Zdá se, že nizozemští čtenáři se víc než dřív chtějí s literárními postavami identifikovat. Následkem toho proniká do literatury morální hodnocení. Nizozemská spisovatelka Niña Weijers (1987, č. Následky) přiznává, že i ona tomu při psaní někdy podléhá a přemýšlí, zda píše dostatečně odstíněně, nebo naopak tak příliš odstíněně, že zbývá jen nenapadnutelná šeď. „Vnímám to na způsobu, jakým čtou studenti, jimž jsem v posledních letech přednášela: od postav očekávají morální čistotu. Když se chovají záhadně nebo rozporuplně, hodnotí se to jako nedůvěryhodné – jako by to byli politici obviňovaní z bezzásadovosti. Postavy, které se rozhodují nesprávně, jsou destruktivní nebo sebedestruktivní, protivné, zlé či nevěrné, si vyslouží rozhodné odmítnutí a také spisovatel, který to všechno vymyslel, je podezřelý. Před nedávnem označila jedna studentka v mém románu Kamers antikamers (Pokoje předpokoje) všechna místa, kde se podle ní hlavní hrdinka zpronevěřuje feminismu. Podívala se na mě vyčítavě. ,Není vám to trapné?‘ řekla. ,Koneckonců to jsou přece všechno vaše myšlenky.‘“ Weijersová uzavírá: „V literatuře jde o otázku, co je člověk, ne o odpověď na otázku, co je dobrý člověk.“

Výročí, úmrtí
Uplynulo padesát let od napsání ikonického mezinárodního bestselleru Jana Wolkerse (1925–2007, č. Model, Růže z masa) Turks fruit (Lokum, ve slovenském překladu Adama Bžocha z roku 2011 Turecký med). Román i jeho neméně ikonické filmové zpracování (1973, režie Paul Verhoeven, v hlavních rolích Rutger Hauer a Monique van Ven) připomněl dvoudílný televizní pořad, jímž zasvěceně provázel spisovatel Arnon Grunberg (1971, č. Modré pondělky, Statisté, Fantomová bolest, Tirza, Gstaad, Mateřská znaménka). Autobiograficky laděný příběh bohémského a virilního výtvarníka, v němž si autor do jisté míry vyřizuje účty se svou bývalou milenkou, vyvolal v televizních debatách otázku, zda je takový přístup v dnešní době (#MeToo) ještě přijatelný. Ale literární hlediska zvítězila.

Přední amsterodamské literární nakladatelství De Bezige Bij s kořeny v nizozemském odboji za druhé světové války oslavilo 75. výročí od svého založení.

K nedožitým devadesátinám vlámského klasika Huga Clause (1929–2008, č. Fámy) vyšlo souborné vydání jeho povídek s názvem Alle verhalen, které čítá 816 stran.

V březnu zemřel Peter van Gestel (1938–2019), který se proslavil zejména jako autor literatury pro mládež (laureát tříleté Ceny Thea Thijssena 2006).

V prosinci zemřel svérázný rotterdamský spisovatel, básník a noční primátor svého domovského města Jules Deelder (1944–2019).

Literární festivaly a další události
Na přelomu ledna a února se konal každoroční Týden poezie, tentokrát na téma svoboda. Prémii, kterou zdarma dostane ten, kdo v tomto týdnu nakoupí poezii minimálně za 12,50 €, napsal vlámský spisovatel, divadelník a básník Tom Lanoye (1958). Jeho román Het derde huwelijk (Třetí svatba) se v roce 2020 chystá v č. překladu. Laureátkou Velké básnické ceny (De Grote Poëzieprijs), nejvýznamnějšího nizozemského ocenění pro poezii, udělovaného tradičně během Týdnu poezie, a zároveň i březnové vlámské básnické Ceny Hermana De Conincka se stala nizozemská spisovatelka a básnířka původem z Antil Radna Fabius (1983) za sbírku Habitus. Novým nizozemským zemským básníkem na období 2019–2021 se stal Frís Tsead Bruinja (1974). V Belgii dojde ke „střídání stráží“ v této funkci v roce 2020.

