Hosty letošního ročníku skotského festivalu Cymera byli vedle úspěšných spisovatelů jako Mark Lawrence nebo Una McCormack i četní začínající autoři. Ředitelka festivalu Ann Landmann dává prostor oblíbeným spisovatelům, aby představili své novinky a debatovali o současnosti žánru, zároveň však pečuje i o novou generaci tvůrců a vytváří prostředí pro otevřenou debatu.

Jak psát o budoucnosti – bez klimatické změny už to nejde

První příznivci a hosté festivalu Cymera se sešli poslední květnový den k diskusi se dvěma autorkami, které přispěly do sbírky esejů Writing the Future (Psát budoucnost), vydané v loňském roce. Mohli se tak po roce vrátit do kulturního prostoru The Pleasance, který patří univerzitě v Edinburghu a každoročně se stává dějištěm hlavních představení další místní akce, festivalu performativních umění Fringe.

Rachelle Atalla a Una McCormack při prezentaci publikace Writing the Future připomněly, že má být inspirací nejen pro autory, ale také pro čtenáře s hlubším zájmem o zákulisí tvorby science fiction. Tento popis mimochodem trefně vystihoval zaměření celého festivalu Cymera. Sbírka Writing the Future se skládá ze tří bloků pojednávajících o třech možných přístupech k psaní o budoucnosti: z pohledu inovací v jazyce románů jako takových, z hlediska dystopických či utopických vizí budoucnosti a z hlediska predikcí obnášejících nové technologie nebo představy o mimozemských bytostech – tedy klasičtější témata science fiction. Publikace obsahuje také seznam doporučené literatury tohoto žánru (se širokým spektrem literárních děl od roku 1516 do roku 2022).

Autorky hovořily o současných tématech science fiction, nebo přinejmenším té britské, a uváděly důvody, proč některé její prvky ztrácejí oproti minulosti na oblibě. Během následujících dní na různých festivalových pořadech opakovaně zazněl názor, že se autoři science fiction dnes spíše zabývají společenskými tématy, přičemž tradiční schéma příběhu – odehrávajícího se například na vesmírné lodi v daleké budoucnosti – upozaďují. Častějším východiskem jsou pro ně dystopické světy, v nichž se lidé nepohybují v optimálních podmínkách, ale přesto stále hledají důvody, jak a proč usilovat o přežití a neztratit naději. V souvislosti s touto myšlenkou zmínila Una McCormack román Octavie Butler Podobenství o rozsévači (Parable of the Sower, v angličtině poprvé vydaný v roce 1993, česky v překladu Petra Kotrleho vydalo Argo, 2021), který se odehrává mezi lety 2024–2027 a jehož postavy čelí ekonomickému rozvratu a klimatické změně. Bez zřetele k otázce klimatu dnes podle obou autorek nelze o budoucnosti vůbec psát. James Miller, další z přispěvatelů publikace Writing the Future, dokonce tento aspekt v knize uvádí jako jednu z praktických rad pro čtenáře i autory: „Před klimatem se neschováš.“

Technologie, nebo magie?

Miller ve svém textu uvádí i další rady, příhodně shrnující názory teoretiků, kteří na letošním festivalu debatovali o směřování současné science fiction. Jedna z rad vybízí tvůrce k zamyšlení, jestli je vůbec nutné příběh, o němž se chystají psát, vystavět jako science fiction, nebo jestli by se jejich námět bez tohoto pozadí obešel – na festivalu se právě v této souvislosti mluvilo o sbližování žánru science fiction s aktuálními tématy a s naší přítomností. Další tip uvedený v publikaci Writing the Future klade důraz na vědeckou oporu („Technologie, nikoliv kouzla”): o autenticitě příběhů science fiction hovořil během víkendu Adrian Tchaikovsky, vystudovaný zoolog se zálibou ve studiu pavouků, jenž z těchto svých znalostí vychází při popisu mimozemských bytostí.

Autorka E. J. Swift při prezentaci své nejnovější publikace The Coral Bones (Korálové kosti), jejíž příběh svádí dohromady hrdinky z minulosti, budoucnosti i přítomnosti, pohovořila o své cestě do lokality Velkého bariérového útesu a rozhovorech s odborníky zaměřujícími se na jeho záchranu. Díky této přípravě se jí podařilo vytvořit autentickou postavu mořské bioložky Hany Ishikawy.

Autoři, kteří se více spoléhají na víru čtenářů v magické světy, se ovšem nevyhýbají ani takovým hrdinům, jakými jsou francouzsky mluvící masožraví dinosauři – těmi na festivalu nové fanoušky lákal k přečtení závěrečného dílu své trilogie Lightspeed (Rychlost světla) Ken McLeod.

