Brněnské nakladatelství Julius Zirkus vydalo hned dva české překlady argentinských autorů, které zahajují novou edici Artigas, v níž mají vycházet překlady z oblasti latinskoamerické literatury. Nakladatelství Julius Zirkus tak potvrzuje své zaměření započaté v roce 2000, kdy vydalo román uruguayského spisovatele Maria Benedettiho Čtení z kávy. Prvním svazkem nové edice je román Mempa Giardinelliho Žhavý měsíc v překladu Jana Mattuše. Giardinelli (*1947) je autorem několika románů a sbírek povídek. Román Žhavý měsíc (Luna caliente, 1983) je jeho nejznámějším dílem, byl přeložen do dvanácti jazyků a posloužil i jako filmový scénář. V napínavém příběhu dvaatřicetiletého muže a jeho vášnivé touhy po třináctileté dívce nalezneme prvky detektivky, thrilleru, ale také fantastické povídky, typického laplatského žánru, jehož velkým představitelem je autor druhého svazku edice.

Tím je sbírka povídek Konec hry od Julia Cortázara (1914 - 1984). Dílo tohoto spisovatele je českému čtenáři známé z výborů povídek Pronásledovatel (Odeon, 1966) a Změna osvětlení (Odeon, 1990) a románu Nebe, peklo, ráj, který vyšel v cenzurovaném překladu Vladimíra Medka v roce 1972, v loňském roce pak nakladatelství Mladá fronta vydalo tento překlad úplný. Kniha Konec hry (Final del juego, 1956) je první ucelenou sbírkou Cortázarových povídek přeloženou do češtiny. Kromě textů, které byly zařazeny ve starších výborech (například "Axolotl" či titulní povídka "Konec hry"), obsahuje řadu povídek dosud nepřeložených. Soubor osmnácti povídek dokazuje bohatost žánru laplatské fantastické povídky, kterou představuje v různých polohách a odstínech. Jedním z návratných témat spojujících rozmanité příběhy je setkávání našeho světa, který důvěrně známe, se světem jiným, tajemným a neznámým. Toto setkání se někdy uskuteční formou přímého střetu či prolnutí, častěji však tajemství do každodennosti našeho světa pronikne jen v nejistém náznaku či letmém dotyku.

Edici Artigas by měl zanedlouho doplnit třetí svazek, v němž dostaneme do rukou další argentinské dílo, a to román Plán úniku od Adolfa Bioye Casarese, známého u nás jako autora fantastického románu Morelův vynález a také jako přítele a spolupracovníka Jorgeho Luise Borgese, s nímž psal pod společným pseudonymem.