Jednatřicetiletý scénárista a spisovatel Lukáš Csicsely se po prozaickém debutu Svátek (2016) zaměřil na dětskou literaturu a stal se nepřehlédnutelnou personou české tvorby pro děti a mládež, zejména pro hravé a originální texty a jejich symbiotické propojení s výtvarným doprovodem. Do katalogu Nejlepší knihy dětem se v minulých letech dostaly autorovy publikace Oskare, plav! a Pan Bartoš, listonoš, které vydalo nakladatelství POP-PAP. Jsou vizuálně krásné, kreativní a vytištěné na kvalitním papíru, jak se od knih pro děti v moderním pojetí očekává.

Ve stejném nakladatelství vyšla i Csicselyho nová kniha Báchrobky. Povídačky z pohřebiště a popraviště, stejně jako kolotočářské Pouťovky. Povídačky z centrifugy, autodromu, zrcabliště i hrůzyhauzu. A ačkoliv názvy obou knih evokují sbírku moderních městských legend, jedná se o osobité autorské texty, v nichž nechybí slovní hrátky ani humor. Autor si pohrál i se čtenářským očekáváním a skutečným laděním textů. Báchrobky obsahují čtyři povídky ze hřbitova a popraviště, z míst, s nimiž si spojujeme představu ledového smíchu, strachu a zmaru. Příběhy přitom přinášejí naději, nesou se v laskavé, byť melancholické náladě a snoubí se s jemnou poetikou. Atmosféru strachu vzbuzují spíše lokace samy o sobě.

Hřbitov je v knize přechodnou stanicí a místem, kde bytosti hledají cíl své neživé cesty a přes svou nadpřirozenost odhalují lidské emoce. V hřbitovních příbězích se tak setkávají a prolínají vždy dva světy. Bludička Lumína utíká ze hřbitova od her svých souputnic, aby jako světýlko zapadla mezi ostatní světelný smog města a připutovala až do nemocnice, v níž leží nemocná holčička Hermína, kterou nebaví žít v chřadnoucím těle. Lumínu polkne a Míny si tak ke vzájemné spokojenosti vymění fyzické schránky. Na hřbitově se usadí také černý pes Rek, kterého tam přivedla barva srsti, nikoliv nebojácnost. Seznámí se s klučičí kostrou, která se maže svíčkovým voskem, aby se nerozpadla. Kamarádství završí tím, že dětského kostlivce pohřbí a upokojí tak jeho duši. Posledním hřbitovním hrdinou je socha Braunka, která jako dílo slavného Matyáše Bernarda Brauna stojí zapomenutá na nevýznamném hřbitově a pomalou kamennou rychlostí se na svou výjimečnost snaží upozornit okolí. Mezi ostatními Braunovými sochami si připadá zprvu nepatřičně, ale posléze pochopí, že do lapidária se lidé chodí dívat na sochy, a nevěnují se kostem zesnulých, jak by tomu bylo na hřbitově.

Důraz na psychologii postav klade Csicsely i ve vyprávění o katově dceři nazvaném Kat-ka. V povídce vykresluje, jak kat díky své usměvavé, bezelstné dceři roztává. Jak praská jeho krusta bezcitnosti, kterou se musel obalit, aby mohl vykonávat své povolání, a zároveň je mu líto, že nemá nástupce a přeruší rodinnou tradici. Katka však převezme katovské řemeslo po svém a změní metody mučení. Na povídku odkazuje i nápaditá obálka knihy. V pevných deskách, na kterých je namalována katovská kápě, jsou umístěny dvě díry pro oči. Po otevření knihy se objeví portrét holčičky a po přečtení katovské pohádky oči odhalí čtenáři skrytou symboliku.

Příběhy rámuje expresivněji pojatý rozhovor straky a havrana-vypravěče, který je plný originálních stračiných nadávek typu „ty spadlej kaštane, vypitej frťane“, tedy sousloví, jež odkazují k pomíjivosti, a důraz na detail, i slovní, klade autor v celé knize. Báchrobky navíc výraznými stylizovanými barevnými ilustracemi vkusně ilustrovalo progresivní duo ilustrátorů Lukáš Tomek a Ilona Polanská, vystupující pod názvem Tomski&Polanski. Dětských knih zatím ilustrovali pomálu, za zmínku jistě stojí např. vítězný rukopis literární soutěže Albatrosu Vilma běží o život od Nadi Pažoutové.

Báchrobky tak dělají čest žánru báchorek, nechybí v nich spravedlnost, dobro a humor, nadpřirozené postavy a zejména „neposkvrňují a nekazí čisté duše mládeže“, jak stojí v Ottově slovníku naučném. Jen by jich mohlo být víc!