Na sklonku uplynulého roku podlehla rakovině americká esejistka, kritička, filosofka, publicistka a prozaička Susan Sontagová; bylo jí 71 let. Je paradoxní, že této nemoci podlehla právě ona, která o ní psala a která prodělala rakovinu prsu již v roce 1975; tehdy byla ovšem úspěšně operována a zkušenost se smrtelnou nemocí ji inspirovala k napsání jedné z jejích nejpozoruhodnějších knih, Nemoc jako metafora (1977).

Sontagová patřila od poloviny šedesátých let k předním americkým intelektuálům a komentátorům moderní kultury. Ve svých knihách se zabývala tak rozličnými oblastmi, jako je literatura, filosofie, psychologie, sociologie, film, fotografie, umění a kýč, estetika fašismu, smrtelné nemoci jako rakovina a AIDS, revoluce, válka, média. Měla velký vliv na veřejné mínění i na své kolegy (ať už příznivce či odpůrce). Dokázala přesně vyhmátnout to podstatné z oblastí, které ji zajímaly, a být vždy o krok vpřed a ukazovat nové možnosti a směry. Měla velký dar všímat si věcí, kterých si jiní nevšímali, nebo si jich všimnout dříve než ostatní. Její popularita spočívala také v jejím stylu, který nebyl určen jen učeným intelektuálům, ale byl vždy srozumitelný i široké veřejnosti. Je autorkou více než tuctu esejistických knih a sbírek, čtyř románů, jedné sbírky povídek a jedné divadelní hry. Sama též napsala a natočila několik filmů.

Susan Sontagová se narodila r. 1933 v New Yorku, vyrostla však v Arizoně a v Los Angeles. V 15ti letech v r. 1948 začala studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley, po roce přestoupila na univerzitu v Chicagu, kterou dokončila v r. 1951. Tehdy se provdala za osmadvacetiletého sociologa Philipa Rieffa. V 19ti letech porodila syna Davida, kterého od jeho pěti let po rozpadu manželství vychovávala sama; jemu později věnovala svůj třetí román Vulkán (1992). S manželem napsala též svou první knihu o Freudovi, vydanou r. 1959. S ním také odešla do Bostonu a pokračovala ve studiích na Harvardu. V letech 1957-58 studovala na University of Paris a pracovala jako lektor filosofie na City College of New York. V letech 1960-64 byla instruktorkou na Kolumbijské univerzitě. V téže době začala publikovat také v různých časopisech: Partisan Review, New York Review of Books, Atlantic Monthly, Nation a Harper’s. Získala blízké kontakty s newyorskými intelektuály a rodný New York, zejména Manhattan, ji fascinoval a stal se jí domovem i osudem.

V roce 1963 vydala první ze svých čtyř románů, The Benefactor (Dobrodinec). Je inspirován bildungsrománem 19. století, je to román o formování charakteru. Jeho hrdina Hippolyte, zámožný muž, se rozhodne žít svůj život jako své sny.
Druhý román, Death Kit (Výzbroj smrti) z roku 1967, má opět mužského hrdinu, který se potácí v jakési noční můře a medituje o životě, smrti a vztahu mezi dvěma lidmi. Stejně jako v prvním románu i zde je těžké rozlišit mezi realitou a snem.
V roce 1977 vydala knižně své nejprve časopisecky publikované krátké povídky v souboru I, Etcetera (Já, a tak dále). Stejně jako v románech, i zde najdeme ozvuky v té době vznikajících esejů. Do povídek vnesla Sontagová navíc prvky komiky a ve všech třech dílech se zabývala jazykem a jeho vztahem k vnímání věcí a světa.

Po dlouhé pauze pak vyšel v roce 1992 třetí román Vulkán (The Volcano Lover, č. 2002). Ten byl překvapením pro celou literární obec a přinesl autorce široký úspěch a ohlas a ocitl se i na žebříčku bestsellerů. Román má podtitul Romance a vypráví známý příběh lady Emmy Hamiltonové a admirála lorda Nelsona, který se stal v době napoleonských válek jejím milencem. Příběh známý mj. z romantického zpracování Dumasova nebo z filmů však do centra staví zejména Emmina manžela Williama Hamiltona, britského vyslance v Neapolském království, který byl velkým sběratelem uměleckých děl a obdivovatelem sopky (jak by asi zněl překlad originálního titulu), totiž Vesuvu. V podání Sontagové jde však o romanci velmi netradiční a také věrnou skutečným událostem. Místy jde také až o esejistické zkoumání tehdejší reality z pohledu dnešní newyorské intelektuálky a zamyšlením mj. nad fenoménem sběratelství. Historický a milostný román tak Sontagová oživila netradičními prvky, ironií a odstupem a přitom dokázala zachovat čtivost i napětí a zároveň přinést poučení i živé charaktery a velký příběh. K napsání ji inspirovaly kolorované rytiny Vesuvu, které zakoupila v Londýně a o nichž zjistila, že vznikly na objednávku právě sira Hamiltona.

Velkého úspěchu pak dosáhla i svým posledním románem In America (V Americe, 1999), za nějž získala v roce 2000 Národní knižní cenu. Román vypráví opět skutečný příběh a zavádí nás do druhé poloviny 19. století. Protagonistkou je polská herečka Maryna Zalewska, která v roce 1876 hledá se svou rodinou a skupinou Poláků „utopickou“ komunitu v Kalifornii. Když se společenství rozpadne, vrací se Maryna úspěšně na divadelní scénu.
Kromě těchto prozaických děl napsala Sontagová též úspěšnou divadelní hru Alice in Bed (Alice v posteli, 1993), zamýšlející se nad postavením ženy na počátku 20. století.

