„Když jsem se poprvé spatřil v zrcadle, smál jsem se: nevěřil jsem, že jsem to já. Dnes se dívám na svůj odraz a směju se: vím, že jsem to já.“ Takto začíná román Atentát, moderní pojetí příběhu krásky a zvířete, který přináší nakladatelství Motto. Nepopsatelně ošklivý Epiphanes se zamiluje do nádherné herečky Ethel, kterou pozná cestou z konkurzu na roli odporně ohyzdného muže. Místo role získá přátelství této krásné bytosti, která mu okamžitě učarovala. Má se svým ohyzdným zjevem právo na opětovanou lásku? Epiphanes se kochá znechucenými pohledy ostatních lidí při pohledu na jeho osobu. A nyní nalézá ženu, která se znechucením neodvrací.

Jedná se o další dílo z pera tajemné a plodné autorky Amélie Nothombové. Mladé subtilní tmavovlásce vychází každý rok jeden román ve statisícovém nákladu a vždy je mimořádně čtenářsky úspěšný. Autorka chce tímto románem opět provokovat a šokovat. Ve Francii jsou její romány nesmírně populární, možná právě proto, že jsou tak čtivé, poutavé a překvapivé. Sama autorka se považuje za grafomanku nemocnou psaním. Rovněž je známá svými výroky, jako např. že má ráda přezrálé ovoce, protože se jí z něj chce zvracet apod. Při psaní si nebere servítky. Její styl je svižný, hravý, ale také plný cynismu, pracuje mistrovsky s jazykem a její osobitý humor hraničí s morbiditou. O svém psaní údajně prohlásila: „Přitahuje mě extrémní krása a extrémní ošklivost.“ To bezesporu platí i o románu Atentát. Mezi Epiphanem a Ethel vznikne velmi silné přátelské pouto, Epiphanes svou vášnivou lásku k Ethel skrývá. Stává se nejpopulárnější osobností prestižních módních přehlídek a světoznámou celebritou. Tímto světem ovšem pohrdá. Je možná láska mezi dokonalou krásou a zosobněnou ošklivostí? Má tak ohyzdná bytost místo ve společnosti a právo na lásku? Nothombová dokáže vždy překvapit.

Kniha je prezentovaná jako moderní pojetí příběhu krásky a zvířete. Avšak spisovatelka tento odvěký námět pojednává velice osobitým způsobem. Zabývá se tématem absolutní krásy a ošklivosti, postavení krásných a ohyzdných ve společnosti, izolací a osamocením jedince. Dále často vznáší otázku, nakolik si jedinec utváří své vlastní názory a nakolik mu je vnucuje společnost. V knize je mnoho literárních, filozofických a uměleckých aluzí. Nothombová píše tento strhující příběh svižným a hravým stylem, mistrovsky pracuje s jazykem. Její osobitý humor hraničí s krutostí. Svou tvorbou se snaží provokovat a šokovat čtenáře, často vytváří pocit znechucení, nevolnosti. Netají se tím, že ji hnus a ošklivost přitahují. Do velké míry čerpá z osobních zkušeností.

Její stylistické umění žene děj kupředu, okamžitě vtáhne čtenáře dovnitř, aby ho pustilo až na konci knihy. Jazyk knihy je lehce srozumitelný, ovšem někdy obsahuje slova velmi specifická málo užívaná slova. Podobný typ románu nemá u nás tradici, ale díky autorčinu specifickému stylu lze ovšem říci totéž i o Francii. V českém překladu již vyšly tři autorčiny knihy, Nothombová není tedy pro české čtenáře ničím novým, a již její předešlá díla se setkala s příznivým čtenářským ohlasem.

Kniha Atentát vyšla v překladu Dany Melanové. Překladatelka se svého úkolu zhostila relativně dobře.