Letošní předávání cen Akademie sci-fi, fantasy a hororu bylo již šestnácté. To je slušná tradice, za niž je třeba pochválit, ale která taktéž zavazuje. Nabízíme vám výsledky a doplňujeme i krátký komentář, o čem letos vypovídalo rozhodování nezávislého sdružení odborníků, které si klade za cíl zkoumání a hodnocení (a tím i propagaci a rozvoj) fantastických žánrů…

Nejlepší SF
Paolo Bacigalupi: Čerpadlo 6 (Albatros Media – Plus)
V kategorii Nejlepší sci-fi (mimochodem, odráží se zde určitá konzervativnost Akademie, když je sci-fi navzdory stavu na trhu i realitě řady konkrétních děl stále považována za nejprestižnější a nejhodnotnější fantastický žánr) se překvapení nekonalo. Favorit byl jasný – Paolo Bacigalupi si svými povídkami vydobyl v posledních letech silnou pozici a jejich souborné vydání jen podtrhlo, že se jedná o autora silného po všech stránkách, od stylu po vizi. Z nominovaných jej mohl ohrozit možná loňský vítěz Ian McDonald s románem Brasyl, který však nedosahoval kvalit svého předchůdce. Zbylé tři tituly byly spíše do počtu, případně disponovaly určitými handicapy (např. John Scalzi sice patří k zajímavým autorům, ale jeho český nakladatel zase mezi největší przniče překladů a notorické ignoranty co se korektur týče a samotná nominace byla pro mnohé velkým překvapením). 

Nejlepší fantasy a horor
Robert Holdstock: Avilion (Polaris)
Spojená kategorie fantasy a hororu slibovala zajímavější boj. Nejsem si ovšem jist, zda skutečně mezi těmi nejlepšími. Spíše se v tomto ročníku dá mluvit o jisté setrvačnosti, nostalgii, případně touze opakovaně hledat jakousi fantastickou modernu… (což je problém všech specializovaných cen). Na jedné straně tak stál symbol subžánru New Weird China Miéville s hororovým Krakenem a veterán Dan Simmons s podivným hybridem Black Hills – oba romány jsou skvěle napsané, ale jejich autoři už za sebou mají lepší práce, přičemž zde můžeme poměrně oprávněně mluvit spíše o jakési autorské exhibici, na kterou však (nejen) čtenáři rádi slyší. Proti nim stál poslední román předčasně zemřelého Roberta Holdstocka, novátorský Atrament Hala Duncana a solitér (protože jediný snažící se primárně o zábavu) Joe Abercrombie s Nejlépe chutná za studena. Nakonec zvítězila nostalgie, Holdstock u nás měl řadu fanoušků i známých a z nabízené pětice se asi opravdu jednalo o nejzajímavější a nejsevřenější román. Přesto bych alespoň v nominacích ocenil např. dlouhodobě přehlíženého Gavriela Guy Kaye (aplikující na fantasy postupy historiografické školy Annales) či Stevena Eriksona (jeho Daň pro ohaře diskvalifikuje pouze skutečnost, že je osmým dílem ságy, což je bez ohledu na konkrétní příklad považováno v Akademii za smrtelný hřích). 

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha
Jan Poláček: Spěšný vlak Ch.24.12. (Argo)
Původní kniha české a slovenské provenience byla letos poměrně jasná. Jana Poláčka s jeho znepokojivým Spěšným vlakem CH.24.12. (recenze v Lidových novinách mimochodem dokládá, že recenzent knihu nečetl…), který programově ignoruje (převládající) „neffovskou“ linii české fantastiky a čerpá spíše z děl, jakými jsou například Fuksovy Myši Natalie Mooshabrové, mohl ohrozit snad jen Štěpán Kopřiva se svým popkulturním Holomrázem. Poláček však splňuje snad vše, co by oceněné dílo mělo mít: má jasnou vizi, klade znepokojivé otázky, provokuje svého čtenáře, je stylově vybroušené a pojí se s ním i jistá kontroverze (odehrává se ve světě, kde nacisté vyhráli – i díky české pomoci – válku). Domnívám se, že jasnějšího favorita a vítěze jsme tady dlouho neměli.

