Latinská a řecká literatura antiky a středověku v českých překladech v roce 2005

Určit stěžejní momenty daného časového úseku, byť tematicky omezené například na literaturu, je vždy obtížné a především subjektivní. Pokud bylo možno rok 2004 vnímat jako standardní absolvování několika kilometrů po myšlené cestě, na jejímž stále ještě nedohlédnutelném konci stojí alespoň částečné srovnání kroku s ostatními národy, rok právě minulý byl, pokud jde o latinskou a řeckou literaturu antiky a středověku, mnohem mimořádnější - událostí a počinů sice nebylo mnoho, ale o to byly významnější. Lze-li hovořit o nějaké tendenci, pak je to pochopitelná snaha seznamovat české čtenáře s díly dosud nepřeloženými a často takovými, jež v minulých desetiletích stála na okraji zájmu, ať už z důvodů ideologických, nebo proto, že nebyla považována za dostatečně klasická. Daní za tento přístup je ovšem fakt, že české překlady děl ze "zlatého fondu" antické literatury, jejichž kánon se zformoval již před mnoha staletími, sice existují, ale jejich obsah je díky zastaralému a vůči moderní češtině násilnému znění dnešnímu čtenáři cizí.

První pozoruhodností roku 2005, jež je sice spjata s literaturou jako takovou, avšak Češi k ní přišli jako příslovečný slepec k houslím, je objevení fragmentu dosud neznámého latinského překladu staročeské Kroniky tak řečeného Dalimila (tzv. "Pařížský Dalimil", "Pařížský zlomek Dalimila"), uloženého nyní v pražském Klementinu pod signaturou XII.E.17.: jak se dočteme v oficiální tiskové zprávě Národní knihovny ČR z 31. 3. 2005, "jde o největší objev tohoto druhu od dob Františka Palackého". Rukopis byl přiklepnut České národní knihovně ve veřejné dražbě v Paříži za 339 000 euro, přičemž se vedle nadšení nad získáním této unikátní památky ihned ozvaly hlasy, zpochybňující nákupní strategii českého státu a označující zaplacenou cenu za zbytečně vysokou. Zatímco tyto žabomyší spory zaměstnávaly média, rukopis sám byl na dva týdny vystaven v Zrcadlovém sále pražského Klementina, Národní knihovna vydala jeho kvalitní barevné faksimile, kterého se prodalo na několik set tisíc kusů, a elektronickou verzi rukopisu také zpřístupnilo na internetu. Latinský text, jenž je opisem originálního rukopisu a na pergamen byl zapsán pravděpodobně v Itálii mezi lety 1330-1340, obsahuje šest celých a pět částečně zachovaných kapitol českého Dalimila. Navzdory tomu, že autor převodu neuměl ani moc dobře latinsky, ani se příliš nevyznal v češtině a českých reáliích, jeho prozaický překlad původně veršované předlohy na některých místech nabízí lepší textovou variantu, než jaká se vyskytuje ve všech dosud existujících rukopisech původního českého znění.

Pozoruhodnost číslo dvě, jež svým významem sice Dalimilovi konkurovat nemůže, avšak o to je vítanější: od roku 2005 může čeština hrdě prohlásit, že i ona má své původní, moderní a kvalitní dějiny římské literatury. Pětisetstránková Římská literatura Jiřího Šubrta plnou měrou naplnila desiderát, který české země pociťovaly téměř sedmdesát let. Šubrtův text, který prozrazuje filologickou erudici i hluboké literárně teoretické znalosti, představuje českým čtenářům latinskou literární historii od ústní tradice až po církevní otce. Svůj výklad Šubrt strukturuje chronologicky, uvnitř konkrétního období pak sleduje literární produkci po žánrech; literárně-historický výklad tvoří hlavní náplň knihy, faktické informace slovníkového typu jsou tištěny v margině. Díky Šubrtově elegantnímu stylu lze knihu použít a číst nejen jako učebnici římské literatury na vysokých školách, ale také jako místy až napínavou, a přitom vždy odborně fundovanou "románovou" fresku. Doufejme, že kniha dojde zaslouženého čtenářského ohlasu a také dalších vydání.

Pozoruhodnost číslo tři: latina v Čechách žije! Navzdory postupující technokratizaci vzdělání, která latinu často vytlačuje ze středoškolských osnov, studenti Arcibiskupského gymnázia v Praze se pod vedením svého profesora latiny Jana Kopeckého z vlastní iniciativy rozhodli přeložit do češtiny latinský středověký epos Waltharius. Výsledný velmi zdařilý převod doprovodili vlastními ilustracemi, Jan Kopecký dodal profesionální úvodní studii, studentský překlad zredigoval a vydal vlastním nákladem 222 kusů v pevné vazbě se zrcadlovým latinským textem za 160 korun českých. Studenti tak zaplnili další bílé místo, které u nás pokud jde o překlady středověké latinské literatury zelo, a navíc dokázali, že něco takového vůbec lze a (soudě alespoň podle ohlasů) že to má i smysl. To samé si zřejmě v České republice myslí zaplaťpánbůh i jiní: v závěru letošního roku vyšel ve velmi kvalitní grafické úpravě, upomínající například na německou ediční řadu Tusculum, první český překlad latinské didaktické básně karolinského učence a benediktinského mnicha z pol. 9. stol. Walahfrida Strabona O zahradnictví (latinský originál, který je k překladu zrcadlově připojen, zní De cultura hortorum). Celý počin je o to mimořádnější, že kniha byla vydána opět vlastním nákladem: vydal ji vlastník projekční a poradenské kanceláře pro zahradní tvorbu, který by jejím prostřednictvím rád položil základ nové ediční řady Fontes hortorum, která by měla "postupně zpřístupnit významné především středověké texty, zabývající se tematikou zahrad a zahradního umění, v originálech i moderních českých překladech doplněných podrobným komentářem". Jen víc!

Jinak byl loňský rok na překlady primárních textů, ať už z řečtiny, či z latiny, poměrně chudý: z řecké jazykové oblasti zajímá české čtenáře nejvíce Platón, jehož dialogy vydává v nových vydáních, ale ve stejných, poměrně antikvovaných předválečných překladech Františka Novotného nakladatelství Oikoymenh. Snad příští léta přinesou změnu. Naopak nového překladu, úvodu a vysvětlivek se dočkal Aristotelův spis Politika, jehož druhou část na přelomu let 2004/2005 vydalo totéž nakladatelství. Po více než sto letech byla do češtiny znovu přeložena také Aristotelova Athénská ústava péčí našeho předního historika starověku Pavla Olivy. Kniha doplněná úvodem a poznámkami vyšla jako 73. svazek dnes již legendární řady Antická knihovna, která po změně poměrů v roce 1989 stále ještě nemůže popadnout dech. Pokračování se dostalo též čtenářsky přitažlivým výrokům Otců pouště (Apofthegmata II), které z řečtiny a latiny převedl Jiří Pavlík a zásluhou téhož překladatele se v češtině objevil i spis Theodóréta z Kyrru o syrských mniších, takže si čeští čtenáři mohou učinit plastickou představu o drsném životě východních poustevníků, o jejich způsobu života i jejich "pouštní moudrosti". Péčí nakladatelství Vyšehrad se loni na trhu také objevilo celkově třetí, ve Vyšehradu pak druhé vydání řecko-českého slovníku Václava Pracha, jenž je k hanbě českých klasických filologů jediným slovníkem svého druhu, který lze dnes v českých knihkupectvích dostat - k hanbě proto, že vznikl ve 40. letech 20. století jako pomůcka tehdejším gymnazistům a české země od té doby na svůj moderní lexikon klasické řečtiny splňující vědecká kritéria stále čekají.

Z oblasti latinského písemnictví bylo přeloženo přece jen víc: krom titulů, o nichž jsme se již zmínili výše, patří mezi nejzávažnější počiny bilingvní vydání Petrarkova spisu Secretum meum. De secreto conflictu curarum mearum (Mé tajemství. O tajném střetu mých myšlenek), doplněné zasvěcenou úvodní studií, jímž nakladatelství Oikoymenh zahájilo svou ediční řadu "Knihovna renesančního myšlení". Přeložený Petrarkův fingovaný dialog se svatým Augustinem, jenž se řadí k autorovým nejvýznamnějším spisům, je svého druhu osobní zpovědí, v jejímž rámci Petrarca řeší i obecně lidské a univerzálně platné problémy. Přeloženy byly také Augustinovy spisy určené katechumenům (některé dokonce již podruhé), jež zprostředkovávají čekatelům na křest a posléze i čerstvě pokřtěným základní poučení o pravdách víry. Významné je i vydání českého překladu homilie na prolog Janova evangelia doplněné fragmentem komentáře k témuž evangeliu karolinského teologa Jana Eriugeny, který se proslavil nejen překladem děl pseudo-Dionýsia Areopagity do latiny, ale i svým novoplatonizujícím filosoficko-teologickým systémem, jenž byl pro své panteistické rysy prohlášen za heretický. K českému překladu uvedených Eriugenových děl je připojena studie Lenky Karfíkové téměř o stejném rozsahu jako samotný překlad, která představuje v celistvosti Eriugenovu osobnost, jeho myšlení i dílo. Další, rozsahem drobnější, významem však nikoli pominutelné překlady z latiny i řečtiny se v průběhu roku 2005 objevily v Divadelní revui.

Nejbohatší byla produkce sekundární literatury, a to jak překladové, tak (a zejména to je třeba vyzdvihnout) původní české, přičemž většina titulů přesahuje půdu literární historie a zasahuje zejména do historie či filosofie. Eva Stehlíková, naše zřejmě nejlepší odbornice na antické a středověké divadlo, uvedla v roce 2005 do světa hned dvojici titulů: první z nich, Divadlo za časů Nerona a Seneky, se zabývá proměnou pojetí divadla v antickém Římě počínaje již 1. stol. př. Kr. - postupným odklonem od dramatu a příklonem k podívaným v nejširším smyslu slova. Pod lakonickým názvem druhého titulu, Antické divadlo, se skrývá rozsáhlá a i v evropském měřítku ojedinělá encyklopedie, která ve třech sekcích seznamuje čtenáře nejprve se zachovanými stavbami antických divadel (včetně obrázků, plánků a popisků), pak přináší jakýsi výkladový slovník jmen a reálií se vztahem k antickému divadlu a konečně v posledním oddílu přináší ojedinělý přehled dostupných informací o zachovaných hrách, včetně zmínky o jejich případném inscenování na českých scénách.

Nejen pro studenty latiny, ale pro všechny, kteří se chtějí dozvědět, kolik Evropa dluží antické kulturní tradici, je určena nová kniha Jany Kepartové Římané a Evropa. Naopak spíše odborné veřejnosti je určena precizní filologická práce Hany Šedinové Drahokamy Svatováclavské kaple, jež na pozadí velkého množství patristických i středověkých textů zkoumá symbolickou funkci drahokamů užitých při výzdobě zmíněné kaple v chrámu sv. Víta. Z překladových děl, za jejichž vydávání je třeba podobně jako v minulých letech poděkovat téměř výhradně trojici nakladatelství Argo, Vyšehrad a Oikoymenh, vyzvedněme jen několik titulů. Rozhodně nelze pominout druhé české vydání stěžejního díla Kultura středověké Evropy jednoho z nejznámějších historiků středověku Jacquese Le Goffa, které vydal Vyšehrad. Francouzská historiografie školy Annales nebo historiografie jí ovlivněná je vůbec v posledních letech vítaným artiklem na českých knihkupeckých trzích, a ostatně právem. Jen v minulém roce vyšly čtyři Le Goffovy knihy a zmínku si jistě zaslouží i zásadní dílo J.-Cl. Schmitta Svět středověkých gest, jež vyšlo na přelomu let 2004 a 2005. Do oblasti rané církve, která se v Čechách ocitá zatím poněkud mimo centrum zájmu, spadá kniha Ch. Markschiese Mezi dvěma světy. Dějiny antického křesťanství. Markschies, v současné době rektor Humboldtovy univerzity v Berlíně a profesor patristiky, v ní velmi plasticky a čtivě představuje svět rané církve, která sice od počátku zápasila s obklopující tradiční religiozitou, ale v mnohém z ní zároveň i čerpala. Upozornit je třeba i na knihu italského filosofa G. Realeho Platón, kterou předchází pověst zásadního filosofického bestselleru (jen v Itálii byla vydána ve 20 vydáních). Konečně, v češtině se minulý rok objevily v reprezentativním vydání i překvapivě aktuální a moderní poznámky někdejšího klasického filologa Friedricha Nietzscheho My filologové, jež přehodnocují místo antiky v moderní kultuře a společnosti a které před tím vyšly česky pouze v samizdatu. Tyto poznámky jsou doplněny o první český překlad dalších Nietzschových filologicko-filosofických drobných spisů, jejichž tématem je antika a její vztah k modernímu životu.

Rok 2005 však nejen přinesl, ale i vzal: odešel Radislav Hošek (1922-2005), profesor Univerzity Karlovy v Praze a Trnavské univerzity, jeden ze zakladatelů Antické knihovny, všestranný filolog, výtečný pedagog a překladatel - mimo jiné Artemidóra, Augustina, Galéna, Platóna a mnoha dalších. Odešel i filosof Dušan Machovec (1929-2005), vysokoškolský pedagog a pracovník někdejšího Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, jenž se po dlouhá léta zabýval antickou filosofií a jako odborný recenzent se podílel například na vydávání českých překladů Aristotelových logických spisů. Do třetice jsme se v roce 2005 museli rozloučit i s naším předním orientalistou Stanislavem Segertem (1921-2005), který od 70. let 20. století působil na University of Carolina v Los Angels a jenž, krom svého trvalého zájmu o "Svitky od Mrtvého moře", byl autorem dnes standardně užívaných gramatik např. hebrejštiny, aramejštiny, foiničtiny, punštiny a dalších jazyků.

PŘEKLADY Z LATINY:
Augustinus, Aurelius, Katechetické spisy (O náboženském vyučování katechumenů, Kázání ke katechumenům o Vyznání víry, Vavřincova příručka o víře, naději a lásce, O křesťanském boji), přeložili Marie Kyralová, Pavel Mareš, Richard Mašek a Ondřej Koupil, Krystal OP, Praha 2005.
Dalimilova kronika. Pařížský zlomek latinského překladu, Národní knihovna ČR a Gloriet, Praha 2005 (celobarevné faksimile).
Eriugena, Jan Scotus, Homilie a Komentář k Janovu evangeliu, přeložila Irena Zachová, doslov Lenka Karfíková, Vyšhrad, Praha 2005.
Novatianus, O podívaných, přeložila Lucie Doležalová, in: Divadelní revue, 1, 2005, str. 91-94.
Petrarca, Francesco, Mé tajemství. O tajném střetu mých myšlenek, přeložil Richard Psík, úvodní studie Jiří Špička, Oikoymenh, Praha 2004 (latinsko-české vydání).
Pseudo-Seneca, Octavia, přeložila Daniela Čadková, in: Divadelní revue, 3, 2005, str. 95-110.
Strabo, Walahfrid, O zahradnictví. De cultura hortorum, překlad, úvod a komentář Jakub Šimek, vlastním nákladem vydal Pavel Šimek - Florart, Uherský Brod 2005 (latinsko-české vydání).
Waltharius, přeložili studenti Arcibiskupského gymnasia v Praze a Jan Kopecký, vlastním nákladem vydali Jan Kopecký a Václav Šmilauer, Praha 2005 (latinsko-české vydání).

PŘEKLADY ZE STAROŘEČTINY:
Apofthegmata II, Výroky a příběhy pouštních otců, přeložil Jiří Pavlík, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 2005.
Aristotelés, Athénská ústava, přeložil Pavel Oliva, Arista - Baset, Praha 2004 (Antická knihovna, sv. 73).
Aristotelés, Politika II, přeložil Milan Mráz, Oikoymenh, Praha 2004 (řecko-české vydání).
Démosthenés, Proti Meidiovi (první část), přeložil Petr Šourek, in: Divadelní revue, 1, 2005, str. 83-90.
Démosthenés, Proti Meidiovi (dokončení), přeložil Petr Šourek, in: Divadelní revue, 2, 2005, str. 100nn.
Platón, Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón, přeložil František Novotný, Oikoymenh, Praha 20055.
Platón, Faidón, přeložil František Novotný, Oikoymenh, Praha 20056.
Platón, Politikos, přeložil František Novotný, Oikoymenh, Praha 20054.
Platón, Symposion, přeložil František Novotný, Oikoymenh, Praha 20056.
Theodórétos z Kyrru, Historia religiosa. Bohumilá historie mnichů syrských, přeložil Jiří Pavlík, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 2005.