Téma každoročního březnového Týdne knihy „Žena matka“, inspirované básní Moeder de vrouw Martinuse Nijhoffa (1894–1953), vzbudilo pro tradiční pohled na společenskou roli ženy protichůdné reakce, přiživené ještě tím, že prémii napsal muž – Jan Siebelink (1938). Pod názvem Jas van belofte (Plášť příslibu) v ní navíc oslavil vztah otce a syna. Tématu se držel autor esejistické prémie Mijn moeders strijd (Boj mé matky) Murat Isik (1977), rodák z tureckého Izmiru.

Říjnová dětská varianta Týdne knihy proběhla na téma cestování. Prémii s názvem Haaientanden (Žraločí zuby – zároveň termín pro vodorovné dopravní značení, trojúhelníky s významem „dej přednost v jízdě“) napsala Anna Woltz (1981) a ilustrovala ji Maartje Kuiper (1953). Dívčí hrdinka Atlanta se snaží objet na kole IJsselské jezero, aby tím příznivě ovlivnila výsledek matčina onkologického vyšetření. Cenu Zlatého pisátka (Gouden Griffel) pro nejlepší dětskou knihu roku, která se uděluje během dětského Týdne knihy, získal Gideon Samson (1985) za knihu ZEB, podivuhodné příhody školní třídy, v níž je jedním z žáků zebra. Knihu ilustroval Joren Joshua (1990).

Průřez literárními cenami
Dvě hlavní ceny udělované za dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. Laureátem první z nich, udělované střídavě za prózu, esejistiku a poezii, se stal esejista Maxim Februari (1963), který svou literární kariéru začal jako spisovatelka Marjolijn Februari. Od roku 2012 podstoupil hormonální kúru ke změně pohlaví. Huygensovu cenu získal vlámský spisovatel, básník a esejista Stefan Hertmans (1951), jehož román Oorlog en terpentijn (Válka a terpentýn) se chystá v roce 2020 v českém překladu.

V přímém televizním přenosu se udělují dvě knihkupecké ceny (Libris a BookSpot), ale vyhlašuje se tak i čtenářská cena NS Publieksprijs, sponzorovaná Nizozemskými železnicemi. Jarní Libris získal Rob van Essen (1963) za román De goede zoon (Dobrý syn) o synovském smutku po matčině smrti, který ani v „novém“, odosobněném světě neochabuje. Podzimní BookSpot Prijs v hodnotě 50 tisíc eur je největší literární cena nizozemské jazykové oblasti. V roce 2019 se poprvé udělovala v kategorii fikce a nonfikce, oba vítězové získali po 50 tisících eur, ale také všichni finalisté dostali prémii 2,5 tisíce eur. Pro vítěze čtenářské odnože je vyhrazeno 10 tisíc eur. Sponzor – knižní řetězec BookSpot – sice cenu rozšířil na více kategorií, ale vzápětí po udílení se z financování této literární ceny stáhl. Hlavní cena připadla Wesselovi te Gussinklo (1941) za autobiograficky laděný román De hoogstapelaar (Hochštapler). Už potřetí v rozmezí více než třiceti let se tu setkáváme s Ewoutem Meysterem, který od předchozích dvou dílů (1986 De verboden tuin – Zapovězená zahrada, 1995 De opdracht – Zadání) dospěl do gymnaziálního věku a objevuje sílu slova při manipulování okolí. Román lze číst i bez znalosti předchozích dílů. Cenu za nejlepší knihu literatury faktu získal slavista Sjeng Scheijen (1972) za Avant-gardisten (Avantgardisté), publikaci o osudech ruských avantgardistů (např. Malevič, Kandinskij, Tatlin, Chagall) v letech 1917–1935. Padesátičlenná nizozemsko-vlámská čtenářská porota ocenila dlouho očekávaný román Petera Buwaldy (1971) Otmars zonen (Otmarovi synové) – čeští čtenáři znají románovou prvotinu tohoto autora Bonita Avenue. Buwalda plánuje po tomto šestisetstránkovém opusu ještě další dva díly, v nichž by se měl příběh o hledání otce prohloubit. Román byl jedním z finalistů ceny BookSpot i čtenářské NS Publieksprijs. Z hlasování čtenářů posledně zmíněné ceny však vyšla vítězně kniha Martine Bijlové (1948–2019) s názvem v podobě novotvaru a citoslovce Rinkeldekink, v níž tato všestranná a populární umělkyně líčí se smyslem pro (sebe)ironii i satiru svou rehabilitaci po mozkové mrtvici. Při volbě pravděpodobně sehrálo roli i to, že Bijlová v červnu 2019 zemřela.

