V sobotu na veletrhu Svět knihy tradičně proběhl další ročník cen Akademie sdi-fi, fantasy a hororu, které vybírají nejlepší české a slovenské žánrové romány, povídky či překlady. Než přejdeme ke stručným komentářům jednotlivých kategorií, nelze nepřipomenout nedávné události na Slovensku, kde se mezi nominované knihy v tamní nejvýznamnější literární ceně Anasoft Litera prodral se svým hororem Trhlina Jozef Karika. Uvádím to proto, že by bylo dobré, kdyby se něco podobného stalo i u nás – jen v opačném gardu.

Dovoluji si totiž upozornit, že Akademie dlouhodobě přehlíží produkci mimo tvrdé fandomové jádro – před dvěma lety tak trestuhodně panovalo ticho po pěšině stran Stančíkova Mlýnu na mumie a letos méně trestuhodně kolem jeho Andělího vejce, loni pak (a v žánrových kruzích obecně i letos) nikdo neukázal na Vladimira Nabokova a jeho skvělý román Ada aneb Žár. Nejedná se přitom o díla nijak „artová“ či prostě nesrozumitelná, ale o čtivé, hravé a naprosto fantastické kousky. Jenže holt asi nejsou (s nadsázkou jen mírnou) v knihkupectvích vedle warhammerů.

Mimochodem, stále se opakují výtky, že Akademie je „cena knihkupců“, a podobná (ne)rozhodnutí tomu nahrávají. Vracíme se tedy k opakované výzvě: Akademie musí vyvíjet činnost i mimo krátký úsek před Světem knihy a výsledkem by mělo být víc než jen hodinový ceremoniál nebo spíš setkání starých známých na Výstavišti. Ostatně, pokud by někoho zajímalo, kdo je momentálně členem Akademie, na oficiálních stránkách visí přehledný seznam… z roku 2014.

Nejlepší dílo domácího výtvarníka
Jana Šouflová (Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky)
Tomáš Kučerovský (Michael Bronec: Mračna nad Arénou)
Martin Cuco Luciak (Janko Iša: Temnota z Pressburgu)
Milan Malík (Paolo Bacigalupi: Vodní nůž)
Jitka Šenkeříková (Katarína Soyka: Svedomie temnej časti)

Po loňské triádě se nám opět vrátila rozmanitost – navíc podpořená skutečností, že hned dvě nominovaná díla jsou pro slovenské knihy – a především Martin Cuco Luciak si zaslouží palec nahoru za komiksovou estetiku. Vítězství si však připsala Jana Šouflová. Přiznávám, že čistě její obálka mě málem donutila koupit si inkriminovanou knihu – je to nádherná ukázka chytlavé práce. A jsou na ní kočky. Přesto mám pocit, že cenu by si zasloužil spíše Milan Malík za svou práci na Vodním noži; koncepční, prorostlá skrz naskrz ilustrovaným románem. Prostě v nejlepší tradici českých vydání Bacigalupiho knih.

Nejlepší časopis
XB-1 (sest. Vlado Ríša)

Je jednou z nevýhod Akademie, že nelze ani tušit, kdo vlastně o této kategorii hlasoval – v hlasovacích lístcích „odborné sekce“ nebyla uvedena, nicméně podle orientačního přehledu produkce, který byl přiložen, se rozhodovalo mezi XB-1, Pevností, Jupiterem, Howardem, Interkomem a magazínem Crew2. Minimálně posledně jmenovaný titul přitom v cenách knižních, nikoliv komiksových, vypadá dost zvláštně. Pomineme-li, že reálně na vítězství mohly pomýšlet jen (asi) tituly dva, bylo by dobré, kdyby se více začalo mluvit o Howardu – magazínu zaměřenému na horor (o tom ostatně budeme ještě mluvit dále). K XB-1 jinak připomínám svůj komentář k ročníku Akademie 2015.