VÝBĚR ZE SEKUNDÁRNÍ LITERATURY
Clauss, Manfred, Konstantin Veliký. Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím, přeložil Vlastimil Drbal, Vyšehrad, Praha 2005.
Collins, Roger, Evropa raného středověku 300-1000, přeložili Martin Hořák, Kateřina Klápšťová, Šárka Korytová-Magstadt, Vladimír Novák, Michaela Ponocná, Renata Wesleyová, Vyšehrad, Praha 2005.
Havlíček, Aleš - Mráz, Milan (ed.), Plato's Parmenides, Oikoymenh, Praha 2005.
Karfíková, Lenka - Mrázek, Jiří (ed.), Milost podle Písma a starokřesťanských autorů, Mlýn, Jihlava 2004.
Kepartová, Jana, Římané a Evropa. Antické dědictví v evropské kultuře, Karolinum, Praha 2005.
Kieckhefer, Richard, Magie ve středověku, přeložila Kateřina Jirsová, Argo, Praha 2005.
Le Goff, Jacques, Kultura středověké Evropy, přeložil Josef Čermák, Vyšehrad, Praha 2005.
Le Goff, Jacques, Hledání středověku. Rozhovor s Jeanem Mauricem de Montremy, přeložila Věra Dvořáková, Vyšehrad, Praha 2005.
Le Goff, Jacques, Za jiný středověk, přeložila Irena Neškudlová, Argo, Praha 2005.
Le Goff, Jacques, Peníze a život, přeložila Kateřina Bavorová, Argo, Praha 2005.
Le Roy Ladurie, Emanuel, Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294-1324, přeložila Irena Neškudlová, Argo, Praha 2005.
Markschies, Christoph, Mezi dvěma světy. Dějiny antického křesťanství, přeložila Kateřina Rynešová, Vyšehrad, Praha 2005.
Nechutová, Jana (ed.), Druhý život antického mýtu, CDK, Brno 2004.
Nietzsche, Friedrich, My filologové, přeložili Petr Kitzler a Pavel Kouba, Oikoymenh, Praha 2005.
Prach, Václav, Řecko-český slovník, Vyšehrad, Praha 20052.
Putallaz, Francois-Xavier - Imbach, Ruedi, Povoláním filosof. Siger z Brabantu a středověká universita, přeložil Martin Pokorný, Oikoymenh, Praha 2005.
Reale, Giovanni, Platón, přeložil Martin Cajthaml, Oikoymenh, Praha 2005.
Schmitt, Jean-Claude, Svět středověkých gest, přeložily Lada Bosáková, Pavla Doležalová, Veronika Sysalová, Vyšehrad, Praha 2004.
Stehlíková, Eva, Antické divadlo, Karolinum, Praha 2005.
Stehlíková, Eva, Divadlo za časů Nerona a Seneky, Divadelní ústav, Praha 2005.
Šedinová, Hana, Drahokamy Svatováclavské kaple, Rezek, Praha 2004
Šubrt, Jiří, Římská literatura, Oikoymenh, Praha 2005.
Vernant, Jean-Pierre (ed.), Řecký člověk a jeho svět, přeložily Lucie Fialková, Magdalena Křížová, Vlasta Lišková, Jitka Michalčíková, Jiřina Němcová, Lucie Šavlíková, Vyšehrad, Praha 2005.
Wihoda, Martin, Zlatá bula sicilská, Argo, Praha 2005.

*V seznamu jsou zahrnuty i tituly s vročením 2004 vyšlé v roce 2005, nebo takové, které vyšly na přelomu obou let a v loňském přehledu nebyly zohledněny.