Básník a překladatel Jonáš Hájek před dvěma lety představil německým čtenářům současné české básníky. Pak se podílel na vzniku česko-německé básnické antologie. V rozhovoru pro iLiteraturu nyní vyslovil přání, že by se rád ve své mateřštině začetl i do antologie současné německé poezie.

iLiteratura: Básnická antologie VERSschmuggel je výsledkem překladatelské dílny pořádané v Berlíně při Festivalu poezie. Ke knižnímu vydání jste ji jako editor připravoval se dvěma německými kolegy. Co vás k této práci přivedlo?
Jonáš Hájek: Na začátku byla činnost pro mezinárodní web Lyrikline, které jsem se ujal poté, co provozovatel webu Haus für Poesie, tehdy ještě Literaturwerkstatt Berlin, podepsal partnerství s Asociací spisovatelů, jíž jsem členem. V „Hausu“ byli rádi, že mají v Čechách někoho aktivního, takže jsme společně připravili malou přehlídku české poezie, nazvanou Podivní přátelé, která se konala v Berlíně na jaře 2017. Tam se také během pracovního setkání básníků, překladatelů a nakladatelů objevila myšlenka uspořádat česko-německý VERSschmuggel.

iLiteratura: Kdo stál za výběrem pozvaných básníků z obou zemí? Básnicko-překladatelské dvojice byly určeny předem?
Jonáš Hájek: Nejprve jsem vybral šest Čechů, německé básníky doplnila druhá strana. Jak, to je jejich výrobní tajemství.

iLiteratura: A básně k překladu si vybírali básníci sami?
Jonáš Hájek: Jak kdo, bylo to různé.

iLiteratura: Předpokládám, že jste se také účastnil třídenního workshopu, při němž překlady v živých diskusích, jak pro iLiteraturu prozradila ve svém příspěvku Martina Lisa, vznikaly. Jaká tam panovala nálada?
Jonáš Hájek: Dopřával jsem si luxus ometat se všelijak kolem, vlastní práci skupin jsem příliš nerušil. Mojí jedinou povinností bylo odmoderovat na závěr čtení z čerstvých výsledků.

iLiteratura: Autoři si v závěrečných esejích, zařazených také do knihy, pochvalují koncepci spolupráce a tvůrčí atmosféru dílny. Vy jste se ocitl v maličko jiné roli – vnímal jste něco i kritickým pohledem?
Jonáš Hájek: Je to divné, ale o ničem takovém nevím!

iLiteratura: Antologie je ukázkovým příkladem poučeného, empatického překládání, smím-li takto označit autorský překlad, který kniha prezentuje. Dobře je to vidět i na názvu publikace: Překladiště – víte, kdo ho navrhl?
Jonáš Hájek: Já.

iLiteratura: Do jaké míry je příprava dvojjazyčné publikace náročnější?
Jonáš Hájek: Bylo to specifické. Se spoluredaktorem a básníkem Alexanderem Gumzem se mi pracovalo stejně dobře jako s vedoucí celého projektu, geniální organizátorkou Juliane Otto.

iLiteratura: Mohl jste zúročit zkušenosti ze svých předchozích edičních projektů?
Jonáš Hájek: Těžko říct. Nic podobného jsem předtím nedělal. Ale zdá se mi, že jsme společně odvedli dobrou práci, za kterou si můžeme stát. Je to hezký pocit.

iLiteratura: Z němčiny poezii také sám překládáte. Nechtěl jste se dílny spíše než editor raději zúčastnit jako básník nebo překladatel?
Jonáš Hájek: Nebyl bych si jistý, jestli někomu neubírám místo.

iLiteratura: Dílna se konala loni v květnu, kniha vyšla letos, ale její vydání zdaleka neznamená tečku za projektem, antologie byla za účasti autorů prezentována už na několika akcích a četné další jsou plánovány. Mohl byste připomenout ty nejdůležitější? A jak prezentace kolektivní publikace obvykle probíhá?
Jonáš Hájek: Hodně důležité bylo představit antologii na knižním veletrhu v Lipsku, kam jsme od začátku cílili. Berlínští přátelé zorganizovali v rámci doprovodného programu tři různé akce, z toho dvě v Lipsku a jednu v Halle. Je třeba jasně říci, že koordinační tým Moravské zemské knihovny se o to nijak nezasloužil. První české uvedení antologie se konalo pár dní po Lipsku v Pražském literárním domě autorů německého jazyka. Příjemná byla i letní akce na lodi (A)void, kde o významu básnického hlasu moc pěkně mluvil ředitel Haus für Poesie Thomas Wohlfahrt; tentýž večer se odehrávalo jiné čtení na festivalu v bádensko-württemberském Hausachu. Na akcích většinou účinkují jeden až dva básnické páry, někdy i se svým „šprachmitlerem“, jak se můžete přesvědčit ještě v Děčíně (31. 8.), Třinci (16. 10.) a Ostravě (18. 10.). Ani do Drážďan (23. 10.) to není daleko, zvu.

iLiteratura: Dobrá propagace je v dnešní knižní nadprodukci mimořádně důležitá a česká nakladatelství ji – s výjimkou bestsellerů – často bohužel docela podceňují. Této knize se však podle všeho dostává dost pozornosti, zřejmě zásluhou spojených sil mnoha partnerů, kteří se na projektu podíleli. Čím by se zde mohli naši nakladatelé inspirovat?
Jonáš Hájek: Souhlasím s tím, co říkáte. Vidět práci berlínské poetické instituce je fascinující, člověk se hodně naučí. Bez Česko-německého fondu budoucnosti a dalších sponzorů bychom o všem mohli jen snít. K vaší otázce: domnívám se, že nám v Čechách palčivě chybí jakákoli standardní antologie současné německé poezie. Tou Překladiště není.