Překvapuje vás někdy svět, v němž žijeme? Milujete černý humor, sarkasmus a ironické komentáře? Orientujete se alespoň částečně v mezinárodní a hlavně italské politické situaci? Jestliže jste odpověděli na tyto otázky kladně, je pro vás kniha italského spisovatele Stefana Benniho Dottor Niù ideální volbou, ne-li přímo nutností. Italskému titulu by zřejmě odpovídal český název „Doktor Ňů“, kde „ňů“ je fonetickým přepisem anglického „new“- nový. Podtitul by se potom dal přeložit jako „Ďábelské sloupky o vyhnutelných katastrofách.“

Jde o sbírku novinových sloupků napsaných Bennim během let 1998 až 2001 pro deník „La Repubblica“. Jak tvrdí sám autor, zachoval články na devadesát pět procent v původní podobě; ke změnám přikročil, pouze pokud se zmiňoval o událostech, které pomalu ale jistě upadly v zapomnění. Sloupky jsou tematicky rozděleny do čtyř skupin pojmenovaných po ročních obdobích.

Úvodní sloupek „Doktor Ňů“, podle kterého je pojmenovaná celá kniha, nastiňuje čtenářům témata, která jsou společná všem příběhům v knize, a zároveň udává Benniho styl a tón. Hlavní inspirací je autorovi současná situace ve světě, zejména se zajímá o globalizaci či spíše amerikanizaci a nekontrolovatelný rozvoj technologie. Za ironickým pousmáním nad děním ve světě se ale schovává hrozba, že se vše nakonec může obrátit proti lidem.

Lidé se obklopují hypermoderními vymoženostmi, které vypadají lákavě a slibují pohodlnější a příjemnější život. Technologie jde kupředu mílovými kroky a nic ji nezastaví; lidé podléhají trendům a stávají se povrchními figurkami, s nimiž si zahrávají počítačoví magnáti a plastičtí chirurgové. Z Benniho příběhů je jasné, že vztahy mezi lidmi jsou pokroucené a každým dnem víc povrchní; lidé usilují o perfektní image a jsou posedlí dokonalostí. Upadá vzájemná pomoc a mizí přátelství a láska, emoce chladnou a mizí a následně je citově zaostalý celý technologicky předimenzovaný svět. V sloupku nazvaném „Drahá Melisso“ se hrdina stává doslova a do písmene obětí moderní technologie; stává se vězněm ve vlastní vile ovládané automaticky pomocí kódů a hesel. Dokonce i jeho pes reaguje pouze na určitý kód, a z živé bytosti se stává studený stroj.

Benniho kniha představuje svět ovládáný reklamou a billboardy útočícími odevšud: právě ony určují nejnovější trendy. Postavy v Benniho sloupcích jsou stejně jako čtenáři obklopeni šťastnými a dokonalými postavičkami z televize a reklam. Všichni děláme bezhlavě vše proto, aby se naše životy podobaly těm dokonalým z médií. Amerikanizace a hybridizace kultur a ekonomie proniká do všech oblastí našich životů a není kam se schovat, ani v pohádkách.

V několika sloupcích Benni rozděluje lidi do skupin podle vlastností či podle toho jaký mají přístup k životu a k řešení problémů. Vykresluje neurotiky, chorobné puntičkáře či věčně nespokojené mrzouty. Pokud je čtenář sám k sobě upřímný, dokáže se s některými charakteristikami zčásti ztotožnit. V moderním světě už není místo pro tradice a zvyky; i ta nejodlehlejší místa jsou velmi negativně ovlivněna modernizací. Zmizel například duch pravých Vánoc („Vánoce v Monte Candidu“), a i ta nejodlehlejší horská vesnička se stává oblíbenou destinací celebrit, peníze vládnou všemu a lidé se „prodávají“. Vše je o přetvářce a klamu.

Lidé ničí svět a katastrofa se blíží. Zní to možná jako noční můra, ale je opravdu ona katastrofa tak nereálná? Místy vyvolávájí příběhy úzkost a strach z toho, že to, co bývalo dříve pouze neuvěřitelným přeludem, se stává skutečností. Celkový dojem po přečtení Benniho knihy je ten, že se blíží apokalypsa a vinna padá na celé lidské pokolení. Pořád ale přežívá naděje, že je možné vymanit se z bláznovství moderní doby, které nás táhne k záhubě. Záleží jen a jen na lidech jakou cestu si zvolí; Benni poue nastiňuje eventuality.

V několika příbězích autor kritizuje lidskou otupělost a sklon k agresivitě. Zaujal mne sloupek nazvaný „Kdo zachrání děti před světem?“. Jde o fiktivní dopisy čtenářů reagujících na článek o zneužívání a zanedbávání dětí. Dopisy jsou velmi cynické a jsou protkány černým humorem. Všechny do jednoho implicitně poukazují na nedostatek citů a lásky. Rodiče zanedbávají své děti, v nejhorším případě je dokonce týrají a děti neví, na koho se v případě nouze obrátit. Mají si stěžovat nejbližším nebo poradci po internetu? To je dilema, které řeší děti v moderním světě. Kontakt s lidmi je nahrazen kontaktem s počítačem.

