jakož i to, co jsme si zvykli
nazývat skutky. V prázdnotě se neliší od ostatního,

řekl bych: neboť jsou a pak teprv pozvolna se stanou;
až zdáli se jeví zaplňovat mezery, na nichž stojíš.
Unesou tě.“ – „Co hrozného by se určitě přihodilo,
kdybys povolil kolena a přestal myslet zábradlí?“

Na portálu iliteratura.cz publikujme se svolením autora.