Sotva patrná modř podzimu
Smatryčenka, Sjarhej: Antologie běloruských povídek 2

Sotva patrná modř podzimu

Na našem trhu se objevila unikátní kniha povídek běloruských spisovatelů 2. poloviny 20. století. Jde o skutečně netradiční počin, neboť běloruská literatura je u nás neznámá a navíc je Bělorusko mezinárodně chápáno jako poslední evropská diktatura.

Na našem trhu se objevila unikátní kniha povídek běloruských spisovatelů 2. poloviny 20. století. Jde o skutečně netradiční počin, neboť běloruská literatura je u nás stejně tak neznámá jako např. ukrajinská, litevská, estonská apod., přestože jde o státy s podobnými osudy, zkušeností i vývojem jako Česká republika. Bělorusko je trochu výjimka, neboť tato země je mezinárodně chápána jako poslední evropská diktatura, v níž neexistuje svoboda slova, shromažďování, tisku etc. Možná právě proto jsou texty běloruských spisovatelů tak zajímavé.

Antologie obsahuje povídky od sedmnácti autorů a jejich medailonky. Editor Sjarhej Smatryčenka napsal úvod, který nás stručně seznamuje s vývojem běloruské povídky, respektive literatury obecně. První dvě povídky jsou od již zesnulého Vasila Bykava (1924-2003), jenž pobýval na pozvání Václava Havla i v Čechách, kde se léčil, ale před smrtí odcestoval zpět do Běloruska. Osudy některých autorů jsou více než výmluvné a samy o sobě by vydaly na tlustý svazek (např. spisovatel a překladatel Ales Astašonak pracoval jako tlumočník v Alžíru, v roce 1996 odešel na Ukrajinu, kde v r. 2001 po svých padesátinách spáchal sebevraždu; Maryja Vajcjašonaková se narodila v rodině polských přistěhovalců, kteří byli posláni na Sibiř, kde celá rodina kromě Maryje zahynula, Maryja vyrůstala v dětských domovech v Rusku a Bělorusku a vypracovala se až na novinářku a zpravodajku a uznávanou spisovatelku křesťansky a humanisticky zaměřenou).

Kniha je obdivuhodná výběrem povídek, na němž si editor opravdu dal záležet, neboť šířka témat, literárního zpracování, i stylu je úžasně pestrá. Často se objevují témata z dob války (Leanarda Vjačaslava Adamčika), SSSR, mučení a perzekuce (Tanec Natallje Babinové nebo Žlutý píseček Vasila Bykava), Černobylu (Tyvado Andreje Fedarenky), doby postsovětské a současné (Prázdné láhve Alese Astašonaka nebo Autobus barvy lila Ihara Sidaruka), témata nadčasová a věčná jako láska (1896 Maryje Roudové), stáří (Žena se zchromlou rukou Miry Łukszové, která pochází z běloruské menšiny v Polsku), ironizující parodie současného stavu běloruské společnosti (Řád bílé myši Uladzimira Arlova), ale i jakési katastrofické vize (Kráva Aleha Minkina).

Kniha je graficky zajímavě zpracována, nechybí ani dvě záložky v historických barvách Běloruska (bílá a červená). Bohužel, estetický zážitek trochu ruší nejednotnost v pravopise, někde dokonce hrubky. V medailonech zůstaly originální názvy děl autorů v běloruštině, což sice nemusí vadit čtenářům, kteří umí azbuku, ale pro mladší generace to už bude určitý problém. Myslím, že stačilo originál transkribovat do latinky.

Přes tyto menší nedostatky jde o vynikající dílo, které všem, kdo chce alespoň trochu nahlédnout do kultury, historie a mentality Bělorusů, přinese nevšední zážitek jak literární tak poučný.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Antologie běloruských povídek, ed. Sjarhej Smatryčenka, přel. Volha Patapovová, Sjarhej Smatryčenka, Veranika Bjalkovičová, Františka Sokolová, Hanna Raková, Ivona Maléřová, Julija Smatryčenková, nakl. Větrné mlýny, Brno, 2006, 1. vydání, 278 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku: