Spisovatel, literární editor a kulturní publicista Michal Šanda (*1965) odjakživa patřil k autorům velmi svérázným, jazykovým staromilstvím počínaje a nedávným bezplatným zpřístupněním svých děl v elektronické podobě konče. Neméně osobitá je jeho nejnovější kniha Špacírkou přes čenich!, byť hovořit v tomto případě o Šandově autorství je přinejmenším ošemetné. Jak totiž napovídá podtitul Štos neobvyklých knížek z časů minulých, setkáváme se tentokrát s Michalem Šandou coby editorem – dotyčný svazek je jím uspořádaná antologie úryvků z celkem osmadvaceti knižních a časopiseckých titulů z jeho osobní knihovny. Jak podotýká ve své krátké předmluvě, zcela záměrně dal přednost textům nebeletristickým, jež podle jeho názoru obecně lépe odolávají zubům času a dnes poskytují bezprostřední svědectví o době svého vzniku. S touto výchozí premisou je sice možné polemizovat a přiřknout totožné kvality naopak dílům literárním, ovšem i zde platí okřídlená cimrmanovská věta – „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.“

Soubor je to bezpochyby velmi různorodý, a to z hlediska stáří přítomných ukázek (zhruba od poloviny 19. století do 50. let století dvacátého), jejich žánrového vymezení (zastoupeny jsou zde texty publicistické, odborné, vzpomínkové, úřední aj.) či povolání autora (převažují učitelé, vojáci a lékaři). Co jednotlivé příspěvky naopak spojuje a současně představuje hlavní přínos editora, stojícího v pozadí celého svazku, je především zájem o autory vskutku okrajové, dávno zapomenuté, a náměty dnes notně archaické, ba leckdy až exotické (přitom však ryze domácké). Čtenáře díky tomu čekají mimo jiné setkání s harfeníky, dráteníky, kriminálníky nebo československými legionáři, provázená často překvapivými zjištěními o životě našich předků (třeba kolik z nich procestovalo nemalý kus světa, zejména ve službách rakousko-uherské armády, nebo jak rozsáhlá byla a nad čím vším bděla c. k. úřednická mašinerie).

Příspěvky sjednocuje rovněž jejich formální stavba, od titulu (názvu citované knihy) přes editorovu poznámku o autorovi po vlastní úryvek, opatřený stručným bibliografickým údajem. Zde je na místě ocenit Šandův příhodný výběr jak samotných textových pasáží, nezřídka výstižně shrnujících (nebo alespoň nastiňujících) podstatu příslušného knižního nebo časopiseckého zdroje jako celku, tak obrazových materiálů doprovázejících některé kapitoly. Kniha Špacírkou přes čenich! je vypravena velmi pečlivě a její grafická úprava dobře koresponduje s obsahem, což ostatně u titulu vydaného nakladatelstvím Paseka nikterak nepřekvapuje, k naprosté dokonalosti už snad chybí jen ediční poznámka (představa naprosté absence úprav otištěných textů vyvolává jisté pochybnosti).

Co se týče samotných textů, míra čtivosti se v jednotlivých případech dosti různí (záleží pochopitelně též na osobních preferencích konkrétního čtenáře), žádná z kapitol však není natolik dlouhá ani nezajímavá, aby člověka přinutila v knize přeskakovat, nebo ji dokonce odložit. K tomu přispívá i již zmíněná různorodost tematická a také pestrá skladba zastoupených slohových útvarů – souvislé prozaické celky zpestřují deníkové či kronikářské záznamy, různé seznamy, verše nebo slovníček. Originální antologie sestavená Michalem Šandou rozhodně není knihou pro každého, nepochybuji však, že se najde celá řada čtenářských staromilců, kteří v ní budou s okouzlením listovat a rádi se nechají unášet atmosférou starých časů, kterou tak autenticky a poutavě zprostředkovávají zastoupené texty. Jsem přesvědčen o tom, že mnoho z nás by ze svých knihoven vylovilo množství neméně zajímavých a cenných svědectví o dobách minulých, Michal Šanda nám však tu práci ušetřil a popasoval se s oním nelehkým úkolem na výbornou.