Anne-Lise Thurlerová (1960) s upřímností, ale i něhou a humorem líčí pomalé, bolestné usmíření s umírající ženou, která jí už nemůže ublížit; snaží se pochopit příčiny matčina citového chladu, dokonce nenávisti, vrací se do minulosti vyplněné mlčením, lhostejností a fyzickým násilím. La Fille au balcon není románem, ale příběhem ze života, v němž Anne-Lise Thurlerová vzpomíná na své mládí v 60.letech uprostřed fribourgské maloměšťanské společnosti katolického vyznání, ale především hledá příčiny neúspěšného vztahu s matkou - pokouší se o rekonstrukci matčina mládí v rodině lausannských podnikatelů a rovněž jejího nešťastného života po boku o třicet let staršího muže, doktora, který ji nechával samotnou vychovávat dvě děti, z nichž jedno (syna) matka zahrnuje láskou, zatímco druhé (dceru) nenávidí. Stejně jako v jiných svých knihách i zde autorka střídá dvě vypravěčské formy - ich-forma jí umožňuje jistý odstup, zatímco v pasážích proložených kurzívou se obrací přímo k matce, jako by ještě žila, a dává tak čtenáři prožít tento vztah mnohem intenzivněji.

Anne-Lise Thurlerová, jež své dětství překonala díky dětem a literatuře, se ve své tvrobě neoddává snění, ale naopak se snaží popsat věci kolem nás přesně a realisticky, s energií a humanismem, typickými pro tuto angažovanou autorku, která se tentokrát ve své nové knize dotýká nejbolestnějších míst vlastního života.