Počin roku
Antonín K. K. Kudláč za knihu Anatomie pocitu úžasu (Česká populární fantastika 1990–2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu)
Ivan Aľakša (vydavateľstvo Fantázia) za organizování soutěže Fantasy Award pro autory ze Slovenska i z Česka
Janko Iša jako nováček za knihu Temnota z Pressburgu
Julie Nováková za sestavení e-booku Dreams From Beyond
Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská za projekt začínající antologií Žena se lvem

Kategorie, která měla po dlouhé době skutečně zajímavé startovní pole. Zuzaně Hlouškové a Františce Vrbenské nelze za jejich projekt nefandit. Julie Nováková zaslouží hned několik hlubokých poklon, dobře organizovaná soutěž je pro žánr vždy požehnáním… A pak je tu Antonín K. K. Kudláč. Jeho kniha je sice dost suchá a nezaobírá se bohužel primárně fantastickými díly, ale je důležitá a je dobré o ní vědět (v ideálním případě ji dokonce i číst a nějak na ni někde reagovat – co už by mělo vyvolat na žánrových webech nějakou diskusi o stavu domácí fantastiky, když ne tohle?!).

Cena za dlouholetou práci pro SF
Alexandra Pavelková a Dana Kalinová (zvláštní cena)
Ivan Aľakša
Tomáš Jirkovský

Na Slovensku se evidentně něco děje – na letošních nominacích je vidět, že došlo k malé revoluci proti zavedeným pořádkům, a je to jedině dobře. A to se ještě nedostalo na Karikův Strach (což dobře není). A bývalá dlouholetá ředitelka pražského veletrhu Dana Kalinová dostala poděkování za prostor, který Akademie na Světě knihy tradičně má.

Nejlepší překlad
Richard Podaný (Paolo Bacigalupi: Vodní nůž)
Lucie Horáková (M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná)
Marek Hrnčíř (Neal Asher: Blábol a jiné příběhy)
Dana Krejčová (Brian McClellan: Prachmistři)
Milan Žáček (Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli)

Loni jsem si povzdechl, že se nedostalo ani v nominacích na Milana Žáčka, a ejhle… Cenu si ovšem odnáší ostřílený matador Richard Podaný. Jak v Žáčkovi, tak v Lucii Horákové měl ovšem zdatné konkurenty (a moc rád se podívám na podrobnější výsledky, i proto, abych věděl, jak lidé oceňují „potvůrkovitý“ překlad Asherových knih v podání Marka Hrnčíře nebo čtivost prací Dany Krejčové, která ovšem měla mít minimálně nominaci už dávno – a to nejen za knihy Stevena Eriksona, ale třeba i stylovou čistotu českých verzí Davida Gemmella). Do příštího roku bych si dovolil tedy aktualizovat svůj povzdech: „Bylo by fajn, kdyby se dostalo i na Janu Kunovou nebo Romana Tilcera…“ Těším se za rok.

Nejlepší povídka
Barbora Vrobelová: Hlavní chod (Mlok 2016)
Janka Javorka: Kosti, kostry, kostlivci (Fantázia 2016)
Erik Kotlárik: Mesto spomienok (Fantázia 2016)
Alexandra Pavelková: Loď na západ (Medzi nami)
Zuzana Stožická: Labute neplačú (Fantázia 2016)
Bohužel jsem povídkovou tvorbu neměl nejmenší šanci sledovat, ale jak už tady zaznělo: na Slovensku, byť jeho zástupce tentokrát nevyhrál, se evidentně něco děje.

Nejlepší povídková kniha
George R. R. Martin, Gardner Dozois (eds.): Darebáci (Argo)
Laird Barron: Okultace a jiné povídky (Laser-books)
Lucia Lackovičová, Ivan Aľakša (eds.): Fantázia 2016 (Fantázia Media)
Alexandra Pavelková: Medzi nami (Artis Omnis)
Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková (eds.): Žena se lvem (Fortna)

Domnívám se, že vyhrála nejviditelnější kniha. Darebáci měli v zádech nejen nejsilnějšího nakladatele (mimochodem, Argo zpětně poslalo pořádný žďuchanec předchozí česky vydané antologii stejných editorů – Nebezpečným ženám –, která si bohužel své české vydání za rámeček nedá), ale i nejsilnější jméno na obálce (George R. R. Martin). Jedná se však stran kvality o všehochuť, kde výborné kousky střídají i zcela průměrné. Z tohoto pohledu bych opakovaně vyzdvihl Okultaci Lairda Barrona, kde to je klenot vedle diamantu kus co kus.