Una McCormack, jakožto tvůrkyně tzv. tie-in románů (nebo fanfiction) k televizním seriálům Star Trek, Pán času a Firefly, se na hlavním pódiu festivalu objevila podruhé, když s další autorkou fanfiction Esmie Jikiemi-Pearson hovořila o pravidlech, jimiž se musí autoři tohoto typu literatury řídit, aby se příliš neodchýlili od stylu původního scénáře. Fanfiction ale nebylo jediné téma, které je oběma autorkám blízké, a konverzace se proto brzy stočila také k příbuznosti spekulativní a historické fikce. Autorky tak pojmenovaly další zdroj, z nějž autoři science fiction hojně čerpají – je jím naše minulost. Spisovatelé science fiction mohou dějinným událostem dát jiný průběh, než jaký známe z učebnic, a promítnout je pak do fiktivního světa budoucnosti. Studium historie jim rovněž umožňuje snáze si představit, jaké rozdíly by mohly existovat v lidském myšlení či lidských hodnotách v době, kdy se náš věk stane dávnou minulostí.

Workshopy, divadelní hry i čtenářská setkání

Obliba a vysoká návštěvnost festivalu Cymera tkví v příležitostech k setkávání autorů a čtenářů, navazování kontaktů, ale i rozvíjení literárních dovedností na workshopech pro všechny.

Téměř před každým debatním panelem dostal příležitost přečíst úryvek ze své tvorby jeden začínající nebo dosud nepublikovaný autor (v rámci programu Brave New Words). Další zájemci se svými texty vystoupili v rámci dvou open mic setkání. O víkendu průběžně probíhaly také schůzky čtenářské skupiny, jejíž účastníci mohli představit své oblíbené autory a vyměnit si literární tipy s ostatními. Festival nabízel také možnost setkání s literárními agenty a redaktory z vydavatelství, která se soustřeďují na science fiction, fantasy a horor. Agenti a redaktoři dostali prostor pohovořit o své činnosti a o aktuální situaci na trhu a byli otevření i k osobním konzultacím. V rámci festivalu proběhlo rovněž nahrávání podcastu pro autory Page One, jehož hostem byl spisovatel Mark Lawrence. Ten příležitost využil k představení literární soutěže pro samovydavatele Self-Published Fantasy Blog-Off, která probíhá už od roku 2015.

Workshopy se soustředily nejen na literární tvorbu jako takovou, ale také na tipy pro spolupráci s redaktory, vyjednávání smluvních podmínek nebo budování značky. Tvůrčí workshopy byly zaměřeny například na psaní imerzivních bojových scén nebo kreslení fantasy map. Zajímavý byl workshop spisovatelky Helen Grant zacílený na psaní duchařských příběhů. Autorka účastníkům nabídla vhled do historie hororových příběhů, ale i značné množství rad a tvůrčích podnětů, například pro popis atmosféry děsivého místa nebo navození mrazivých pocitů ve čtenářích.

Program festivalu doplnilo také několik scénických představení. Každý den měli diváci příležitost zhlédnout divadelní hru Guards! Guards! (Stráže! Stráže!) na motivy knihy Terryho Pratchetta v dramatizaci Stephena Briggse.

Další populární víkendovou atrakcí byla hudební adaptace scén z románu Duna, ztvárněná Danem Collinsem, s názvem Dune! The Musical (Duna! Muzikál).

Podobně působivé bylo dynamické autorské čtení divadelní hry A Rose Appears: Test Phase (Růže se objevuje: testovací fáze), v němž se třem vědcům podaří sestavit funkční teleportační zařízení, jehož testovací fáze staví hlavního hrdinu před obtížná etická rozhodnutí. Protože se jednalo o první uvedení hry, její autor Dave Robb i režisérka Flavia D’Avila byli více než nakloněni zpětné vazbě a otevřené diskusi.

Vysílat literární festival z kuchyně

Tak ostatně bylo koncipované celé festivalové dění: vznikalo organicky na základě vzájemné výměny, velmi otevřeným a kooperativním způsobem. Organizátorka Ann Landmann přišla s nápadem festivalu science fiction literatury, fantasy a hororu již v roce 2017. První ročník bohužel připadl na covidové roky, ale právě díky této zkušenosti probíhá festival dodnes hladce i v on-line prostředí. „Jestli někdo tvrdí, že nejde provozovat literární festival z kuchyně, tak ho mohu velmi snadno vyvést z omylu,“ směje se při vzpomínce na začátky festivalu Ann Landmann. Pro ni jsou festivaly hlavně příležitostí k setkávání s lidmi, kteří mají stejné zájmy. Fanouškům science fiction, fantasy a hororu přitom podobné prostředí ve Velké Británii dosud chybělo. Proto se Ann Landmann chopila příležitosti a rozhodla se jej pro celou komunitu vytvořit.

Ačkoliv Ann Landmann skromně považuje za jedno z lákadel svého festivalu také fakt, že do Edinburghu se každý autor rád přijede podívat, klidná a přátelská atmosféra celé akce nasvědčovala spíše tomu, že by se klidně mohla odehrávat na Saturnu a své příznivce by stejně neztratila.