Brněnský kreslíř (či spíše možná malíř, protože jeho oblíbenou technikou je akvarel) Pavel Čech už je téměř dvacet let stálicí české knižní scény: zprvu jako ilustrátor i autor knih pro děti, postupně se však – i díky spojení s malým nakladatelstvím Petrkov, které vlastně mnoho jiných autorů nevydává – přesunul ke komiksovému médiu, jež mu bylo odjakživa vlastní, jen pro něj neměl prostor. A výsledkem byla pozoruhodná komiksová alba Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009) či Velké dobrodružství Pepíka Střechy (2012), která sbírala ceny komiksové (Muriel) i literární (Magnesia Litera, Zlatá stuha). Od posledně zmíněného velkého díla se Pavel Čech přesunul k pracím drobnějším a hravějším, určeným pro menší čtenáře (čtveřice komiksů Dobrodružství Rychlé Veverky či pocta ilustrátorům klasických dobrodružných knih Velká knižní záhada).

Nyní autor opět trochu zvážněl a vedle své tradiční inspirace Jaroslavem Foglarem se pro svou novou knihu nazvanou A inspiroval antiutopiemi 1984 či 451 stupňů Fahrenheita a samozřejmě vlastní zkušeností z dob normalizace. Čech je ročník 1968, takže normalizační atmosféra všemožných zákazů a přetvářky jej formovala, ostatně i proto, že právě jeho milovaný Foglar byl zakázaný autor, jehož díla nevycházela a byla odstraněna i z veřejných knihoven.

Přelet nad šedivým hnízdem
Spolu s hlavním hrdinou se ocitáme v šedivém světě plném ohnutých lidí, kteří se houfně trousí do továren pod dohledem uniformovaných strážců; policistů a vojáků zároveň. Všemu vládne arogantní ukřičený generál a písmeno A, které je metaforou té jediné správné řeči/ideologie. Zakázána jsou všechna ostatní písmena, takže mladý hrdina právě v okamžiku, kdy objeví písmeno B a nikdo se s ním o tom nechce bavit, definitivně ztratí poslední iluze o režimu, v němž vyrůstal, a rozhodne se zemi (či spíše veliké město obehnané hradbami) opustit. Že přitom použije létající kolo Jana Tleskače z Foglarovy Záhady hlavolamu, se dalo při netajeném Čechově obdivu ke klasikovi české klukovské literatury čekat, přičemž ta metoda není úplně fantaskní, některé z úspěšných úniků přes ostnaté dráty se za normalizace povedly v amatérsky vyrobeném balóně nebo rogalu.

Po přeletu hrdinu čeká překvapení a nás kreslířská hříčka: zatímco předtím byly všechny stránky důsledně černobílé, snad s občasnými odstíny šedozelené, ve svobodném světě je najednou plná škála barev. A samozřejmě písmen. Povídka však tímto nekončí, šťastný mladík si to nenechá pro sebe a Čech ho vyšle ještě do pointovaného závěru.

Kostra příběhu sama o sobě není nijak zvlášť invenční, povyšuje ji však provedení. Nejde jen o Čechův charakteristický melancholický způsob vyprávění: už dříve slovy šetřil a některé krátké povídky byly úplně beze slov, zde se však bez nich obejde na zdaleka největší ploše. Němý příběh soustřeďuje pozornost na symboliku: shrbené postavy, všudypřítomné písmeno A, obří sochy generála, policejní kontroly, značky zákazů, rozhlasové ampliony v ulicích i bytech, propagandistické plakáty, oslavné průvody. Některé rysy totalitarismu Čech rozvine do dílčích vzpomínek nebo příhod: vymývání mozků dětem ve škole, přídělový systém na potraviny, zatýkání staříka, který si dovolil napsat písmeno B a papír složený do vlaštovky vypustit do ulic. A také neustálé špiclování, které mladíka odhalí, když se s objevem písmena B svěří kolegovi ve strojírně. Čtenářům školního věku tohle vše může o podstatě totalitních režimů říct více a poutavěji, než jakákoliv školní učebnice nebo dobře míněná přednáška pamětníka.

Vzduch
Kresebně si Pavel Čech drží stále skvělý standard, často mění rytmus na celostránkové nebo dokonce dvoustránkové obrázky. Jediné, co mu snad lze vyčíst, je rozsah: na necelých šedesáti stranách opravdu není obrázků mnoho, protože standardem je tu maximálně šest oken na stránku, což při velkorysém formátu C4 působí až příliš řídce. Řídkost je největším a zřejmě jediným problémem většiny Čechových komiksů, v případě A to však vadí zřejmě nejméně, protože při druhém či třetím čtení lze nacházet detaily, kterých jsme si dříve nevšimli; jistěže ne na každé stránce. Kniha vybízí, ba vynucuje si opakované čtení, jelikož při tom prvním rychle prosvištíme napínavým příběhem a teprve při následujících si začínáme všímat postranních dějů a symbolů, vnímáme, jak výstižně a citlivě a přitom s lehkostí a vtipem Čech charakterizuje život v černobílém městě. Kniha je navíc pojata jako komplexní artefakt a chytré hříčky najdeme i na obálce a předsádce.

Komiksová povídka A je kniha vlastně pohádková, a tudíž nedodává, že v onom barevném světě se také nacházejí šedivé a černé tóny a že některá písmena mohou znamenat nebezpečí, zůstaneme-li u Čechovy jednoduché, ale silné metafory. Stojí na straně svobody proti řádu, což je obzvláště sympatické v době, kdy u nás přibývá lidí (anebo jsou hlasitější) ochotných obětovat svobodu za pořádek, klid a bezpečí. Rodiče a učitelé by ji neměli minout: jejich dětem pomůže pochopit význam a cenu svobody bezprostředně, názorně a chytlavě.