Těžiště její tvorby však představují eseje. Některé z nich napsala ve spolupráci s jinými autory. Již první výbor Against Interpretation and Other Essays (Proti interpretacím a jiné eseje, 1968) patří dnes ke klasice ve svém žánru. Sontagová zde mj. rozebírá svou tezi, že pochopení uměleckého díla začíná intuitivní odezvou a nikoli analýzou nebo intelektuální úvahou. Následující soubor Styles of Radical Will (Styly radikální vůle, 1969) přinesl mj. pronikavé a vlivné zamyšlení nad podstatou umělecké tvorby. Poté vyšla velmi osobní reportáž z cesty do válečného Vietnamu Trip to Hanoi (Cesta do Hanoje, 1969).

Jedny z nejdůležitějších knih pak Sontagová vydala v druhé polovině sedmdesátých let: soubor esejů O fotografii (On Photography, 1977, č. 2002) je pronikavou studií o fenoménu fotografie z různých aspektů od počátků až po současnost. Připomeňme, že jednou z nejbližších osob v životě Sontagové byla slavná fotografka Annie Leibovitzová. Již zmíněná kniha Nemoc jako metafora (Illnes as Metaphor, 1977, č. 1997) je zamyšlením nad dvěma chorobami (rakovinou a tuberkulózou), jež byly, jak píše autorka, „pozoruhodným a obdobným způsobem polapeny do metaforické pasti“. O jedenáct let později napsala Sontagová volné pokračování AIDS a jeho metafory (AIDS and Its Metaphors, 1988, č. 1997 v jednom svazku s předešlou knihou), kde se podobně zabývá novým „fenoménem“, tedy nemocí AIDS; obě knihy pak vyšly v jednom svazku poprvé v roce 1991. Soubor Ve znamení Saturna (Under the Sign of Saturn, 1980, č. vyjde 2005) je jakousi rozmluvou s autorčinými intelektuálními hrdiny, jimiž byli zejména Roland Barthes, Elias Canetti, Walter Benjamin a Paul Goodman.

V jiných esejích se zabývá též filmem, především tvorbou Ingmara Bergmana a Jean-Paula Godarda, z českých tvůrců ji zaujala Věra Chytilová; věnovala se též estetice fašismu zejména v dílech známé režisérky Leni Riefenstahlové. Důležitou oblastí zájmů Sontagové je též válka a její obraz v médiích a v mysli a vnímání lidí. Vedle Cesty do Hanoje se jí zabývá v eseji Why Are We in Kosovo? (Proč jsme v Kosovu?, 1999) a v knize S bolestí druhých před očima (Regarding the Pain of Others, 2002, č. vyjde 2005).

Susan Sontagová získala během svého života mnoho různých poct a cen. Vedle National Book Award (2000) za román V Americe jmenujme ještě American Academy Ingram Merrill Foundation Award (1976), National Book Critics Circle Award (1977) za knihu O fotografii, německou cenu Akademie vědy a literatury (1979). V roce 1979 se stala členkou Americké akademie a v roce 2003 získala Mírovou cenu německých knihkupců.

Odchod Susan Sontagové znamená velkou ztrátu pro svět intelektuálů. Její pronikavý duch tady však zůstane v podobě jejích nejlepších esejů a románů, k nimž bychom se měli neustále vracet. Škoda, že u nás vyšlo jejích knih tak málo. V následujícím přehledu je uvádím včetně dvou, které k vydání chystá nakladatelství Paseka. Vydání by si určitě zasloužily ještě některé další její eseje, zejména ty první z konce šedesátých let, a oceňovaný román V Americe, který se díky Národní knižní ceně stal v USA prakticky románem roku 2000.

Přehled díla (není úplný; pokud není uvedeno jinak, jde o knihy esejů):
Freud: The Mind of the Moralist (s Rieffem Philipem, 1959)
The Benefactor (1963; román)
Literature (1966)
Death Kit (1967; román)
Against Interpretation and Other Essays (1968)
Styles od Radical Will (1969)
Trip to Hanoi (1969)
On Photography (1977; č. O fotografii, 2002)
Illnes as Metaphor (1977; č. Nemoc jako metafora, 1997)
I, Etcetera (1977; soubor povídek)
The Story of the Eye (1979)
Under the Sign of Saturn (1980; č. Ve znamení Saturna, vyjde 2005)
A Susan Sontag Reader (1982)
AIDS and Its Metaphors (1988; č. AIDS a jeho metafory, 1997)
Italy, One Hundred Years of Photography (s Cesarem Colombem, 1988)
Cage-Cunningham-Johns: Dancers On a Plane, In Memory of Their Feeling
(s Richardem Francisem, 1990)
The Way We Live Now (s Howardem Hodkinem, 1991)
Violent Legacies (s Richardem Misrachem, 1992)
The Volcano Lover. A Romance (1992; román; č. Vulkán, 2002)
Alice in Bed. A Play (1993; divadelní hra)
Conversations with Susan Sontag (editor Leland Poague, 1995)
Homo Poeticus (1995)
In America (1999; román)
Why Are We in Kosovo? (1999)
Where the Stress Falls (2001)
Regarding the Pain of Others (2002; č. S bolestí druhých před očima, vyjde 2005)