Velká část sloupků je věnována současné situaci v Itálii a jejím dlouhodobým problémům. Jedním z nich je znečištění ovzduší ve městech. Velmi sarkasticky popisuje „ekologické neděle“, kdy Italové jezdí na kole, vdechují všechny zplodiny, které se ve městě nahromadily, a tím pročišťují vzduch. Výsledkem je, že auta mají od pondělí zase co znečišťovat. Lidé trpí respiračními chorobami a jezdí se léčit na „inteligentní“ dovolené doporučené agenturami.

Vzhledem k tomu, že se v knize točí skoro vše okolo vlivů valících se na Evropu, a speciálně na Itálii, z Ameriky, používá Benni spoustu anglicismů. Často se setkáváme s termíny jako new economy, new holidays či new way of life. Autor se ani nemusí namáhat tato slovní spojení překládat, protože jim už prakticky každý rozumí. Angličtina a speciálně americký životní styl na nás působí ze všech stran a zasahují do našich životů, ať už chceme, nebo ne. A co je new, to je to pravé ořechové. Co je staré, je zbytečné. Staří lidé trpící dýchacími chorobami jsou místo léčby odkázáni na webové stránky Alp, které jim mají virtuálně pomoci. Důchodci jsou „nepotřební“, protože jsou neproduktivní.

Pokud jde o takzvanou new holidays – novou dovolenou, najdeme vedle sebe tři sloupky ve formě deníkových zápisků. Záznamy do deníčku si děti pořizují na nové ‚lepší‘ dovolené, během níž italské rodinky zkoušejí new fishing a lěčí se pomocí new medicine. Vše nové a moderní se ale nakonec ve většině případů obrací proti uživatelům a ti se vrací zpět do kruté reality naštvané a plní vzteku. Svět je jako začarovaný kruh. Sloupek „Velký návrat“ popisuje s velkou nadsázkou návrat z dovolené, který obyčejně připomíná spíše boj o přežití: ucpané cesty, prázdninové bláznovství na ulicích a chaos ovládájí lidskou mysl i tělo, a místy jde opravdu o život. Vtipné vyprávění postupně přechází ve vážné zamyšlení na téma války. Benni otevřeně odsuzuje země, které mluví o míru, ale přitom vyrábí ohromné kvanta zbraní, na jejichž mušce se může ocitnout kdokoli z nás.

Pro zaručený požitek z většiny příběhů je nicméně důležité orientovat se alespoň trochu v politice, protože Benni velmi otevřeně kritizuje italské a americké politiky, jejich bezcharakternost a egoismus. Na paškál si bere především premiéra Berlusconiho, kterého občas familiárně nazývá Silviem. V několika sloupcích vykresluje Benni omyly, kterých se politici dopustili a bohužel ještě stále dopouštějí. Berlusconi je v povídce „Dějepis“ velmi sarkasticky vykreslený jako spasitel Itálie: zachránil ji za pět minut dvanáct ze spárů zlých komunistů a díky němu Itálie jen vzkvétá. Benni píše i o ožehavém a stále diskutovaném tématu nerovnosti mezi severem a jihem Itálie. Značné množství kritiky je rezervováno pro Bossiho stranu Lega Nord, která žádá separaci a odmítá přijmout jih jako rovnocenného partnera. Kritika předních postav politického dění je ve většině případů implicitní. Čtenář sám musí pochopit ironii a Benniho narážky. Kritika se netýká pouze neschopnosti politiků: Benni upozorňuje na podvody a korupci. Otevřeně a bez servítků Benni útočí také na italská média, která jsou zkorumpovaná a prohnilá.

Po formální stránce je kniha opravdu bohatá na styly: sloupky mají formu deníku, interview, divadelních scén a dopisů. Ať už jde o jakýkoli styl, převažuje jizlivý a útočný tón - z každého řádku čiší neuvěřitelná ironie a sarkasmus. Benni nenechá vnímavé čtenáře ani chvíli bez úsměvu na rtech, a to i za cenu toho, že je onen úsměv trpký. Ve většině případů jde o témata, které jsou spíše k pláči než k smíchu.

Příběhy jsou plné nadsázek a záměrného zveličování, které vedou čtenáře k výbuchům smíchu. Evidentně se Benni vyžívá ve slovních hříčkách. Změní homo sapiens na homo audience: z lidí se stali jen figurky, které pozorují katastrofy kolem sebe a nejsou schopni jim zabránit, jsou pouze pasivním publikem. Dále přejmenuje new economy na phew economy, čímž jednoznačně vyjádří, že novou ekonomikou pohrdá. Vytvoří skupinu lidí, kterou označí jako NIP (non-important person) a tato skupinka je opakem VIP (very important person). Tato skupinka se od VIP lidí liší tím, že musí mít nějaké kvality a schopnosti, celebrity jsou podle Benniho hloupé a neschopné. Slovní hříčky, nadsázka a sarkastické komentáře jsou tím, co dělá Benniho knihu Dottor Niú neodmyslitelnou součástí knihovny každého člověka, který se zajímá o události ve světě.