Oproti středoškolačce z Keritai senaka Risy Watajové, druhé autorky letos oceněné prestižní japonskou cenou Akutagawa šó, vybočuje Rui Nakazawová v Hebi ni piasu (na přebalu vázaného vydání se objevuje anglický titul ‚Snakes and Earrings‘), ze společnosti daleko víc. Je zapletená do romantických vztahů se dvěma posedlými nestálými mladíky. Jedním z nich je „Ama“, což má být – jak sám mladík tvrdí – zkráceninou pro „Amadea“, ve skutečnosti jde ale o zkrácenou verzi jeho skutečného jména, Kazunori Amada. Ama je nadšenec piercingu, a to do takové míry, že si nechává rozklenout jazyk do podoby hadího - procedurou popsanou do nejmenších detailů na úvodních stránkách. Rui přijímá jeho nápad nechat si udělat tetování jako znamení začátku svého postupného zasvěcení do kultury „fyzických proměn těla“. V průběhu příběhu si stále klade otázky, co je její motivací k takovému jednání. Amův přítel, k němuž ji přivede, aby jí tetování provedl, Šiba (čili Kizuki Šibata), má na Rui mocný vliv. Ta se následně rozhodne pro piercing na jazyku a aby úkon Šibovi splatila, spí s ním. Ve svém sexuálním vztahu pokračují a pečlivě se tuto skutečnost snaží skrývat před silně žárlivým Amou. Ten se mezitím dostane do problémů vraždou jakéhosi gangstera, který jednoho večera přepadne Rui na Šindžuku a zanedlouho je sám nezvěstný (jeho znetvořené tělo je objeveno později). Rui nad ztrátou Amy truchlí, navzdory jeho nedostatkům, neboť ví, že ji skutečně miloval. Zakrátko se ale přestěhuje k Šibovi, jeho nejpravděpodobnějšímu vrahovi. Rui si je této možnosti vědoma, rozhodne se ji však ignorovat v naději, že Šiba zaujme Amovo místo. Zůstává otázkou pro čtenáře, zda-li Ruina konečná naděje značí osobní spásu nebo sebeklam.

V tomto smyslu je Kaneharové příběh literárnější než novela Watajové. Její styl působí plněji, nenacházíme žádnou známku občasných nevyzrálých okamžiků, které u Risy Watajové přehlédneme jen stěží. Struktura příběhu ústí na jeho konci v napětí a v patové odhalení skutečných jmen všech tří hlavních postav.