Laureátkou ceny BNG Bank Literatuurprijs (pro autory do 40 let, kterým se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) se stala Willemijn van Dijk (1984), historička a spisovatelka, zaměřená na Itálii a starověký Řím, za román Het wit en het purper (Bílá a purpurová). Historicky podložený příběh osvobozeného otroka Marka Antonia Pallase se odehrává v Římě, na dvoře císaře Claudia v prvním století našeho letopočtu.

Nová jména na literární scéně podchycují debutantské ceny. Od roku 2019 se ANV Debutantenprijs dělí na dvě kategorie: čtenářskou a odbornou. Čtenářská porota vybrala autobiograficky laděnou knihu novinářky a dokumentaristky Mirthe van Doornikové (1982) Moeders van anderen (Matky jiných) o vyrůstání s matkou alkoholičkou. Autorka pojímá závažné téma odlehčeným tónem. Volba odborné poroty padla na román De avond is ongemak (Večerní trapno), který napsala básnířka Marieke Lucas Rijneveld (1991, laureátka básnické debutantské Buddinghovy ceny 2015). Příběh psaný z perspektivy desetiletého vypravěče o tom, jak se přísně protestantská venkovská rodina vyrovnává s tragickou smrtí jednoho z dětí, připomíná tématem i jazykem tvorbu již zmíněného Jana Wolkerse. Vlámská Cena Bronzové sovy (Bronzen Uil) za nejlepší debut připadla nizozemské publicistce Annemarie Haverkampové (1975) za román De achtste dag (Osmý den), dilema umírajícího otce vážně hendikepovaného syna: kdo se teď o jeho dítě postará? Nebylo by lepší, aby dítě otce nepřežilo? Autorka vychází z vlastní zkušenosti matky patnáctiletého těžce postiženého syna.

Historická odnož knihkupecké ceny Libris odměnila Roelofa van Geldera (1948) za biografii nizozemsko-skotského vojáka Dichter in de jungle. John Gabriel Stedman (1744–1797) (Básník v džungli). Jako účastník vojenských výprav, jejichž úkolem bylo vypátrat uprchlé otroky v jihoamerické kolonii Surinam, zaznamenal podrobně – písmem i obrazem – otřesné podmínky, v nichž otroci žili a pracovali, a krutost některých otrokářů.

V roce 2019 byla naposled udělena Cena Boba den Uyla za nejlepší publicistické dílo. Byla totiž propojená s televizním literárním pořadem VPRO Boeken, který po čtrnácti letech skončil (viz odstavec Literární provoz). Cenu v hodnotě 7500 eur získala publicistka Dore van Duivenbode (1985) za knihu Mijn Poolse huid (Moje polská kůže). Jako dcera polské matky trávila prázdniny v městečku Osvětimi, v těsné blízkosti bývalého koncentračního tábora. Podle knihy také natočila dokumentární seriál Moja Polska, vysílaný v roce 2019.

Cena Zlaté oprátky (Gouden strop) hodnotí původní nizozemské knihy detektivního žánru. V roce 2019 porota ocenila Samanthu Stroombergenovou (1990) za debut De witte kamer (Bílý pokoj), v němž hrají roli nejasnosti kolem teroristického útoku a rafinovaná technika mučení, která spočívá v uzavření ve zcela bílé místnosti.

