Kniha Jiřího Trávníčka (*1960) Vyprávěj mi něco… (Jak si děti osvojují příběhy) je v pořadí již šestnáctým titulem edice Scholares, kterou řídí Petr A. Bílek a Vladimír Pistorius a jež přináší českým čtenářům nejčastěji knihy literárněvědně zaměřené a redakčně i nakladatelsky připravované v rámci semináře Nakladatelská praxe na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a za spolupráce s ateliérem Grafický design a nová média na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Autor – literární teoretik a kritik - se v knize pokouší nalézt odpovědi na otázky po původu a charakteru příběhu jako takového a tato snaha jej přivádí ke kategorii dětského čtenáře/vypravěče, přesněji řečeno k problematice řeči dětí a jejího postupného vývoje. Právě volba podobné oblasti jako prostoru vhodného ke zkoumání výše zmíněného předmětu autorova zájmu činí z Trávníčkovy publikace dílo přesahující svým obsahem úzký rámec literární vědy a zasahující do oborů dalších, zejména psychologie. Jiří Trávníček, který se ve své studii opírá o teoretické poznatky mnoha zvučných jmen, reprezentujících široké spektrum vědeckých disciplín, se zde čtenáři představuje jako zručný kompilátor a obvykle též komentátor přejatých tezí, současně však přináší výsledky svých vlastních pozorování, realizovaných buď v kruhu rodinném (autorovy dcery Klára a Judita), mezi přáteli a známými, nebo na půdě českých mateřských a základních škol.

Text studie (72 stran), přehledně členěné do 12 kapitol a vybavené nepostradatelným poznámkovým aparátem a seznamem použité literatury, je psán s důrazem na srozumitelnost širokým čtenářským vrstvám a v rámci dotyčného žánru i poměrně čtivě. Autor nepředkládá své závěry dogmaticky, nýbrž nabízí pouze výzkumem podložené argumenty a ponechává tak čtenářům možnost vlastního náhledu na zpracovávanou problematiku. Sympatická je přitom Trávníčkova otevřenost, co se týče pozorování uskutečňovaných uvnitř jeho vlastní rodiny.

V návaznosti na výsledky předchozího bádání řady uznávaných odborníků v dané oblasti, jež následně konfrontuje s vlastním výzkumem, dochází Trávníček k několikastupňovému rozdělení dětských čtenářů/vypravěčů s příslušnými charakteristickými znaky. Základní dva typy kategorizace dětí čtenářů/vypravěčů a dětské řeči se zde opírají o jejich „myšlení“ (prostorové, sociální, jazykové a narativní) a „vztah k vyprávění (příběhů)“ (účast, zvědavost a hlubší poznání) a týkají se dětí zhruba v rozmezí 2-10 let. Všechna tato detailně rozebíraná stadia – zmiňované typy jsou jednotlivými fázemi vývoje dítěte a jeho řečových schopností – jsou doprovázena konkrétními příklady (převzatými z literatury nebo podepřenými autorovou osobní zkušeností) a nahlížena obvykle z více hledisek. Co se týče příběhů, jež jsou vlastním předmětem této studie, zasloužila se volba analyzovaných recipientů těchto vyprávění - tedy dětí v již uvedené věkové skupině - o to, že ústředním literárním žánrem, jemuž autor věnuje svou pozornost, je pohádka, s níž jsou děti konfrontovány nejčastěji.

Závěry své studie Trávníček na samém konci textu znovu shrnuje, a nadto prezentuje ve formě přehledné tabulky. Jedním z důležitých zjištění je například fakt, že všechna popisovaná vývojová stadia dítěte se navzájem nevylučují - nejde tedy o postupné nahrazování jedné dosažené úrovně stupněm vyšším, nýbrž o jakési postupné nabalování dalších a dalších schopností, tvořících jednotný celek. A tak ani dospělí lidé nepostrádají kupříkladu schopnost účasti na příběhu (jakožto první, nejnižší stadium vztahu člověka k příběhu), a proto bez ohledu na věk dennodenně pozorujeme a sami vstupujeme do podobných vztahů k příběhům, jež nás obklopují v podobě děl literárních, filmových aj.

Trávníčkova kniha Vyprávěj mi něco… představuje odbornou publikaci pohybující se mezi několika obory a zabývající se zajímavým a nad očekávání aktuálním tématem (příběhy nás dnes v různých formách obklopují téměř kdekoliv). Mezi další klady této studie lze počítat srozumitelný jazyk celého textu a vůbec očividnou autorovu snahu vyjít svým čtenářům všemožně vstříc (množství příkladů, tabulek apod.). Kniha Jiřího Trávníčka se díky tomu řadí k těm nemnoha odborným publikacím, jimž byla dána do vínku schopnost přivést k sobě i čtenáře pohybující se obvykle ve zcela odlišných literárních vodách.