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha
Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo)
František Kotleta: Spad (Epocha)
Jiří Pavlovský: Kladivo na démony (Epocha)
Aleš Pitzmos: Záře supernovy (Brokilon)
Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková (eds.): Žena se lvem (Fortna)

Tady nebylo co řešit. Mycelium je fenomén české sci-fi scény a jen se těším, zda letos dojde na souboj jeho závěrečného dílu s novým Algorem dvojice Hlávka–Vybíralová (ale například i průřezem povídkovou tvorbou Jany Rečkové).

Nejlepší SF
Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli (Laser-books)
Paolo Bacigalupi: Vodní nůž (Argo)
Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo)
Ursula K. Le Guin: Vyprávění (Gnóm!)
Alastair Reynolds: Prefekt (Triton)

Hlavní kategorie byly letos opravdu silné. Snad s výjimkou Prefekta bych chápal vítězství každého nominovaného. Bacigalupi je fascinující svou kompletní vizí budoucnosti bez zdrojů. U. K. Le Guinová je mistryně svého řemesla a každá její do češtiny přeložená kniha je svátkem. Mycelium Vilmy Kadlečkové jsme zhodnotili výše. A vítězné Roky rýže a soli jsou ambiciózní, nápadité, propracované, neotřelé… a v nejlepším slova smyslu monumentální. Kéž by byl takový výběr každý rok.

Nejlepší fantasy a horor
M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná (Host)
Ben Aaronovitch: Měsíc nad Soho (Argo)
Daniel Abraham: Královská krev (Laser-books)
Laird Barron: Okultace a jiné povídky (Laser-books)
Jim Butcher: Drobná laskavost (Triton)

Oproti loňskému roku se cena vrátila opět ke knihám, které víc řežou, než aby bavily. A je to jen a jen dobře. Samozřejmě, že lepší by bylo, kdyby se v nominacích místo Aaronovitche (který si svou chvilku slávy už užil) a Jima Butchera (vychází u nás už dlouho… a to je vše, co k němu asi většina lidí řekne) dostalo i na jiné autory. Třeba namátkou… Jozefa Kariku a jeho geniální Strach. Nebo na výborný hororový román Paula Tremblayho Hlava plná přízraků… Což mi připomíná, že si musím tradičně postěžovat na spojování fantasy a hororu – protože loni už to pro horor bylo vyloženě na vlastní kategorii a letos by se situace mohla opakovat. Vzhledem k tomu, že hororu se nejvíc daří ve společnosti, která je v krizi, je to sice informace poněkud hořká, ale je třeba to říct.

Nejlepší nakladatelství
Argo
Artis Omnis
Brokilon
Hydra
Triton-books

Opět poměrně jasná záležitost (a opět by se slušelo zopakovat poznámku o Slovensku). Je ovšem dost zvláštní, jak náhle vypadlo nakladatelství Laser-books. Ano, přestalo totálně komunikovat a jeho existence je už dlouho jednou velkou záhadou, ale přesto za první loňský půlrok vydalo několik zásadních titulů. Do příštího ročníku asi reparát nesloží, ale myslím, že o nominace se opět budou prát Straky na vrbě a FANTOM Print (a co dělat budou mít v Tritonu, kde zatím krom omnibusů již vydaných nebo rozvydávaných sérií zatím „nevaří“ nic extra). Speciální domácí úkol pak jde do Euromedií, kde již několik let vydávají vždy několik velice zajímavých žánrových titulů, ale stále se jim nedaří prorazit v povědomí žánrových čtenářů jako značka, kterou by měli lidé sledovat soustavněji. Ale pokud se nestane něco nepředvídaného, pak se Argo, které v posledních měsících oznámilo několik zásadních akvizic, o své vítězství bát nemusí.

Kniha roku
Alastair Reynolds: Prefekt (Triton)

Nu a máme tu populární cenu útěchy. Aby bylo jasno, Reynolds je skvělý autor a je radost ho číst, ale opět mě budou zajímat výsledky v kategorii Nejlepší SF a v návaznosti na to důvod, proč má být kniha, která nedokáže vyhrát svou kategorii (a s největší pravděpodobností ani skončit druhá), událostí roku a zlatým hřebem cen Akademie. Pokud bych měl Reynoldsova Prefekta na piedestalu nějak zdůvodnit, pak tím, že se nám všem coby fanouškům ulevilo, když u nás zase po letech vyšel a dal nám tak naději i na jeho další, dosud nepřeložené knihy. Jestliže se tyto naděje naplní, tak fajn.

Uvidíme v nejbližších letech…