Z nových knih
K literárním událostem roku patřil kromě už zmíněného románu Petera Buwaldy také titul jiného významného nizozemského romanopisce: Oek de Jong (1952) popisuje v téměř pětisetstránkovém románu Zwarte schuur (Černá stodola) příběh malíře celoživotně zápolícího s nevyjasněnou nehodou, jejímž svědkem byl jako čtrnáctiletý a která skončila smrtí dívky. Masový ohlas, podpořený i souběžně vysílaným televizním dokumentárním seriálem, vzbudila kniha historika Geerta Maka (1946, česky od něj vyšlo: Malé dějiny Amsterodamu, V Evropě) s názvem Grote verwachtingen (Velká očekávání). Na 560 stranách v ní Mak shrnuje vývoj v Evropě od roku 1999 po současnost. Navazuje tím na svůj bestseller V Evropě (In Europa, č. 2012), v němž se na základě ročního cestování po různých evropských zemích pokusil zmapovat historii tohoto kontinentu ve 20. století.

S traumatem dlouholetého sexuálního zneužívání otcem se po vlámské spisovatelce Griet Op de Beeckové (1973, č. Výš než v sedmém nebi, Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, To nejlepší, co máme) vyrovnává také nizozemská spisovatelka Manon Uphoff (1962). Op de Beecková toto téma otevřela v roce 2017 prvním dílem své plánované volné trilogie věnované incestu s názvem To nejlepší, co máme (Het beste wat we hebben, č. 2019) a v roce 2019 vydala druhý díl Let op mijn woorden (Poslouchej, co říkám). Román Uphoffové s názvem Vallen is als vliegen (Padání je jako let) pojí s nejnovějším románem Op de Beeckové i motiv sestry, která psychickou zátěž způsobenou zneužíváním v dětství neunese a v dospělém věku spáchá sebevraždu. Autobiograficky laděný je i nový román vlámské autorky Saskie de Costerové (1976, č. Hrdina), v němž zpracovává pocity nebiologické matky z lesbického páru, která si vztah k synovi teprve vytváří – nejen v konfrontaci se svou partnerkou, biologickou matkou dítěte, ale i s jeho biologickým otcem, jehož mladá rodina navštíví v Kanadě. S volbou mezi založením rodiny a volností k literární tvorbě zápolí i výše zmíněná třicátnice Niña Weijers (1987, č. Následky) v románu Kamers Antikamers (Pokoje předpokoje). Zároveň je to však pronikavá analýza vztahu mezi fikcí a skutečností. Její generační družka Hanna Bervoets (1984) zase literárně zpracovává v románu Welkom in het Rijk der zieken (Vítejte v říši nemocných) své zkušenosti s chronickou a obtížně diagnostikovatelnou chorobou a inspiruje se při tom klasickým esejem Susan Sontagové Nemoc jako metafora.

Neutuchající vášeň pro hru s fikcí a skutečností projevuje Arie Storm (1963) v románu List en leed (Lest a žal), v němž si postava Arie Storm za asistence firmy List & Leed, provádějící „opravy reality“, vymění místo se svým literárním alter egem Augustem Vooisem. Nevyžádaný vzestup a pád ušlápnutého úředníka popisuje v tragikomickém románu De vlucht van Gilles Speksnijder (Útěk Gillese Speksnijdera) M. M. Schoenmakers (1949). Vesměs příznivé reakce vzbudila novela Sandera Kollaarda (1961) Uit het leven van een hond (Ze života psa) – jeden den ze života padesátníka Henka a jeho psa, trpícího srdečním selháním. Recenzenti vyzdvihují útěšné vyznění a „velikost malého“, tedy snad čapkovský pohled na zdánlivě obyčejného člověka s jeho bohatým vnitřním životem.

