Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (Kanehara, nar. 1983) po úspěšných novelách Hebi ni piasu (česky Hadi a náušnice, nakladatelství Argo, 2006, dotisk 2007), Aššu beibí (Dítě z popela) a AMEBIC nedávno vydala v pořadí čtvrtou prózu Ótofikušon (Autofikce).

Hrdinkou do určité míry opět autobiografické novely je dvaadvacetiletá spisovatelka Rin, kterou její nakladatelství požádá, aby napsala knihu o sobě. Příběh se odehrává v několika časových rovinách – nejprve v reálném čase, poté v retrospektivě předchozích let jejího života (18, 16, 15 let). V každé etapě svého zatím krátkého života byla Rin pohlcena spalujícím vztahem plným lásky a nenávisti k nějakému muži. Tyto vztahy však vždy po čase končí. Po každém z těchto neúspěchů znovu a znovu ztrácí iluze, aby se pustila do dalšího vztahu odsouzeného k nezdaru. Vždy se totiž chová lehkomyslně a neuváženě, čímž svá citová pouta neodvratně sama ničí.

Příběh začíná na palubě letadla, kterým šťastná, čerstvě vdaná Rin odlétá na svatební cestu. Brzy však začíná podléhat strachu a pochybnostem, že svého manžela, o kterého se začala ucházet jiná žena, ztratí.

Kaneharová stejně jako v předchozích novelách i v této knize hledá samu sebe, pátrá po odpovědi na otázku „Kdo jsem?“, přičemž nakonec nachází následující odpověď: „Jsem mladá žena, která má problémy s navazováním dlouhodobých vztahů“. Vydání anglického překladu novely Ótofikušon avizuje nakladatelství Vintage na začátek května 2007.

© Jan Levora