Námětem románu Všechny dny je týden ze života pětiletého Markuse, v němž umírá "na mrtvičku" jeho pradědeček. V rozvětvené vlámské rodině se tím naruší obvyklý rytmus. Chlapci pradědovo úmrtí připomíná vlastní vážnou nemoc o rok dřív, kdy sám balancoval na pokraji smrti. Jako ve snách se mu vynořují určité obrazy a věty jeho nejbližších, ale mluvit o tom nedokáže - s nemocí ztratil řeč. Jeho líčení sedmi dní vrcholících pradědovým pohřbem je současně zápas o obnovení řeči. Markus má pocit, že je třeba najít slova, kterými lze určité důležité události zachytit a zachránit před zapomněním. Projevuje se to i ve formě vyprávění: první čtyři kapitolky jsou psány sice z chlapcovy perspektivy, ale ve třetí osobě, a až v okamžiku, kdy pradědeček umírá, jako by Markus našel řeč a vyprávění přechází do ich-formy. První vydařený pokus o slovo je reakce na kýchnutí jedné z mnoha žen zalidňujících dům. Ale nakonec se Markus dobere k cíli a najde slovo pro to, co ho v tomto týdnu poprvé v životě zasáhlo - smrt.

Erwin Mortier: Alle dagen samen. De Bezige Bij, Amsterodam, 2004, 95 s.