Zahraniční úspěchy
Laureátem mezinárodní Ceny Astrid Lindgrenové (Astrid Lindgren Memorial Award), označované také jako Nobelova cena pro dětskou literaturu, se stal Vlám Bart Moeyaert (1964). Jeho jediným předchůdcem z nizozemské jazykové oblasti byl Guus Kuijer v roce 2012 (č. Všehokniha, Polča). V říjnu recenzovala Danielle Trussoni v The New York Times román Marente de Moorové De Nederlandse maagd (Nizozemská panna), který čerstvě vyšel v paperbackovém dotisku v anglickém překladu Davida Dohertyho s názvem The Dutch Maiden. V prosinci zveřejnil vlivný list The New York Review of Books recenzi Philipa Huffa (1984), nizozemského spisovatele žijícího střídavě v New Yorku a v Amsterodamu, na dva tituly nizozemského klasika Gerarda Reveho (1923–2006), které vyšly nedávno v překladu Sama Garretta: The Evenings (De avonden – Večery) a Childhood: Two Novellas (Werther Nieland, De familie Boslowits – Boslowitsovi). Klasické dílo nizozemské dětské literatury z roku 1923 Kees de jongen (Kluk Kees) amsterodamského spisovatele a učitele Thea Thijssena (1879–1943) vyšlo v německém překladu Rolfa Erdorfa s názvem Ein Junge wie Kees. Příběh kluka z amsterodamské lidové čtvrti Jordaan, který si všední život zpestřuje bujnou fantazií, ale v rozletu ho zbrzdí otcova smrt, se odehrává koncem 19. století a bývá přirovnáván k dětským příběhům Charlese Dickense. Ve vlivném listu Frankfurter Allgemeine Zeitung vyšla rozsáhlá recenze Anny Volmerové s názvem Wie geht der Schwimmbadschritt? (Jak se chodí plovárenským krokem?), v níž mimo jiné vysvětluje ikonický termín (v nizozemštině „zwembadpas“), jímž se Kees pohybuje po městě.

Literární provoz
VPRO boeken – od ledna 2020 skončil po čtrnácti letech bez rovnocenné náhrady jediný televizní pořad, který se systematicky věnoval literatuře, a to v podobě dvou čtvrthodinových rozhovorů se dvěma autory knižních novinek. Přestože se vysílal v neděli dopoledne, sledovalo ho přes 100 tisíc diváků. Petici proti zrušení podepsalo na čtyři sta příznivců pořadu z řad spisovatelů, čtenářů, nakladatelů a dalších příslušníků literární veřejnosti.

Cena J. M. A. Biesheuvela pro nejlepší povídkovou sbírku nebyla za rok 2019 udělena – pro nedostatek kvalitních titulů.

Prolomit hráz, která dělí frankofonní a vlámské belgické čtenáře – to byl cíl čestného hostování Vlámska na frankofonním Bruselském knižním veletrhu. Pod heslem Vlámský flirt (Flirt Flamand) se tu představila celá škála vlámských autorů, jejichž knihy jsou ve francouzském překladu k dostání spíš ve Francii než ve vlastní zemi. Vystoupení vlámských autorů na veletrhu vedla k tomu, že někteří frankofonní čtenáři si kupovali jejich knížky v originále – aby si oprášili znalost nizozemštiny. Hostování bude pokračovat i v dalších letech.

Nizozemský literární fond (NLF) ve spolupráci s amsterodamským listem Het Parool pořádá pod názvem Letteren Live v amsterodamském diskusním středisku SPUI25 pravidelné rozhovory s vybranými nizozemskými a vlámskými autory. Videozáznamy jsou k dispozici zájemcům o nizozemsky psanou literaturu i knihovnám, školám apod.

Podle zprávy Odborného střediska pro literární překlad (Expertisecentrum Literair Vertalen, ELV) při Utrechtské univerzitě je navzdory všestranné péči ohrožena budoucnost literárního překládání z nizozemštiny a do nizozemštiny. Vzhledem k internacionalizaci a globalizaci univerzit, která se projevuje zaváděním angličtiny jako vyučovacího jazyka, totiž hrozí, že v nizozemské jazykové oblasti už nebude dostatek dobrých překladatelů z jiných jazyků než z angličtiny. Také počet studentů nederlandistiky klesl – ze 600 v roce 2009 na 200 v roce 2018, což vedlo mimo jiné ke zrušení katedry nederlandistiky na Svobodné univerzitě (Vrije Universiteit) v Amsterodamu. ELV varuje před takovým ochuzením nizozemského kulturního prostředí a vyzývá úřady k silnější (finanční) podpoře literárního překladu. Měla by se projevit zlepšením existenčních podmínek literárních překladatelů (v současné době je minimální tarif 6,8 eurocentu za slovo, přičemž překladatel může u literárního fondu NLF nebo vlámského FL zažádat o pracovní stipendium, jímž se tarif až zdvojnásobí), aby finanční ohodnocení této profese lépe konkurovalo nabídkám, které dostávají absolventi jazykových oborů z komerční sféry. Měla by se také zlepšit finanční podpora zahraničních kateder nederlandistiky.

