Heda Kaufmannová: Slova hledám. Sbírka básní z let 1922-1981, ISBN-8090310621, nakl. Jitro, 2003
Heda Kaufmannová: Haindorf. Listy z rodinné kroniky, nakl. Albis International, ISBN: 80-86067-64-5, 2002
Heda Kaufmannová: Léta 1938 – 1945 (Válečné vzpomínky), vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. 1999

Co se týče literární tvorby Hedy Kaufmannové, mají čtenáři k dispozici v současné chvíli tři svazky zcela různého charakteru, které byly vydány teprve v posledních letech.

tomto textu nesentimentálně, ale zároveň citlivě vzpomíná na dětství a návraty do Hejnic (Heindorfu), kam kdysi jezdívala za svým strýcem a jeho rodinou, tedy za německou částí svého příbuzenstva. S odstupem mnoha let reflektuje své vlastenecké cítění, rodinná pouta i neshody, ale zároveň se prostě a výstižně věnuje tamějšímu kraji, kam se dlouho vracela. Jako vášnivá turistka a celoživotní skautka se vyznává ze svého vztahu k horám a jejich kouzlu. Hejnice jsou pro ni jak místem ideálního dětství, tak i zároveň jakousi metaforou nemožnosti uskutečnit návrat. Po druhé světové válce sem sice opět přijíždí, ale ti, kteří s ní kdysi po milovaných horách chodili, tu již nežijí. Navíc sama ztrácí fyzické síly; nakonec se s oblíbeným krajem loučí. Proto se do něj začíná vracet ve vzpomínkách. Její text má tedy jakýsi sumarizační ráz, představuje ohlédnutí za šťastnou dobou a zároveň beze stopy sebelítosti nastavuje zrcadlo neradostné současnosti.

Ústřední bod jejího doposud vydaného díla však představuje kniha Léta 1938 – 1945 (Válečné vzpomínky), které vydal v roce 1999 Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Na svých vzpomínkách pracovala Heda Kaufmannová už od konce druhé světové války, zděšena oficiální propagandou, která zcela překroutila dějiny a význam českého odboje. Ke vzpomínkám se vrátila znovu v šedesátých letech, poprvé vyšly však až ve druhé polovině osmdesátých let v samizdatu.

Heda Kaufmannová začíná dopisem svému zemřelému bratrovi Viktoru Kaufmannovi, jehož prostřednictvím se dostala k práci v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme: „Nemám metafyzickou víru a přesto jsi pro mne nesmrtelný, to jest, jsi jakoby ve mně, všudypřítomný, živý a ode mne neoddělitelný, dokud budu vnímat a myslet“ (s. 18). Celá následující kniha vzpomínek je tedy jakoby určena Viktorovi, autorka má potřebu zanechat svědectví, a tím potvrdit životní osud svého bratra a vlastně i sebe samé. Činí tak svým charakteristickým stylem – prostě, ale s neobyčejnou citlivostí. Popisuje začátek okupace, situaci ve svém zaměstnání, mravní činy spousty neznámých lidí, návštěvy zatčeného bratra, odchod rodiny do transportů, strasti ilegality.

Její záznamy mají především dokumentární charakter, i díky pečlivému poznámkovému aparátu vydavatele mohou sloužit jako důvěryhodný zdroj historicky podložených fakt. Heda Kaufmannová sice vypisuje svůj vlastní životní osud, nezabývá se však výhradně sama sebou. Vzhledem k tomu, že vždy vedla činorodý a aktivní život, byla obklopena množstvím zajímavých lidí, jejichž příběh čtenáři předkládá – její vzpomínky tak nejsou sebestředné, mají skutečnou ambici předat co nejvíce informací o lidech, kteří si zaslouží čtenářovu pozornost. Autorka navíc nepředstavuje samu sebe jako hrdinku, vše, co kdy vykonala, hodnotí s věcnou střízlivostí, jako by zkrátka „nemohla reagovat jinak“.

Její válečný osud je strhující, napínavý a poutavý a čtenář může jen litovat, že končí v roce 1945. Hedě Kaufmannové přinesl konec války bezpochyby nesmírnou úlevu – zřejmě však netušila, kudy se bude česká historie ubírat v následujících desetiletích. Pro nás pro všechny by bylo více než zajímavé dozvědět se, jak reflektovala léta následující po převratu v roce 1948 – takové vzpomínky však v rukou bohužel nemáme.