Jonáš Hájek (nar. 1984 v Praze) je básník, redaktor, hudebník. Vydal básnické sbírky Suť (Fra, 2007), Vlastivěda (Fra, 2010) a Básně 3 (Triáda, 2013). Za svůj debut získal Cenu Jiřího Ortena. Je synem matematika Petra Hájka.

iLiteratura: Na kolech všemožných literárních cen se na nás řítí bilancování knižní produkce minulého roku. Jaké loňské básnické tituly zaujaly tebe?
Jonáš Hájek: Nějak se mi pořád zajídá to parcelování po ročnících, takže si jen uměle v hlavě srovnávám, co vlastně bylo vydáno loni. Zajímavých debutů přibývá pořád… Je pár „mladejch“, kterým fandím, ale nějak soustavně to nesleduju, nedělám si žebříčky top sbírek. Myslím, že významným počinem je čtvrtý (ne v pořadí vydání) svazek díla Jaroslava Seiferta a v podstatě jakýkoli profesionální a zredigovaný básnický překlad.

iLiteratura: Bilanční charakter má i ročenka Nejlepší české básně. Kolem osobních preferencí a nepreferencí jejích editorů se už docela pravidelně strhává místy vášnivá diskuse. Jaký je tvůj pohled na věc?
Jonáš Hájek: Odvrácený. Snažím se těmito diskusemi být pohlcen stále méně. Moje osobní preference by se týkaly otázky, jak bude v naší generaci vypadat pokus o naplnění klasického řádu, a s tím souvisejícího hledání záložních zdrojů v tradici. Vzrušuje mě, když vidím, jak něco zdánlivě bez souvislosti s tradicí vychází z nějakého jejího pozapomenutého či dávného ramene.

iLiteratura: Mně se zdá, že dost současných básníků od tradice ostentativně dává ruce pryč, přestože z ní nějakým způsobem čerpají...
Jonáš Hájek: Nelze jinak, vždy se na něco navazuje, vždy můžeš sestavit rodokmen. To je taky důvod, proč honbu za originalitou házím za hlavu. Na druhou stranu, pravidelnost omrzí a začneš si užívat praskliny a porušení. Co mně chybí, je jednak připomenutí, že náš zpěv je výsledkem nějakého umu, a jednak mezinárodní komunikace na téma, co dál. Možná jsem mimo.

iLiteratura: Již několik měsíců jsi garantem rubriky Hostinec (rubrika v časopise Host, pozn. aut.), která je určena k publikování a komentování prací nezavedených autorů. Sleduješ v jejich psaní nějaké tendence?
Jonáš Hájek: Autoři, které tisknu v Hostinci, musí mít specifickou příměs amatérismu, jinak by byli tištěni v lepších rubrikách. Z toho vyplývá, že sledovat nějakou tendenci je nemožné. Vybíráš prostě to, co jakž takž jde, a občas i máš radost. Pár lidí bych rád viděl v Nových jménech, což je ta lepší rubrika, kterou vede Vojtěch Kučera, Hostinec už myslím moc prestižní není. Jsem nicméně rád, pokud se najde dobrý básník před debutem, který je ochoten pozvednout úroveň, a taky tam razím slovenštinu.

iLiteratura: Platí stále – mluvíme-li o České republice – že „naprostou většinu čtenářů poezie představují ti, co ji píší“?
Jonáš Hájek: Myslím, že ano.

iLiteratura: Proč tomu tak je? Jen kvůli tomu, že je hůř stravitelná než próza?
Jonáš Hájek: To ani ne. Psát básně je zdánlivě snadné, nebo prostě snadné – na takové té konvenční úrovni. Záblesky nezaberou moc času. Takže každý, kdo má poezii rád, je přirozeně v pokušení tvořit s sebou. Je to logické.

iLiteratura: Nemáš pocit, že vázaný verš vymírá a z rýmu se pomalu stává sprosté slovo?
Jonáš Hájek: Také ne, vždycky se objeví někdo, kdo to umí bravurně a zároveň je svůj. V tom nemám obavu. Kromě toho dnes bojujeme úplně na jiných frontách než je rým vs. volný verš. Prý se teď píší angažované básně. A pár solidárních veršů o Ukrajině abys pohledal.

iLiteratura: Má u nás poezie dostatek příležitostí k prezentaci, která by zaujala i lidi „zvenčí“?
Jonáš Hájek: Spoustu, například dneska jsem byl u odhalení Kobzova poeziomatu. Nicméně vždycky musím zdůraznit, že primární zůstává kniha.

iLiteratura: Před pár hodinami jsem si tu magickou rouru byl prohlédnout, tlačilo se u ní dost lidí. Slyšel jsem i jednu tvoji báseň, konkrétně Sumce z Vlastivědy.
Jonáš Hájek: Pokud vím, je tam od každého autora jedna báseň. Tady je nutno vyzdvihnout aktivitu Petra Borkovce, který básně a básníky do levého sloupečku vybíral (v pravém jsou nahrávky z archivu Českého rozhlasu). Jsem zvědavý, za jak dlouho se obsah poeziomatu změní, nahrávek vzniklo víc.

iLiteratura: Co plánuješ dál, pracuješ na konkrétním projektu?
Jonáš Hájek: Sem tam si něco píšu a sem tam něco přeložím. Trošku si přihřívám polívčičku jako redaktor různých připomínkových akcí, bloků v Souvislostech atd. Když se zamyslím nad tím, co spojuje moje organizačně-redaktorské aktivity, je to asi právě až obsedantní potřeba říct: hele, ale je tady taky tohle, to už se dělalo, a líp… možná tím odpovídám sám sobě.