„Prohlašuju se za mytopoetického zajatce,“ říká v závěru románu Hmatatelný čas palermského rodáka Giorgia Vasty (1970) vypravěč Nimbus. Parafrázuje tak větu, s níž se příslušníci Rudých brigád vzdávali policii. Oni se ovšem cítili zajatci politickými. Nimbova parafráze v sobě shrnuje dvě ze tří hlavních témat románu: terorismus sedmdesátých let minulého století v Itálii a posedlost jazykem projevující se snahou obsáhnout svět pomocí slov.
Alice Flemrová
Vlak má zpoždění. Skála na nádraží v Averse koupí kávu z okénka. Motouz vytáhne z cestovní kabely moji polní láhev: voda z ní je tvárná, každý doušek v unavené puse je mládě. Bavlnka si mezitím čte Mickey Mouse, ale hlava mu klesá ke straně a dopředu, vypadá jako rozbitý.
V roce 2008 vydává šestadvacetiletý fyzik Paolo Giordano svou prvotinu Osamělost prvočísel (č. 2009, La solitudine dei numeri primi). Román se záhy stává bestsellerem, o kterém se všude píše a mluví, a začne získávat literární ocenění, jejichž výčet završí prestižní cena Premio Strega. Podobně jako v případě Moraviova debutu se zdá, že napsal správnou knihu ve správný čas.
Skvěle přeložená novela Burití je dalším dílem, kterým se u nás představuje klasik brazilské moderní literatury João Guimarães Rosa, autor, pro nějž bylo psaní magií zachycující nepostižitelnost života.
Když jsem 24. ledna 2005 přijel na místo, ležel na dlaždičkách, mrtvý. Houf karabiníků přecházel nervózně před obchodem, kde došlo k vraždě. Kdovíkolikáté. „Jeden mrtvý denně už je dneska v Neapoli obehraná písnička,“ říká nějaký vynervovaný kluk procházející právě kolem...
Světelný štít BAR SPORT byl moc krásný a majitel baru, Antonio řečený Onassis, za něj ve vzdáleném roce 1965 zaplatil šedesát tisíc lir
Dodnes si vzpomínám, jak jsme jeli fandit. Ve Florencii hrála Fiorentina-Bologna a bylo rozhodnuto, že si pronajmeme autobus
Ukízka z knihy Giuseppe Culicchia: Bla bla bla, překlad Alice Flemrová, Dybbuk, Praha 2006,
Giorgio a Nicola Pressburgerovi se narodili 21. 4. 1937 v osmém budapešťském obvodu, kde vyrostli. V roce 1956 emigrovali do Itálie, zde vystudovali a dosáhli profesních úspěchů.
Neděle byla vyhrazena návštěvě příbuzných. Ráno kolem desáté jsme se já a moji bratři vydávali na cestu za babičkou, strýci a tetami, kteří víceméně všichni bydleli v osmém obvodu, pár bloků od sebe i od nás...
Povídková sbírka má dva autory: bratry dvojčata Giorgia a Nicolu Pressburgerovy. Narodili se 21. 4. 1937 v Budapešti, v roce 1956 však Maďarsko opustili a zakotvili v Itálii.
Následující pasáže jsme vybrali z rozsáhlého doslovu Alice Flemrové Originální život Ettora Schmitze (str. 389-406).
Vassalliho Nespočet je román o síle i slabostech literatury.
Doslov k českému vydání románu italského spisovatele Stefana Benniho.
Vrátil se domů utahaný, s úmyslem okamžitě zalehnout, ale skoro mechanicky, byl to jakýsi tik, zapnul televizi. Reportér z Televigàty dohovořil o události dne, přestřelce mezi drobnými mafiány, ke které pár hodin předtím došlo na předměstí Miletty...
Potřetí se k českému čtenáři dostává dílo italského spisovatele Antonia Tabucchiho, který dnes patří mezi nejen italskou, ale i evropskou špičku současných autorů. Po prózách Rekviem a Sny o snech se na knihkupeckých pultech objevila útlá knížka s titulem Indické nokturno.