Podpora nizozemsky psané literatury v cizině
Oba literární fondy, nizozemský NLF a vlámský pod novým názvem Flanders Literature (FL), jsou už léta zárukou profesionality a účinného pronikání nizozemsky psané literatury do ciziny. Fondy také dbají na kvalitu překladů a ve spolupráci s odborným střediskem ELV (Expertisecentrum Literair Vertalen) pečují o profesionální růst literárních překladatelů z nizozemštiny formou dílen, kurzů, mentorátů, pobytů v překladatelských domech v Amsterodamu a v Antverpách atd. FL každoročně vyhlašuje projekt věnovaný překladu úryvků z vlámské literatury s cílem motivovat (i finančně) překladatele k propagaci vybraného autora a nabízení titulů nakladatelům ve vlastní zemi. Fondy používají společnou databázi ověřených překladatelů, jejichž práci dotují (téměř) bez výhrad. U neznámých překladatelů musí nakladatel počítat s tím, že fondy nejprve nechají práci odborně posoudit a o udělení grantu rozhodnou až podle výsledku. Překlad se může protáhnout také tím, že fond určí překladateli zkušeného mentora. Překladatel se na seznam NLF a FL může dostat předložením ukázky své práce, ještě než se pokusí získat zakázku od nakladatele. Bližší informace zde.

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
Úroda za rok 2019 byla oproti předchozím letům na počet titulů chudší a žánrově méně pestrá. Osobně svou knihu přijela představit Vlámka Griet Op de Beecková (To nejlepší, co máme, přel. Radka Smejkalová) – byla hostem Světa knihy a z jejího románu se předčítalo na Noci literatury. Nizozemskou literaturu zastupoval na Noci literatury román Maartena ’t Harta Osud tažných ptáků (přel. Lukáš Vítek). Křest knihy proběhl v říjnu v přítomnosti autorovy neteře, která žije v ČR. K nedožitým devadesátinám Anne Frankové vyšel v červnu v novém překladu její deník, poprvé s názvem Zadní dům, jak odpovídá originálu (přel. Magda de Bruin Hüblová). Třetím titulem se českým čtenářům představil autor píšící pod pseudonymem Hendrik Groen. Tentokrát opustil prostředí severoamsterdamského seniorského domu a napsal příběh muže, který finguje svou smrt, aby mohl začít nový život: Žít a nechat žít (přel. Pavla van Dam Marková). K populární četbě patří i román Saskie de Noortové s tematikou domácího násilí Stromboli (přel. Jana Schrevel Truhličková) či životopis populárního slovenského cyklisty Petera Sagana, který napsala nizozemská publicistka Lidewey van Noord (přel. Jana Červenková a Lenka Strnadová). Literaturu faktu zastupuje kniha Evy Meijerové Řeč zvířat (přel. Veronika ter Harmsel Havlíková). Společné dílo nizozemské výtvarnice Aimée de Jonghové a belgického frankofonního scenáristy Zidrou v podobě komiksu s netradiční tematikou lásky v pokročilém věku a s názvem Nevyhnutelná opotřebovanost citů vyšlo v překladu z francouzštiny (přel. Ondřej Hrách).

Mezi překlady přihlášenými na Cenu Josefa Jungmanna 2019 byla novela nizozemské spisovatelky Doly de Jongové Strážkyně domácího krbu (De thuiswacht, přel. Magda de Bruin Hüblová) a román vlámského spisovatele Jeroena Olyslaegerse Vůle (WIL, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková).

