Ztratil i přátelství Arnolda Aletrina, o více než dvacet let staršího lékaře-sexuologa, jemuž knihu věnoval. Aletrino (zvaný Sam) se poznal ve stejnojmenné postavě i co se týče zevnějšku. Ani pozdější de Haanova prohlášení o nepřípustnosti slučovat literární postavy se skutečnými rozkol nezmírnila.

V příběhu mladíků Joopa (odvozenina od jména Jacob) a medika Sama, kteří sdílejí podnájem v amsterodamské lidové čtvrti De Pijp, jako by se protínaly dvě linie. Na jedné straně žánrové obrázky ze života drobných lidiček, často živořících na okraji společnosti, provázené živými rozhovory v amsterodamském nářečí. Na druhé straně milostný vztah mladíků očima Joopa, který se současně netají svou slabostí pro – mnohdy velmi mladičké – hochy. Zlom nastává v okamžiku, kdy si Sam najde děvče. (Zajímavý je postřeh básníka Gerrita Komrije v předmluvě ke sbírce de Haanovy poezie, který se sice týká de Haanova druhého románu Pathologieën, ale dal by se vztáhnout i na Pijpelinky: totiž že dvě protichůdné mužské postavy – jedna mírná, druhá se sadistickými sklony – představují prostě dvě stránky de Haanovy osobnosti.)

Od ledna 2005, kdy překladatelka zveřejnila na iliteratuře článek o autorovi i ukázku z překladu, což nezůstalo bez odezvy, prošly oba texty vývojem – jistě tu měl vliv i její pobyt v amsterodamském Překladatelském domě. Výsledkem je pečlivé vydání, vynalézavě převedeným názvem počínaje a obsažným doslovem konče, doplněné navíc vysvětlivkami pro skutečně náročné čtenáře (z ceny 11 centů za deset deka kabanosu je např. odvozena informace, ve kterém lahůdkářství Joop salám zřejmě koupil).

Iliteratura tu tedy v tomto případě měla funkci prostoru pro otevřenou debatu, která překladatele může stimulovat k usilovnější práci. Vzhledem k nedostatku redaktorů znalých nizozemštiny je taková role, jak se ukazuje, velmi užitečná.