Prozaik a scenárista Lukáš Csicsely (nar. 1989) sice většinu svých knih dedikoval dětem (vyjma debutového Svátku z roku 2016 či loňské novinky Nejkrásnější pohřeb Jana Huga), nejedna z nich by ovšem dovedla obstarat zábavnou kratochvíli i dospělým. Kdo nevěří, ať (sám sebe) prověří: Zaujmou vás Báchrobky anebo spíše Metamorfórky?

Csicsely začal publikovat ještě jako student estetiky a filmové vědy na FF UK, resp. scenáristiky na FAMU a od první knihy se o něm píše, že je talentovaný a originální – a on to snad všemi svými počiny, kterých za uplynulých pět let vyšlo v nejrůznějších nakladatelstvích už jedenáct, jen stvrzuje. Holduje především kratším žánrům – pohádkám a povídkám, „povídačkám“ i krátkým rozhlasovým hrám. Občas je tematicky výstřední, zpochybňuje a domýšlí stereotypy, přitahují ho lidové tradice, iniciační momenty a imaginativně slibné motivy přeměny. V jazykové kuchyni se vyzná, nepodceňuje kultivovaný projev, ale ví čím připepřit a kde osladit. Rozbujelá fantazie a pestrá výrazová paleta, která přece jen neopouští mantinely jazykové ukázněnosti, garantuje čtenářské zaujetí, nadto jeho knižní projekty obvykle doprovázejí pozoruhodné ilustrace.

Na podzim loňského roku vydal Lukáš Csicsely v nakladatelství Práh Metamorfórky – soubor patnácti krátkých humorných povídek s obrazovým doprovodem Jaromíra Plachého. Kdo si se jménem ilustrátora vybaví meanderovské tituly Mistr sportu skáče z dortu, Malého humoristu či Hororovou čítanku a čistě laicky si vyloží název nového svazku, který žertovně komolí „metamorfózky“, je doma. I v jádru „metamorfórkových“ povídek se skrývá často drsná lidová slovesnost, zdánlivě nevinné dospělácké průpovídky či manýry, které však mohou ve svobodné fantazii unést příběh nebohých pupínkatých Pepů, nepřírodních Hynků, létajících Ivánků či pihatých Eviček do překvapivých dimenzí.

Nepříliš rozsáhlé historky, které i s bohatým barevným výtvarným doprovodem nevydají na víc než čtyři pět stran, nejčastěji tematizují tělesné proměny titulních protagonistů, mnohdy školáků, kterým vypadávají zuby, nalévají se červené pupínky, ztrácejí se pupíky, mají vytahané uši anebo se šťourají v nose. Co bude, až jim to zůstane, jak prorokují matinky a strejcové? Lukáš Csicsely je v takových představách odvážný a třeskutě vtipný, Jaromír Plachý stejně nebojácně divoké nápady vizualizuje. Proměna se často neuděje naráz, a tak knížka nabízí defilé rozšklebených zrůžovělých i zelených ksichtíků, pokřivených kebulí, disproporčních modrofialových těl, cvakajících zubů, přerostlých frňáků i nosíků knoflíčků, obnažených zadnic i vytřeštěných očí. Ilustrace jsou stejně bláznivé a nepřirozené jako surreálné příhody obyčejných postav, kterým se dějí neobyčejné věci.

Úvodní fantaskní povídka o vyzvracení z podoby je pro otrlé, ta O Frantovi knoflíčkovi, kterému zůstal mini nosánek a narostlo mu veleucho, jež šlo čistit jen štětkou na záchod, je zase laskavá v tom, jaké přináší ponaučení: „Franta pochopil, že se svým vzhledem moc nenadělá a že na něj dbal možná až moc a že pro něj dokonce zapomněl na všechny ty klučičí věci, které jsou vlastně mnohem podstatnější, protože nos a uši má kdekdo, zatímco chytat ryby dneska už jen tak někdo neumí.“ Vpravdě pohádkový happy-end si vysloužila absurdní historka O pihaté Evě a rohatém nápadníkovi: pyšná Eva si natolik zakládala na svých pihách, až si jednou spálila kůži doruda a všichni se jí báli. Stál o ni jen cizinec s hlavou býka a tělem toreadora… Hledal původně Červenou Karkulku, ale nakonec měl svatbu s krásně červenou Evou. „Přivedli na svět spoustu pihatých býčků, rohatých chlapečků a děvčátek a žili spolu šťastně až do smrti.“

Tělesné proměny jsou odrazovým můstkem mnoha bizarních příběhů, dokonale dovršenou metamorfózu však líčí jen pohádka O Růžence, poupátku, v níž dívka hledá způsob, jak v betonovém městě svobodně růst, a promění se v růži. Často se v Cscicselyho příbězích uděje i obrat mentální a neuvěřitelné příhody, které se nikdy nestaly, tak přinášejí poměrně jednoznačně komunikované ponaučení, třeba že není dobré lpět na utkvělých představách (O nepřírodním Hynkovi, O Eduardovi a náhodě, O nejrychlejším Rudovi) anebo že na vzhledu až tolik nezáleží (O pupínkatém Pepovi, O pihovaté Evě). V některých historkách pak dojde i na nápravu protagonisty, které však okolí lituje (jako třeba v příběhu O velkolepém herci Jonáši, který si z ostatních tropil šprýmy, až se sám nechal vyděsit tak, že svého kumštu zanechal a dal se raději na matematiku), jindy se ani po hrůzyplných eskapádách žádné polepšení nekoná (O Zuzaně a Zubničce, O nejrychlejším Rudovi). Je to vlastně dobře, jinak by bláznivé pohádky oscilující kolem motivu proměn a přeměn všeho druhu mohly v takovém počtu působit schematicky. Polovina z nich koneckonců nemá v této knize premiéru – v audioverzi je v roce 2018 odvysílal Český rozhlas v rámci pořadu Hajaja.

Zdatnějším čtenářům dovoluje rozsah povídek zvládnout četbu v poměrně krátkém čase. Určitě se ale vyplatí zážitek si dávkovat, užít si leckdy černý humor a oddat se vlastním „ujetým“ představám.

Čtení z knihy zde