Kolumbijský nositel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel García Márquez vydal po deseti letech opět román. Po celosvětovém úspěchu Márquezových pamětí nevyšel, jak se dalo očekávat, jejich druhý díl, nýbrž nový román proslulého autora nazvaný Memoria de mis putas tristes (Vzpomínky na mé smutné kurvy). Román, či spíše novela (jen něco málo přes sto stránek) líčí příběh devadesátiletého starce, který se rozhodne dát si k narozeninám „noc šílené lásky s dospívající pannou“. Vypravěč, který se během devadesáti let svého nudného života nebyl schopen zamilovat a jehož milostné aktivity se odehrávaly výlučně v nevěstincích, se v jednom z nich setkává s mladičkou spící kráskou a jeho život se náhle promění.

Nový román Garcíi Márqueze se inspiruje románem japonského nositele Nobelovy ceny za literaturu Yasunariho Kawabaty Dům spících krásek, je však napsán nezaměnitelným Márquezovým vypravěčským stylem, který mu získal obdiv a věrnost čtenářů po celém světě. První čtenářské reakce na novelu Memoria de mis putas tristes jsou však dosti rozporné, od bezvýhradného přijetí po zklamání a znechucení.

Kniha vyšla již tradičně v obrovském nákladu (podle internetových zdrojů milion výtisků, z toho 300 000 jen ve Španělsku) a v celém španělsky mluvícím světě naráz, španělský originál zároveň vyšel ve Spojených státech, kde je již ohlašováno vydání anglického překladu. Jak tomu u dlouho očekávaných bestsellerů bývá, poslední román Garcíi Márqueze pronikl na trh ještě před oficiálním vydáním. To však nebyl jediný problém, kterému museli vydavatelé čelit. Dalším byly filtry, které brání šíření e-mailů s mravně závadným obsahem; těm se nelíbilo slovo „puta“ v názvu knihy, a proto se na některých internetových serverech automaticky mazaly e-maily oznamující vydání románu. Vydavatelé tak nakonec knihu raději inzerovali jako „nový Gabův román“.