Ačkoli cena za překlad Jiřího Levého existuje již téměř patnáct let, stále ještě nebudí zájem literárních periodik, což je podle mého názoru na pováženou. Jiří Levý jakožto průkopník v oblasti teorie překladu (tvůrce České teorie překladu, spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad) a tvůrce kánonu překladatelů, notoricky známé publikace Umění překladu, si jistě zasloužil, aby po něm byla nazvána cena pro začínající překladatele. Ovšem to, jak s ní je nakládáno, vyznívá poněkud neurčitě, rozpačitě a nedotaženě, a tak se nelze divit, že ocenění zůstává stále bez povšimnutí. Je to ovšem trochu paradoxní, protože právě cena Jiřího Levého by měla sloužit jako odrazový můstek pro mladé překladatele.

Zřizovatelem této ceny není totiž žádná menší instituce než Obec překladatelů. Posuzovateli zaslaných příspěvků jsou sami členové Obce, zasedající v komisi, která je také tvůrcem posudků literárních překladů. O kvalitu hodnocení děl je tedy postaráno, čehož důkazem může být i fakt, že OP mnohdy první cenu s ohledem na úroveň překladů z minulých ročníků neuděluje. Až do tohoto místa není co vytknout. O to víc tedy zaráží fakt, že se toto podle mého názoru nejprestižnější ocenění mladého překladu sama Obec nesnaží zviditelnit (Státní cena za překladatelské dílo je spíše vyznamenáním za dílo celoživotní, Magnesia Litera za překladovou knihu nedisponuje kategoriemi próza, poezie, drama a spokojí se stejně jako Státní cena s jedním oceněným). Spíše by se dalo hovořit o laxním přístupu (např. zveřejnění výsledků přislíbené ke konci června 2006 se na internetu objeví až koncem srpna. A až nyní, 6. 10. 2006 se v Divadle Na Prádle (Besední 3, Malá Strana) uskutečnilo předčítání vítězných textů v režii Hanky Kofránkové, s osobní účastí výherců. Stránky Obce také o tomto počinu mlčí - www.obecprekladatelu.cz). Nezájem ze strany médií pak nemůže být ničím překvapujícím. A nám může zůstávat rozum stát nad tím, proč tedy OP tráví čas nad překlady, když rezonance u periodik či nakladatelů je nulová, to samé platí pro zviditelnění překladatelů, překládaných autorů či Obce samé. Přísloví na závěr: „Neseď panenko v koutě, tam jistě nenajdou tě.“

Nyní se ovšem dostávám k tomu, proč vlastně o tomto ocenění neocenění píši. V letošním 14. ročníku soutěže byly oceněny hned dva překlady z polštiny. Za úspěch absolutní můžeme považovat 1. cenu za překlad prózy, která byla udělena Pavlu Pečovi za Tequilu Krzysztofa Vargy. Čestného uznání také v kategorii prózy pak dosáhlo Lubiewo Michała Witkowského v překladu Jana Jeništy. Jde o úspěch polského překladu vskutku historický, jestliže budeme brát v úvahu předešlá ocenění polského překladu v rámci soutěže Jiřího Levého a (docenění) slovanských literatur vůbec. Ty se ocitají v podobě čestných uznání těsně pod stupni vítězů (ponejvíce překlady z ruštiny, ale také úspěch Pavla Peče v 11. ročníku soutěže v kategorii dramatu za překlad Przemysława Nowakowského – Tři ženy kolem mé postele). A tak se nám na stupíncích po celých 13 ročníků vesele střídá němčina s angličtinou, sem tam prokládaná italskými či francouzskými úspěchy. Výjimkou je až ročník letošní, kdy se na výsluní třístupňového piedestalu poprvé ocitly překlady z maďarštiny, rumunštiny, nizozemštiny a po dlouhé době i ruština (jedno z druhých míst v kategorii próza obsadila Lenka Suchánková s překladem Bílé na černém R. D. Gonzála-Gallego, druhé místo v kategorii dramatu bylo uděleno Gabriele Palyové za překlad Hry pro oblíbené divadlo Nikolaje Kalajdy). Škoda, že z úsečného komentáře k výsledkům na stránkách OP člověk nevyčte, zda na letošní „multikulturnosti“ výsledků nese podíl vyšší kvalita překladů slovanských a „východoevropských“ literatur, či se komise konečně otevřela dalším kulturám bývalého východního bloku. Nebo jde pouze o následování módního trendu, díky němuž se plní pulty knihkupectví a čísla literárních časopisů ochutnávkami z literatury ukrajinské, běloruské, slovinské či dokonce romské. Nebo se snad teprve letos sami překladatelé odhodlali zaslat své příspěvky reflektující neotřelé, barvitější a pro mnohé neznámé východoevropské reálie?

Tak jako tak, polský překlad své ovoce v letošním roce sklidil, ačkoli jak už bylo řečeno, nemnoho se ví o této soutěži a o to méně se o ní hovoří. Podle nejnovějších informací z 28. 9.2006 připravuje časopis Splav číslo věnované právě výhercům soutěže Jiřího Levého. Podzim na krku a psi začínají výt...