Anne-Lise Thurlerová je autorkou povídek, románů a příběhů pro děti. Do literatury vstoupila sbírkou povídek s názvem Scènes de la mort ordinaire (Obrazy obyčejné smrti, Editions Zoé, 1994), v níž téma smrti dostává různé podoby, zanechávající po sobě vždy hořký pocit nevyhnutelnosti, nahodilosti a bezmoci. Tato sbírka získala o rok po svém vydání Schillerovu literární cenu. Již v této první sbírce se objevuje autorčino sociální cítění, které dosahuje veliké síly a naléhavosti v dalším jejím díle, v románu Le crocodile ne devore pas le pangolin (Krokodýlové nejí luskouny, Editions Zoé, 1996). Jedná se o příběh afrického uprchlíka Luminy v jisté alpské zemi, jehož pronásledují vzpomínky na rodný kraj a nepochopení okolí. Lumina představuje jednu z hlavních vykořeněných postav politických uprchlíků, které se s menším čí větším důrazem objevují ve všech autorčiných knihách. O dva roky později vychází autorce první kniha pro děti, L’enfant et le pangolin dans le pays des crocodiles (Dítě a luskoun v krokodýlí zemi, Ed. Loisirs et Pédagogie, Mont sur Lausanne, 1998), v níž zpracovává stejné téma jako v předchozím románu, tentokrát v jednoduchých větách přizpůsobených dětskému vnímání. Ve stejném roce vydává autorka opět sbírku povídek s názvem L‘enfance en miettes (Rozdrobené dětství, Editions Zoé). Jak název napovídá, hlavním tématem sbírky je odvrácená tvář dětství, ať už jde o děti pronásledované válkou, chudobou či nedostatkem pochopení. Román, který autorka vydala roku 2000 pod názvem Lou du fleuve (Lou od řeky, Edition Zoé, 2000) se tématicky poněkud odchyluje od ostatních, sociálně zaměřených textů, nicméně i zde se letmo setkáváme s postavou uprchlíka, s nímž se Lou po krátkou dobu schází na břehu řeky. V tomto románu však nejde o kritiku společnosti či vzpouru proti sociálnímu bezpráví, spíše o poetickou oslavu vztahu člověka k přírodě, k přirozenému chodu věcí, a tím i ke smrti. Zároveň jde o román tajuplné hloubky lásky a přátelství, kdy hlavní hrdinka Lou opouští řeku, s níž byla nerozlučně spjata, aby doprovodila poslední měsíce života záhadného Andrého. Po tomto románu následovaly další dvě knihy pro děti, Phantasia (Ed. Loisirs et Pédagogie, Mont sur Lausanne, 2000) a Marie-Mo et le pangolin à l’aniversaire du roi Finard (Marie-Mo a luskoun na oslavě narozenin krále Finarda, Ed. Loisirs et Pédagogie, Mont sur Lausanne 2002), v nichž se autorka vrací k sociálním tématům jako dětská práva, občanská válka a exil. Prozatím posledním autorčiným dílem je románově zpracovaný životopis kosovského uprchlíka Selajdina Doliho žijícího v Lausanne, Aube noire sur la plaine des merles (Černý úsvit nad kosí plání, Editions Clé de Sel, Coll. Les Bords du Monde, 2003). Ze spolupráce se Selajdinem Dolim vznikl poetický a zároveň zneklidňující příběh života albánských Kosovanů během války na Balkánu, o jejich putování do země azylu a každodenním boji s beznadějí. Anne-Lise Thurlerová se nejen tímto volným životopisem, ale i ostatními svými knihami, řadí mezi sociálně zaměřené autory snažící se svými příběhy předat jisté znepokojivé poselství o současném světě a jeho vytrácejících se hodnotách.