Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.
JT
Jiří Trávníček
Autorem pečlivě snesené střípky statistických a dalších údajů a rozhovorů vytvářejí plastickou mapu soudobé – nejen české – literární a čtenářské kultury. Jako badatel a komentátor je Jiří Trávníček tolerantní: neprosazuje žádné výraznější představy, co by lidé měli číst.
Základní poznatek, jejž přinesl výzkum z roku 2013, je už v názvu publikace. Ano, překnížkováno.
Tři roky po průzkumu čtenářství roku 2010 se konal další, už třetí v řadě. Jeho bohatě komentované výsledky nedávno zveřejnil literární vědec Jiří Trávníček v knize Překnížkováno. Opět jde o publikaci plnou čísel, grafů a tabulek, kterou ale s prospěchem a užitkem mohou číst i ti, pro které matematika není nejoblíbenějším koníčkem.
Statistická data, fundované komentáře, ale i zábavné detaily o tom, jak v průběhu dějin byly a (ne)jsou knihy důležité, jak se vyrábějí a šíří nebo zda se dá na podnikání s četbou vydělat a že při tom také lze skončit ve vězení. Které knihy se čtou povinně a o jaké čtenáři nejvíc stojí: publikace Dějiny knižního trhu v českých zemích nabízí mnohem víc, než může titul naznačit.
První fáze představuje první pololetí roku 1990 a mohli bychom ji nazvat liberalizační. Trh se nesmírně rozšiřuje, překotně se zakládají nová nakladatelství, přičemž první soukromé nakladatelství (Paseka) bylo zaregistrováno už v prosinci 1989. Prodej knihy, vedle měnící se podoby novin a časopisů, je prvním výrazným znakem změn. Typickými prodejními místy jsou stánky, podchody metra, nádražní haly, někde se dokonce prodává přímo z kufru dodávek...
Kniha, která čtenáře seznamuje s knižním trhem v českých zemích od jeho úplných počátků až do současnosti, od mnicha Chrabra, který v 10. století psal obranu slovanského písma, až k současným elektronickým čtečkám. A kterou musíte mít, pokud chcete mít přehled o stavu současného knižního trhu i tom, jak se k němu dospělo.
Literární historik a kritik Jiří Trávníček je v řadách širší veřejnosti znám především svými výzkumy čtenářství, které zúročil v knihách Čteme? (2008) a Čtenáři a internauti (2011). Ani jeho poslední kniha Knihy a jejich lidé, pod kterou je podepsán jako editor, se neodchýlila od čtenářské kultury. Založena je ovšem na kvalitativním výzkumu: tvoří ji 33 rozhovorů s lidmi pohybujícími se v různých oblastech knižní kultury, které jsou zpracovány do podoby čtivých čtenářských životopisů.
Narodil jsem se na jaře 1977 v Praze do intelektuální rodiny. Táta pracoval ve svazovém nakladatelství Novinář, kde tou dobou dělal zástupce šéfredaktora — neexistujícímu šéfredaktorovi. Kádrově na tom nebyl tak, aby se mohl stát šéfredaktorem...
Editor do knihy vybíral ty, se kterými se osobně neznal. To je ale hledisko dost subjektivní a je škoda, že v knize není zastoupeno více kritiků nebo literárních vědců. S jejich texty by kniha možná působila pestřeji a svěžeji. I tak se ale jedná o dílo záslužné, které nadhazuje mnoho podnětných otázek. Inspirovat může i k tomu, aby si každý ze čtenářů zkusil zkonstruovat svoji vlastní čtenářskou biografii, a dozvěděl se tak o sobě něco, co dosud netušil...
Podle Trávníčka statistiky nadále ukazují, že na rozdíl od jiných zemí není u nás tak velký rozdíl mezi městy a venkovem, tedy mezi vzdělanější a méně vzdělanou částí populace. Čtení u nás neklesá s věkem. Dobře fungují knihovny. Naše domácí knihovny obsahují v průměru více knih než jinde.
Pro stav debaty o střední Evropě je v osmdesátých letech příznačné, že hlavní iniciativu přebírají spisovatelé, ať už ti, kteří se ocitli v exilu (M. Kundera, Cz. Miłosz, M. Dor), nebo ti, kteří zůstávají za železnou oponou (G. Konrád, D. Jančar).
Autor – literární teoretik a kritik - se v knize pokouší nalézt odpovědi na otázky po původu a charakteru příběhu jako takového a tato snaha jej přivádí ke kategorii dětského čtenáře/vypravěče, přesněji řečeno k problematice řeči dětí a jejího postupného vývoje.
