Cervantesovu cenu (Premio Cervantes), nejprestižnější literární ocenění udělované autorům píšícím ve španělštině, získal letos mexický spisovatel Sergio Pitol (1933). Porota vyzdvihla jeho dílo jako jedno z nejoriginálnějších ve španělském jazyce a ocenila v něm především „jeho neustálé reflexe o umění tvůrčího psaní, jeho předjímání fúze žánrů a jeho cervantesovský rozměr.“

Pitolovým životním a tvůrčím heslem je „cestovat a psát“ a z jeho díla vyzařuje kultura člověka, kterého literatura a cesty provázejí po celý život. Uprostřed knih vyrůstal už od útlého dětství stráveného s babičkou, protože ve čtyřech letech přišel o oba rodiče a sestru. Nedílnou součástí jeho mládí stráveného studiem práv a filozofie v Mexiku DF. byly literární debaty, kterých se účastnili jeho přátelé, mexičtí spisovatelé Juan García Ponce, Salvador Elizondo, Juan Vicente Melo, Carlos Monsiváis, José Emilio Pacheco. Léta 1961 až 1991 prožil mimo Mexiko, v Římě, Pekingu, Barceloně, střední a východní Evropě. Cestoval, vyučoval literaturu, překládal, přednášel, pracoval pro nakladatelství Seix Barral, Tusquets, Anagrama, působil jako kulturní atašé ve Varšavě, Budapešti, Paříži, Moskvě. V letech 1983 až 1988 byl mexickým velvyslancem v Praze. Od roku 1993 žije opět v Mexiku, v Xalapě.

Sergio Pitol si již dávno získal všeobecné uznání jako autor povídek, románů, esejů a memoárů a jako překladatel. Nejmladší generace mexických autorů jej považuje za svého „literárního učitele“. Hlavní charakteristikou jeho prózy je její odlišnost od literární tradice, v níž vznikala a vzniká: v době vrcholu magického realismu či sociální prózy se Pitol pustil do trilogie plné parodie a výstředností; v době, kdy se biografické texty soustřeďují na vyprávění o životě druhých, odrážejí Pitolovy texty jeho vlastní četbu, cesty, setkání s přáteli.

K nejznámějším autorovým prózám patří tzv. karnevalová trilogie, kterou tvoří romány El desfile de amor (Přehlídka lásky), Domar a la divina garza (Zkrotit božskou volavku) a La vida conyugal (Manželský život), a sbírka povídek El vals de Mefisto (Mefistův valčík). Objevují se v nich země, města, excentrické i konvenční postavy, vášně, harmonie vycházející z hudby či výtvarného umění, literatury, spisovatelé, noční můry, které se proměňují v satirický humor.

Příkladem Pitolovy esejistické tvorby je El arte de la fuga (Umění úniku) či nejnovější kniha El mago de Viena (Vídeňský mág). Jedná se o soubory esejů, vyprávění, deníků, vzpomínek, osobních poznámek z cest.

Z Pitolovy široké překladatelské činnosti můžeme zmínit například jeho překlad Conradova Srdce temnot či celé řady děl polského autora Witolda Gombrowicze, který se spolu s jinými středoevropskými spisovateli dostal díky Pitolovi do povědomí hispánských čtenářů. Mezi nejoblíbenější autory Sergia Pitola patří José Luis Borges, William Faulkner, Andrzej Kusniewicz, Thomas Bernhard, Juan José Saer, Roberto Bolaño, Saul Bellow, Georges Perec, Julien Gracq a po babičce zděděná náklonnost k Dickensovi a Tolstému.

Navzdory významnému postavení, jež Pitol v literatuře má, i jeho působení v naší zemi se čeští čtenáři (na rozdíl od čtenářů polských či maďarských) zatím nedočkali žádného knižně vydaného překladu spisovatelova díla (jediná povídka, Mefistův valčík v překladu Josefa Forbelského, vyšla v časopise Světová literatura, č. 1, 1988). Snad nyní Cervantesova cena pomůže přesvědčit české vydavatelské prostředí o potřebnosti nabídnout čtenářům tohoto velkého autora hispanoamerické literatury.