větelný štít BAR SPORT byl moc krásný a majitel baru, Antonio řečený Onassis, za něj ve vzdáleném roce 1965 zaplatil šedesát tisíc lir. Ten den bylo pondělí. Den předtím se jel elektrikář na skútru podívat na utkání Bologna – Firenze. Při stoupání na Pian del Voglio ho potkala sněhová vánice a vodorovný pád. Po pár kilometrech mu zimou ztuhly obě ruce. Nechtěl to však vzdát a pokračoval, zatáčky vyrovnával váhou hlavy. Vzhledem k tomu, že měl hlavu značně velikou a vyváženou, dojel v pořádku až do 86. kilometru, potom se v tunelu bacil hlavou do zdi a zřítil se z viaduktu. Zápas si poslechl z tranzistorového rádia ukrytý ve vykotlaném dubu a pak zavolal hasiče. V pondělí ho ale strašně bolela hlava a měl devětatřicítku horečku. Zkrátka, světelný štít šel namontovat jeho syn Amos, řečený Korkáč, protože měl hlavu ještě větší než otec a byla ještě nižší specifické váhy.

Korkáč nakráčel do baru a pravil: to je pro mě hračka. Zamrkal, vzal šroubovák a namontoval písmeno B. Semafor na křižovatce okamžitě vydal frekvenční tón a rozletěl se na kusy. Současně vybouchl televizor a přístroj na espresso začal zeleně blikat. Korčáč tedy sebral nějaký drát a strčil si ho do kapsy, potom urval dva nebo tři odpory a namontoval A. V poledne už měl namontovaný celý BAR. Slezl ze štaflí a šel se najíst. Během jeho nepřítomnosti se písmeno B roztřáslo a potom odstartovalo vodorovným směrem a zanechalo za sebou pruh modrého neonu. Zato A a R se spekla do jistým způsobem krásného bloku. Současně se všechny televizory v domě začaly pokrývat krátery a hlasitě naříkat. Korkáč se vrátil a prohlásil, že je to kontakt. Vylezl na štafle, ale jak byl po jídle ztěžklý, spadl a stáhl s sebou tolik metrů drátu, že jedna tramvaj zůstala viset ve vzduchu. V půl páté měl namontovaný BAR PSOTR se třemi písmeny blikajícími a dvěma spálenými. Kromě toho se mu podařilo odposlechnout všechna policejní spojení a rozhovor radioamatérů, kteří se domlouvali, že si vymění manželky.

V sedm měl namontováno BAR SPORKT, a i když trval na tom, že se tam to K docela pěkně vyjímá, musel to celé předělat. Byla už skoro noc, když namontoval BAR SPORT, který se rozsvěcel výborně, ale zavolali z radnice, že osvětlení na dálničním okruhu už hodinu bliká a že tam došlo už k osmdesáti dopravním zácpám. A tak Korkáč vyrval další tři dráty a světelný štít zhasl. Zato se rozsvítila baterka, kterou měl v kapse.

Ve tři ráno byl světelný štít konečně hotový a bez vedlejších efektů. Všichni si šli lehnout a štít znovu zhasl. A celý měsíc se pravidelně zhasínal v půl osmé a rozsvěcel se přesně za svítání. Bovinelli-všechnospraví, který přišel provést místní šetření hned po Korkáčově odchodu, musel kapitulovat. I všichni zainteresovaní elektrikáři řekli, že je to záhadný a nevysvětlitelný případ. Byl povolán také nejlepší německý elektrikář Frannenberg, který měl na starosti osvětlení Reichstagu a byl ve svém oboru považován za skutečného umělce. Frannenberg byl tři dny a tři noci omotaný dráty a spínači a vyšetřoval všechno endoskopem. Čtvrtý den zvedl hlavu a řekl: „Was is knupf,“ což znamenalo „Tohle je děsnej bordel,“ utřel si ruce do montérek, odešel a předložil učet na osm tisíc marek.

Na radu své manželky pozval Antonio jednu abruzzskou čarodějnici z Termoli, specialistku na čáry na obrazovce. Čarodějnice třikrát přejela nad štítem kyvadélkem, zatančila a pak řekla, aby počkali do půlnoci a potom štít pokropili svěcenou vodou a olejem, a hlavně ať nezapomenou nechat stát o sto kroků dál červený náklaďák se sovím peřím a dvaceti bochníky parmazánu. O půlnoci se kropilo a všichni byli spokojení: štít se jako zázrakem rozsvítil a čarodějnice už si to zatím hasila v kamionu s parmazánem po dálnici k Pescaře.

Světelný štít fungoval jeden měsíc v následujících časových intervalech: od pěti do sedmi: BR SPT. Písmena A a OR se rozsvěcela ve čtvrt na osm, tedy když mezitím zhasla ta ostatní. Od sedmi do osmi svítilo jenom B, pak nastaly dvě hodiny naprosté tmy. Od deseti střídavě blikala obě R, růžově a fialově. Od jedenácti se rozsvěcelo všechno, ale odzadu. Další hodinu následoval BAR ORT a za teplejších večerů i dokumentární film o bobrech.

Až dokud jednoho dne nepřivedl jeden ze štamgastů svého sicilského bratrance, ze kterého se v Americe, kde se živil jako kopálista domácích elektrospotřebičů, stal miliardář. Bratranec se na světelný štít zadíval, plivl si do dlaní a vlepil B pořádný pohlavek: štít se začal pravidelně rozsvěcet. Celý bar se roztleskal: začali vybírat do čepice a shromáždili šest tisíc lir, které Sicilan rozhořčeně odmítl. O tři měsíce později přišel na papíře s hlavičkou Chicago Magic Kick účet na tisíc dolarů.