Sotva patrná modř podzimu
Na našem trhu se objevila unikátní kniha povídek běloruských spisovatelů 2. poloviny 20. století. Jde o skutečně netradiční počin, neboť běloruská literatura je u nás neznámá a navíc je Bělorusko mezinárodně chápáno jako poslední evropská diktatura.
Na našem trhu se objevila unikátní kniha povídek běloruských spisovatelů 2. poloviny 20. století. Jde o skutečně netradiční počin, neboť běloruská literatura je u nás stejně tak neznámá jako např. ukrajinská, litevská, estonská apod., přestože jde o státy s podobnými osudy, zkušeností i vývojem jako Česká republika. Bělorusko je trochu výjimka, neboť tato země je mezinárodně chápána jako poslední evropská diktatura, v níž neexistuje svoboda slova, shromažďování, tisku etc. Možná právě proto jsou texty běloruských spisovatelů tak zajímavé.
Antologie obsahuje povídky od sedmnácti autorů a jejich medailonky. Editor Sjarhej Smatryčenka napsal úvod, který nás stručně seznamuje s vývojem běloruské povídky, respektive literatury obecně. První dvě povídky jsou od již zesnulého Vasila Bykava (1924-2003), jenž pobýval na pozvání Václava Havla i v Čechách, kde se léčil, ale před smrtí odcestoval zpět do Běloruska. Osudy některých autorů jsou více než výmluvné a samy o sobě by vydaly na tlustý svazek (např. spisovatel a překladatel Ales Astašonak pracoval jako tlumočník v Alžíru, v roce 1996 odešel na Ukrajinu, kde v r. 2001 po svých padesátinách spáchal sebevraždu; Maryja Vajcjašonaková se narodila v rodině polských přistěhovalců, kteří byli posláni na Sibiř, kde celá rodina kromě Maryje zahynula, Maryja vyrůstala v dětských domovech v Rusku a Bělorusku a vypracovala se až na novinářku a zpravodajku a uznávanou spisovatelku křesťansky a humanisticky zaměřenou).
Kniha je obdivuhodná výběrem povídek, na němž si editor opravdu dal záležet, neboť šířka témat, literárního zpracování, i stylu je úžasně pestrá. Často se objevují témata z dob války (Leanarda Vjačaslava Adamčika), SSSR, mučení a perzekuce (Tanec Natallje Babinové nebo Žlutý píseček Vasila Bykava), Černobylu (Tyvado Andreje Fedarenky), doby postsovětské a současné (Prázdné láhve Alese Astašonaka nebo Autobus barvy lila Ihara Sidaruka), témata nadčasová a věčná jako láska (1896 Maryje Roudové), stáří (Žena se zchromlou rukou Miry Łukszové, která pochází z běloruské menšiny v Polsku), ironizující parodie současného stavu běloruské společnosti (Řád bílé myši Uladzimira Arlova), ale i jakési katastrofické vize (Kráva Aleha Minkina).
Kniha je graficky zajímavě zpracována, nechybí ani dvě záložky v historických barvách Běloruska (bílá a červená). Bohužel, estetický zážitek trochu ruší nejednotnost v pravopise, někde dokonce hrubky. V medailonech zůstaly originální názvy děl autorů v běloruštině, což sice nemusí vadit čtenářům, kteří umí azbuku, ale pro mladší generace to už bude určitý problém. Myslím, že stačilo originál transkribovat do latinky.
Přes tyto menší nedostatky jde o vynikající dílo, které všem, kdo chce alespoň trochu nahlédnout do kultury, historie a mentality Bělorusů, přinese nevšední zážitek jak literární tak poučný.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.