Nejlepší povídková sbírka
Paolo Bacigalupi: Čerpadlo 6 (Albatros media - Plus)
Prostým konstatováním můžeme odbýt kategorii nejlepší povídková sbírka. Opět Bacigalupi. A pokud byl favoritem už v nejlepší sci-fi, těžko kdo mohl doufat ve vítězství jiného titulu. Rozhodně však potěší nominace Štěpána Kopřivy a pak ještě klasických pulpových povídek – Henryho Kuttnera a H. P. Lovecrafta – které dokazují, že v domácím prostředí se začíná mnohem více reflektovat historie žánru a jeho vývoj (bohužel zatím spíše nárazově).

Nejlepší antologie
Ivan Adamovič (ed.): Vládcové vesmíru (Albatros Media – Plus)
Jednou z nejzajímavějších kategorií byla antologie roku. I když se mohu osobně domnívat, že jinde Akademie jako celek z nejrůznějších důvodů chybovala, zde s ní musím opět bezmezně souhlasit, přestože „hlas lidu“ by pravděpodobně zvolil buď matadora O. Jireše a jeho Hvězdy české sci-fi, případně pokračování populární New Space Opery dvojice Jonathan Strahan a Gardner Dozois nebo mamutí knihu dračích příběhů Legendy: Draci editorů Michaela Bronce a Jakuba D. Kočího. Vítězem se ale stali Vládcové vesmíru, rozhodně ne nejčtivější soubor minulé sezony, ale rozhodně ten nejzáslužnější, odkrývající samotné kořeny žánru v našich zemích. Zakladatelská práce v nejlepším slova smyslu.

Nejlepší povídka
Vilma Kadlečková: Lunapark Luna (Hvězdy české sci-fi)
Kategorie nejlepší povídky je dlouhodobě problematická. Dokonce byla na dva roky (2004–5) zrušena. Smutnou pravdou je, že přestože by měla být povídka historicky výkladní skříní fantastiky, ani v rámci Akademie nemůžeme mluvit o tom, že by zajímala všechny zúčastněné. I proto se po obnovení kategorie vítězové rekrutovali výhradně z textů otištěných v antologiích – loni dokonce všechny nominované povídky pocházely z jedné jediné antologie! Taková hegemonie se letos nekonala, byť k ní bylo poměrně blízko. Největší šance měla a nakonec i zvítězila částí Akademie velmi chválená Vilma Kadlečková. Osobně se domnívám, že její vítězný text by byl hodný ocenění v kontextu sedmdesátých let (silně mi připomíná díla C. J. Cherryh), ale budiž.

Nejlepší teoretický text
Ivan Adamovič, Tomáš Pospiszyl (eds.): Planeta Eden – Svět zítřka v socialistickém Československu 1948–1978 (Arbor vitae societas)
Co je mi ovšem líto, to je kategorie nejlepší teoretický text. Rozhodně nemám problém s vítězem, pánové Adamovič a Pospiszyl si cenu plně zaslouží, ale nepochopím, jak mohlo dojít v nominacích k naprostému opomenutí Tzvetana Todorova a jeho Úvodu do fantastické literatury. Bohužel se ukazuje, že ani dnes ještě není analytické a metodické uvažování o žánru schopno zaujmout, dokonce ani ty, kteří by je měli vyhledávat.

Nejlepší časopis nebo internetové médium
Pevnost
Možná to je problém silné decentralizovanosti Akademie, která tak bohužel není schopna výrazněji komunikovat se svými členy a chopit se jedné ze základních funkcí oborových ocenění, tedy vyzdvihnout ty počiny, které by jinak zapadly či zapadají, předstiženy komerčněji laděnými věcmi. Někdy se to daří v kategorii románů (čteme je všichni), ale jinak jsou výsledky diskutabilní a kategorie časopis/médium je toho důkazem. Co dělá v nominacích poloamatérská Fantasyplanet.cz (loni Sarden)? Mimochodem, jsem zde zástupcem šéfredaktora… Co zde dělá Interkom? V našich podmínkách se dá mluvit o smysluplné nominaci pouze Ikarie (R. I. P.) – nově XB-1, Pevnosti a Magazínu Fantasy & Science Fiction. O slovenské scéně nemám přehled. Z mnou zmíněných pak v posledních letech pravidelně vyhrává Pevnost a vlastně se ani o jiném vítězi neuvažuje: umí komunikovat se svým čtenářem, má vyváženou publicistiku (od PR na lesklém papíře po opravdu zajímavé ministudie nejen k žánru, ale i historii) a pokrývá široké spektrum zájmů. Přesto však v povídkách a vyrovnanosti publicistiky pokulhává za Magazínem SF a F – který však bohužel zápasí s existenčními problémy… Výsledná situace je, jako kdyby v oblasti historie soutěžily vedle sebe Dějiny a současnost a Český časopis historický a pravidelně vyhrával prvně jmenovaný. Ovšem mohlo být hůř, reálně hrozil „obrozenecký syndrom“ v podobě vítězství Ikarie/XB-1 (možná za rok, letos ani náhodou).