Internetové odkazy:
Nadace CPNB (Kolektivní propagace nizozemské knihy – v niz.)
Přehled nejprodávanějších titulů v roce 2019
Nizozemské a vlámské literární časopisy
Fundovaný recenzní web (v niz.) De Reactor
Autoři a tituly doporučovaní v roce 2019 Nizozemským literárním fondem a nadací Flanders Literature (bližší informace v angličtině)
Podmínky grantu NLF
Podmínky grantu FL
Literární přehled 2019 (vlog v niz.)

Přehled titulů za rok 2019 – nizozemsky psaná literatura v češtině
Beletrie:
Maarten ’t Hart: Osud tažných ptáků (Een vlucht regenwulpen), přel. Lukáš Vítek, Prostor, Praha 2019 (Velký knižní čtvrtek, 14. března)
Griet Op de Beecková: To nejlepší, co máme (Het beste wat we hebben), přel. Radka Smejkalová, Host, Brno 2019
Hendrik Groen: Žít a nechat žít (Leven en laten leven), přel. Pavla van Dam Marková, XYZ / Albatros Media, Praha 2019
Saskia Noort: Stromboli (Stromboli), přel. Jana Schrevel Truhličková, Práh, Praha 2019

Literatura faktu, egodokumenty:
Anne Franková: Zadní dům (Het Achterhuis), přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha 2019
Eva Meijer: Řeč zvířat (Dierentalen), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Grada Publishers, Praha 2019
Lidewey van Noord: Peter Sagan, přel. Jana Červenková a Lenka Strnadová, XYZ / Albatros Media, Praha 2019

Komiks:
Zidrou & Aimée de Jongh: Nevyhnutelná opotřebovanost citů (Bloesems in de herfst / L’Obsolescence programmée de nos sentiments), přel. (z fr.) Ondřej Hrách, Argo, Praha 2019

Divadlo:
Guus Kuijer: Všehokniha (Het boek van alle dingen), přel. Magda de Bruin Hüblová, v nastudování Dismanova rozhlasového dětského souboru, režie Jana Franková:

Připravuje se v roce 2020 (podle databáze překladů NLF):
Christophe Van Gerrewey: Abys věděla (Op de hoogte), přel. Adéla Elbel, Větrné mlýny, Brno (vročení 2019, v prodeji 2020)
Anne Franková: Povídky a příhody ze zadního domu (Verhaaltjes en gebeurtenissen uit het Achterhuis / Cady’s leven), přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha 2020
Arnold van de Laar: Pod kudlou (Onder het mes), přel. Petra Schürová, Dobrovský, Praha
Eddy de Wind: (Eindstation Auschwitz), přel. Ruben Pellar, Leda, Praha
Margot Vanderstraeten: Mazl tov (Mazzel Tov), přel. Radka Smejkalová, Garamond, Praha
Tom Lanoye: Třetí svatba (Het derde huwelijk), přel. Radka Smejkalová, Argo, Praha
Jaap Robben: Letní srst (Zomervacht), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Vyšehrad, Praha
Wilma Geldof: (Het meisje met de vlechtjes), přel. Jana Červenková, Lenka Strnadová, XYZ / Albatros Media, Praha
Marc ter Horst: Palmy na severním pólu (Palmen op de Noordpool), il. Wendy Panders, přel. Jana van Luxemburg, Host, Brno
Stefan Hertmans: Válka a terpentýn (Oorlog en terpentijn), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, Praha

Během Noci literatury, která se koná 13. května 2020 v Praze 10 a na dalších místech v ČR, se bude číst mj. z románu vlámského spisovatele Stefana Hertmanse Válka a terpentýn (Oorlog en terpentijn) v překladu Veroniky ter Harmsel Havlíkové. Autor zavítá při té příležitosti do Prahy a bude také hostem Světa knihy. Nizozemskou literaturu bude zastupovat román Továrna na vafle Romana Helinského v překladu Blanky Juranové.