Kurt Vonnegut proslul hlavně jako autor výtečných románů Mechanické piano či Jatka č. 5, ovšem čtenáři sbírky Vítejte v opičárně dobře vědí, že jeho zamilovaným žánrem byla povídka. Ostatně právě jako autor povídek pro časopisy Vonnegut začínal. Svazek Tabatěrka z Bagomba, kterou nyní vydalo Argo ve velmi podařeném překladu Jiřího Popela, je jakýmsi ohlédnutím do minulosti – obsahuje totiž dosud knižně nepublikované povídky z raného autorova období, tj. zhruba z padesátých let. Ty koncem devadesátých let v archivech posbíral Vonnegutův přítel literární vědec Peter Reed, který také knihu opatřil kritickou předmluvou. Sám Vonnegut do knihy nově přispěl nadmíru zajímavým biografickým úvodem a závěrečným esejem Dodatek k mé kariéře autora povídek pro časopisy.

Sám Kurt Vonnegut se o své rané tvorbě nikdy nevyjadřoval v superlativech, ba spíše naopak. Několikrát v minulosti dokonce poznamenal, jak je rád, že jeho rané povídky nikdy knižně nevyšly. To může mnohé čtenáře odradit, ovšem Tabatěrka z Bagomba je naštěstí víc než jen sbírka juvenilií. Pravda, některé povídky, třeba Mnemotechnika nebo Jakákoli rozumná nabídka, asi kvalit pozdějších autorových textů nedosahují, ovšem jsou tu i kusy skutečně brilantní jako Irwinova kouzelná lampa nebo Tenhle můj syn. Autorův pohled se v těchto raných povídkách zaměřuje na specifický kulturní prostor amerického Středozápadu – prostor, v němž došlo ke zpřetrhání vazeb se starým kontinentem a ve kterém (alespoň podle Vonneguta) zůstal živý velký americký sen o svobodě, byť zde doznal primitivně materialistické podoby.

Povídky uveřejněné během deseti dvaceti let po konci války v různých amerických časopisech jsou podle Vonneguta jistou vzpomínkou na dobu před nástupem televize, kdy právě časopisecká povídka byla zdrojem rodinné zábavy. A nelze se ubránit zvláštnímu pocitu, když v autorově úvodním eseji čteme, že časopisy jako Esquire či Cosmopolitan přinášely díla spisovatelů formátu Hemingwaye, Steinbecka či Vonneguta.
Je moc dobře, že tyto dnes už zapomenuté texty výborného spisovatele byly vyneseny znovu na světlo. A je ještě lepší, že jsme se jich dočkali i v českém překladu.