Cena za dlouholetou práci pro sci-fi
Vlado Ríša

Nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena
Vlado Ríša a redakce XB 1 – za zachování časopisu

Nejlepší editor/redaktor
Martin Šust Každé ceny však nabízejí prostor pro šalamounská řešení… Zde konkrétně v kategoriích cena za dlouholetou práci pro SF, počin roku, editor roku. Editora vyhrál Martin Šust, který stojí právě za Magazínem (ale také za Ikarií/XB-1 a nakladatelstvím Laser-books), nemá sice nejlepší časopis, ale dělá svou práci nejlépe… Hm… Mimochodem, cenu mu přeji, ale nabízí se otázka, proč se vítězem nestal Ivan Adamovič, když má nejlepší antologii a kategorie by se jistě vztahovala i k jeho práci na Planetě Eden. Mám pocit, že se zde opět projevuje skutečnost, že ne všichni akademici mají přehled ve všech kategoriích a často se přikloní k jednodušším řešením. Další dvě kategorie jsou výrazem určitého vzdoru komunity vůči okolí: zrušení časopisu Ikarie je jistě tragédií. Na druhou stranu je možné se ptát, zda se nejednalo o ránu z milosti. V podstatě souhlasím s udělením ceny za počin roku, ovšem s tím, že bych jej formuloval jako: Zkusit to jinak a lépe (mimochodem, grafika XB-1, byť se zdá být z devadesátých let, je lepší než cokoliv, s čím přišla Ikarie v posledních deseti letech své existence). Cena za přínos je pak oceněním především minulé práce a více se k ní říct nedá. 

Nejlepší (domácí) výtvarník
Michal Ivan Ve výtvarné sféře se příliš nevyznám, ale přesto se domnívám, že Michal Ivan není tím nekorunovaným králem fantastické kresby, jak se v posledních letech zdá (vítej, zlatý hattricku!). Rozhodně je však nejvíce vidět (není žádným tajemstvím, že o kategorii se rozhoduje na základě obálek). Vítám tedy zprovoznění Galerie Nemesis, která může zlepšit informovanost akademiků i veřejnosti o tom, jací lidé fantastiku ilustrují či ji v malbě reflektují. Výsledky by díky tomu mohly být příští rok zajímavější.

Nejlepší překladatel
Richard Podaný Nejlepší překladatel je kategorie, kde jsou karty poměrně jasně dané už řadu let a záleží i na tom, jak byl v daném roce který elitní překladatel vytížen (a nemusí to být pouze ve fantastice). Tentokráte si vavříny odnesl Richard Podaný. Do příštího roku bych však tipoval, že minimálně do nominací pronikne mladá krev jménem Pavel Bakič. 

Nejlepší nakladatelství
Laser-books
V kategorie nejlepší nakladatelství došlo k zajímavé situaci – vítězné nakladatelství nezískalo v hlavních kategoriích ani jedno ocenění. Již několik let je jasné, že o fantastice již nerozhodují pouze specializovaná nakladatelství. Programově se na ni zaměřují z velkých hráčů především Argo (výborná edice Fantastika, dílo P. K. Dicka) a skupina Albatros (Kája Saudek, Bacigalupi, ale i povídky R. E. Howarda či H. P. Lovecrafta). Nabízejí řadu výjimečných titulů, ale celkovým významem ještě zavedeným značkám konkurovat nemohou, což je však skutečnost, která se už v příštím roce může snadno změnit.

Hlavní kategorie: Kniha roku
Paolo Bacigalupi: Čerpadlo 6 (Albatros Media - Plus)
Důkazem je právě poslední kategorie – ryze žánrové nakladatelství zde triumfovalo naposledy za rok 2006. Letos putuje ocenění do Albatrosu, čímž se z Čerpadla 6 stává nejúspěšnější kniha od roku 2003. Tehdy tři ceny vyhrálo Nádraží Perdido. Pokud mohl vítězi někdo konkurovat, byl to letos Jan Poláček, ale domácí autoři se obecně v této kategorii neprosazují, přestože podle ohlasů především webové publicistiky by se zdálo, že jsou mnohem populárnější. Inu, možná ano, ale ještě pořád ne u Akademie…

Další informace na www.asffh.info